Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy’s. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.
Zajímáte-li se o hru samotnou, prosím, nechte se odkázat na štítek Five Nights at Freddy’s články.
Chcete-li si přečíst více článků o Five Nights at Freddy’s, společně s dalšími fanfikcemi, přejděte na štítek Five Nights at Freddy’s.
Pro všechny díly této fanfikce otevřete štítek Forever With Us.
« Předchozí díl || Další díl »
17. Kapitola – Forever With Us
❝Nerad, fakt nerad tě probouzím,❞ ozval se Jeremy v telefonu.
❝Jako neprobudils‘ mě, teprve se chystám jít spát, ale i tak ti to neodpustím,❞ řekla mu May rozespale.
❝A co škola, nemáš jít do školy?❞ popíchl ji Jeremy.
❝Už jsem to řekla i Sammy. Na školu dneska kašlu. Ty bys snad po takový noční můře do školy šel? Jo, mimo jiné, je tu moje ségra Sammy, která by se moc ráda podívala do pizzerie.❞
❝Hádám, že nejde jenom o tu její denní podobu.❞
❝Jo, přesně tak.❞ May už už čekala, že Jeremy odpoví tak, že si nikoho dalšího brát na starost nebude, a tak ji odpověď mimořádně překvapila.
❝Tak to zní fér,❞ řekl jen.
❝Cože?❞
❝Přemýšlel jsem… a chtěl bych si sem pozvat minulého hlídače ze staré, původní pizzerie, Mika Schmidta. A pokud si ty bereš s sebou ségru, může být. Bylo by to pro obě strany fér.❞
❝Tak zaprvý, to, žes přemýšlel, je samo o sobě dost divný. Zadruhý, fajn, já jsem pro. To je všechno, cos mi potřeboval říct?❞
❝Jako určitě bych rád mluvil dál, protože to všechno bylo strašně šílený a já to nedokážu vyhnat z hlavy a nemůžu usnout, ale nechci ti bránit ve spánku a mluvit tak s tvým ještě protivnějším já, než který znám.❞
❝Můžeš mluvit s mojí ségrou, ta nemá co dělat,❞ zasmála se May a pak jen viděla, jak Sammy kroutí hlavou, naznačuje jasné ❝NE❞ a následně na ni ukazuje prstem, kterým si poté vodorovně přejede po krku. Není nad správnou sourozeneckou provokaci.
❝Možná bude příjemnější, než ty,❞ uchechtl se Jeremy a May měla chuť mu za to dát pohlavek.
❝Ale víš ty co, pokud je obeznámena s tím, co se v týhle pizzerii děje, nemám problém s ní mluvit a případně jí to vysvětlit mnohonásobně líp, než ty.❞
❝Tak pokud má s náma Sammy strávit od zavíračky až do rána, bude pro ni sakra těžký si na tebe zvyknout, takže bude asi i lepší, když si na tebe začne zvykat už takhle od začátku,❞ zasmála se May a Sammy jí uštědřila ránu pěstí do ramene. ❝Au,❞ zareagovala na to May. ❝Chvilku vydrž,❞ řekla Jeremymu, položila mobil na přikrývku a otočila se na Sammy.
❝Ty mi tady prostě domlouváš nějakou schůzku!❞ udeřila ji Sammy znovu, avšak nešlo o nijak vážnou a bolestivou ránu, spíš prostě takové to sesterské pošťuchování. ❝Navíc s člověkem, kterýho neznám a se kterým ty nevycházíš nijak zvlášť dobře!❞
❝Klídek, Sammy, beztak nemáš co dělat!❞ zasmála se May a pokrčila rameny, čímž si vysloužila další ránu pěstí. ❝Hej, nemohla bys mě bít do druhýho ramene? Tady tohle už je omlácený dost,❞ zareagovala na to May.
❝Prosila bych o reklamaci sourozence,❞ plácla se Sammy do čela.
❝Hele, ale vážně. Nemáš tu co dělat a hádám, že do tý pizzerie půjdeš, takže pokud bys měla šanci se dovědět víc díky mnohem zkušenějšímu člověku z tohohle podniku, myslím, že se ti to bude hodit,❞ přehodila May znovu na vážnější tón.
❝Já nemám problém s ním vést rozhovor nebo cokoliv podobného,❞ uznala Sammy, ❝mě jen přijde celá tahle situace docela dost vtipná. Ale jsem ráda, že to řešíš, když tu jsem.❞
❝Fajn, kdy se sejdete?❞ vzala May znovu do ruky mobil.
❝Dej mi ho k uchu,❞ poprosila Sammy.
***
Zatímco May už nějakou dobu tloukla špačky ve svém tichém bytě, Sammy právě došla do pizzerie Freddy Fazbear’s. Nějakou chvíli jen zírala na roboty a představila si všechno, co se o nich doposud dozvěděla, a následně pokračovala ve své cestě dále, objednala si u pultu kousek pizzy.
I když by preferovala mnohem zdravější jídlo, a s tímhle trojúhelníčkem si šla sednout k nedalekému prázdnému stolu, a z tohoto svého nového stanoviště se rozhlížela okolo sebe a hledala muže podle Mayiného popisu. Blonďatý s trapnou ofinou, unaveným, protivným obličejem a očima věčně přivřenýma, nahrbenou postavou a působící celkově nemožně.
Ale když Sammy poprvé spatřila toho člověka, kterého měla hledat, sice docela popisu odpovídal, ale vypadal mnohem, mnohem lépe, než jak si jej Sammy představovala. Jeho ofina nebyla tak trapná a nemožná; pravda je, že mu to s ní docela slušelo. Jeho tvář byla sice unavená a působil nevyspale, ale beztak se usmíval a byl připraven na cokoliv, co jej ještě čekalo.
❝Jeremy?❞ řekla nahlas a Jeremy Fitzgerald hned na své jméno zareagoval, otočil svou hlavu na ni a chvíli jen stál a přeměřoval si ji pohledem, než se k ní rozešel a stoupnul si naproti ní, opřený o její stůl, avšak k jejímu stolu se zatím neposadil.
❝Hádám, že ty budeš Sammy?❞ zeptal se.
❝Hádám, že ty budeš ten magor, kterýho mi popisovala ségra,❞ odpověděla mu Sammy.
❝Představoval jsem si tě jinak; rozhodně na mě působíš o něco líp, než tvoje ségra,❞ uznal. ❝Chci říct… vyzařuje z tebe větší přívětivost.❞
❝A ty zase působíš normálnějc, než jak mi tě May popisovala.❞
❝Tak tedy… Já jsem ten Jeremy. Rád tě poznávám,❞ podal jí ruku a Sammy na jeho gesto vlídně zareagovala tak, že se také postavila a ruku mu podala.
❝Nápodobně,❞ usmála se přitom.
❝Takže… copak by tě o této pizzerii zajímalo asi nejvíce?❞ zeptal se Jeremy poté, co se oba dva posadili na své židle.
« Předchozí díl || Další díl »
