Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy’s. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.
Zajímáte-li se o hru samotnou, prosím, nechte se odkázat na štítek Five Nights at Freddy’s články.
Chcete-li si přečíst více článků o Five Nights at Freddy’s, společně s dalšími fanfikcemi, přejděte na štítek Five Nights at Freddy’s.
Pro všechny díly této fanfikce otevřete štítek Forever With Us.
« Předchozí díl || Další díl »
4. Kapitola – Forever With Us
Zpoza rohu se vynořila modrovlasá, ušatá, veselá hlava, očividně nadšená z nezvaného hosta.
❝Ahoj, já jsem Toy Bonnie,❞ řekl a pokusil se May podat ruku, když ho náhle stáhl Toy Freddy zpátky. May byla v šoku z této reakce a spadl jí ze srdce takový kámen, že se jí z úlevy až podlomila kolena.
❝Tak počkej, mrzoute,❞ zaprotestoval Toy Bonnie. ❝Bude tady muset čekat, s tím nic neuděláš, a jestli máš problém s tím, že bych jí rád porkytnul společnost, protože jsme takhle neměli šanci si s člověkem poklábosit snad celou věčnost, tak si s tím problémem vytři prdel.❞
❝Ergh…❞ vydechl Toy Freddy s vrčivým tónem a pak svůj hlas trochu uvolnil. ❝Dobře, fajn, jak chceš, dej mi pokoj, zajdo.❞
❝Králík,❞ opravil ho Toy Bonnie tiše, snad jako kdyby doufal, že ho Toy Freddy neuslyší. ❝…jsem králík.❞
❝Táhni.❞
Během několika sekund byl Toy Bonnie zase u May a pozdravil ji ještě jednou, tentokrát se o podání ruky nepokoušel. Místo toho ji zavedl do jedné z místností v pizzerce, nechal ji se posadit na jednu židli a sám si sedl naproti. Celou dobu se usmíval a May byla naprosto unešená z toho, že ještě pořád žije, i když se jí v hlavě honily pochybovačné myšlenky, podezírající Toy Bonnieho z psychopatie, jako kdyby ji měl každou chvíli s tímto nevinným úsměvem na lících zapíchnout.
❝Promiň toho Toy Freddyho… Bývá občas nevrlý, ale přejde ho to,❞ usmál se.
Fajn… Dobře, vážně hodlám věřit tomu, že to mají být skutečně oni? zamyslela se May.
Několik podobných otázek se honilo May hlavou a ta nebyla schopná říct, zda něčemu tam vůbec důvěřuje, po těchto událostech. Vždyť… Žádný alkohol nepila, nikdo jí nic do pití nesypal… Možná…
❝Co jste vlastně zač?❞ vydrala se z Mayiných úst nakonec otázka, na kterou by strašně chtěla znát odpověď.
❝Animatronici. Roboti z pizzerie.❞ řekl Toy Bonnie tak jednoduše, jako kdyby na tom nebylo nic zvláštního, a přitom udiveně, protože… Proč by to tak asi být nemohlo? Přitom volně pokrčil rameny. Když May chvíli neodpovídala a vymýšlela odpověď, zíral na ni a naklonil hlavu na stranu, až se mu tyrkysově modré, chlupaté uši překryly.
❝Skutečně? Na robota vypadáš až moc… Jak to říct… Lidsky.❞
❝Asi to bude jen detail? Já za to nemohu, netuším, co to má znamenat,❞ pokrčil rameny znovu a našpulil ústa v nevinném, nevědomém gestu.
❝Přijde mi to… Až moc divný, netuším, na kolik ti můžu v tomhle věřit…❞ vydechla dívka ve snaze vyvodit, jak by něco takového bylo logicky možné. Nechtěla se chlapce dotknout, to ani v nejmenším, ale potřebovala to říct naprosto upřímně. ❝A kolik vás tu vlastně je?❞
❝Jestli nám nechceš věřit, nevěř, nijak nám to neublíží a pochopíme to. A jsme tu… No, řekněme že mě, Toy Freddyho a Toy Chicu jsi, předpokládám, už zahlédla. Dále tu je Mangle, Marionette, Balloon Boy a čtyři z původní pizzerie, působící podstatně stařeji, než my. To poznáš sama… Pokud se budeš chtít jít podívat,❞ kývl Toy Bonnie a naznačoval, že by se už už zvedl a seznámil ji s ostatními, šokovaná May však téměř nehnula ani brvou.
❝Jak dlouho už takhle jste?❞ položila další otázku, na kterou ji odpověď velice zajímala, a přitom ji řekla pomalu, nejistě, a navíc ji nezformulovala úplně nejobratněji.
❝Pochybuji, že by ti někdo z nás byl schopen dát na tuto otázku jednoznačnou a pravdivou odpověď. Co tuším, tak si toto nepamatuje nikdo z nás – a pokud někdo ano, patrně si nepřeje, aby tato informace kolovala mezi námi všemi,❞ vysvětloval Toy Bonnie a mluvil tak spisovně, až to May svým způsobem nahánělo hrůzu.
❝Takže tohle probíhá každým večerem?❞ položila May další otázku a přitom se na židli nepatrně ošila. Začala se přiklánět k názoru, že na ni někdo uspořádal větší prank – a pokud ne, tak pak ať je bůh s ní.
❝Den co den. ❞
❝Kdo o tom ví?❞
❝Teďka jenom ty,❞ pokrčil rameny zase. ❝Teda alespoň si to myslím.❞
❝Fáájn…❞ přikývla váhavě, nedůvěřivě. ❝Pokusím se vám v tomhle ohledu věřit, platí? Stejně jsem možná jen vypila něco špatnýho…❞
❝No, jestli chceš říct, že se ti možná jen něco zdá,❞ řekl Toy Bonnie a začal si mnout bezvousou bradu, ❝tak bych neřekl, žes vypila něco špatnýho, ale něco totálně úžasnýho!❞
❝Jestli je úžasné to, že mi Toy Freddy vyhrožoval smrtí, pokud hned nevypadnu, tak teda nevím, co si mám myslet,❞ přiznala May a Toy Bonnie chvíli mlčel.
❝Fakt ti vyhrožoval smrtí?❞ řekl po chvíli. ❝Ten necita jeden.❞
❝Řekl, že budu mít co dělat s ním a ostatníma,❞ odpověděla May popravdě.
❝Áh, asi myslel to, co se stane tak nějak po půlnoci…❞ zamyslel se Toy Bonnie a pohlédl na ni se soucitným výrazem v očích. ❝Máš už vymyšlené, jak zmizíš?❞
❝Právěže ne, ledaže bych zdrhla, až přijde noční hlídač… Hele, tak už radši pojď mi ukázat ostatní, jak jsi chtěl, ať přijdu na jiný myšlenky. Nechci tu jen sedět a cítit se, jako kdyby měla brzy nadejít moje poprava,❞ přiznala May a společně se zvedli ze židlí, a poté ji Toy Bonnie vedl tmavou chodbou pizzerky.
« Předchozí díl || Další díl »
