Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy’s. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.
Zajímáte-li se o hru samotnou, prosím, nechte se odkázat na štítek Five Nights at Freddy’s články.
Chcete-li si přečíst více článků o Five Nights at Freddy’s, společně s dalšími fanfikcemi, přejděte na štítek Five Nights at Freddy’s.
Pro všechny díly této fanfikce otevřete štítek Forever With Us.
« Předchozí díl || Další díl »
9. Kapitola – Forever With Us
Skutečně tam seděl.
Bylo ne příliš dlouho před zavíračkou a May by už za normálních podmínek plánovala odchod, avšak v jedné z místností seděl Jeremy Fitzgerald a vyčkával, až její práce skončí. Ona sama z ní byla už ke konci dne na nervy a čekala, že jestliže začne noční hlídač vyvolávat nějaké hádky, pěkně si na něm zchladí žáhu. Převlékla se na záchůdcích do civilu a došla ke stolu, kde Jeremy seděl, a posadila se naproti němu tak, jak to on udělal před několika hodinami jí.
❝Už jsi klidnej?❞ zeptala se ho. Žádný pozdrav. Žádný úvod. Prostě vypálená otázka.
❝Záleží na tom, co budeš říkat,❞ odpověděl jí na to.
❝Hm,❞ přikývla, přemýšlejíc, jak začít svoje vyprávění odznovu.
❝Takže jsi viděla lidské verze robotů, nebo jak si to mám vyložit?❞ zeptal se a očividně si dával velký pozor na to, jakým tónem k ní mluví.
❝Přesně tak. Roboti byli na svých místech, a tihle se okolo nich pohybovali… procházeli celou pizzerií, povídali si se mnou, každý se choval jinak. Ale všichni si prostě připadali jako animatronici, jen v jiný podobě. Bylo to pro ně takové… normální.❞
❝Co Foxy? Starej Bonnie? Mangle? Jak vypadali?❞ byl zvědavý Jeremy a May začala oceňovat, že pokládá velmi smysluplné otázky.
❝Bonniemu skutečně chyběla část hlavy; pochybuju, že v něm bylo něco doopravdy živýho. Jak by mohl člověk takhle fungovat? Ale… nechala jsem to plavat. Foxy měl tu díru na prsou, ale nevím, jestli byla skutečná, nebo ne, a ošahávat hrudník jsem mu fakt nehodlala. Manglemu vykukovaly všude možně jeho robotický části. Uznávám, že to bylo… divný. Totálně.❞
❝Jací byli na dotek?❞ zeptal se Jeremy.
❝Nesáhla jsem na ně. Nedovolili mi to,❞ přiznala May a v tu chvíli jí došlo, že vážně neměla šanci se jich dotknout. ❝Ale když jsem ve tmě šmátrala po Toy Bonniem, abych nenarazila do zdi, pocítila jsem na ruce takový… nepříjemný chlad, na který jsem nebyla vůbec zvyklá. Netuším, co to bylo.❞
❝Kdo ví. Měla ses pokusit jich dotknout, zjistili bychom víc,❞ vyčetl jí.
❝Jako… sorry? S tímhle jsem fakt nemohla počítat, nemůžeš mě z tohohle vinit. Možná jsem měla hlavu plnou jiných věcí,❞ odsekla mu May.
❝Fajn, fajn, chápu. Jak se vůči tobě chovali?❞
❝Jakože… každej jinak. Někdo se mnou slov moc neprohodil, někdo byl ze začátku nepřívětivý, někdo byl ze mě nadšený. Záleželo na jednotlivci, Toy Freddy mi vyhrožoval smrtí a řekl, že mezi ně nepatřím a podle toho že se bude chovat. Naopak Freddy se mi pokoušel poradit, jak se odsud dostat. Každý se choval jinak, to je asi tak všechno, co bych k tomu řekla.❞
❝Kolik jich tam bylo?❞
❝No… všichni? Chica, Bonnie, Freddy, Foxy, Mangle, Toy Freddy, Toy Chica, Toy Bonnie, Balloon Boy, Marionette a Golden Freddy.❞
❝A vypadali teda jak?❞
❝Už jsem ti to říkala. Jako lidi oblečení do kostýmů, které by roboty nejlépe reprezentovali, charakterizovali. A měli i ouška na hlavách. Namalované obličeje. Prostě něco jako maškarní.❞
❝Čím dál víc to zní jako kravina,❞ přiznal.
❝Ale tu noc, kdy jsem ti to řekla, jsi vypadal, že tomu vážně věřit budeš,❞ připomenula mu May.
❝A divíš se mi? Víš, jak nervózní jsem byl? Víš ty vůbec, co to obnáší být v téhle pizzerii nočním hlídačem?!❞ bránil se Jeremy.
❝Ne? Nevím? Jak bych asi mohla?❞ pokrčila May rameny.
❝Necháš mě ti to vysvětlit?❞ optal se.
❝Prosím,❞ dala mu May prostor ke slovům.
❝Přes noc pozoruju aktivitu robotů. Mohlo by se to zdát jednoduchý, ale… pravda je trochu jinde. Roboti jsou možná až moc aktivní a noc co noc se ke mě pokouší dostat a kdo ví, co by pak měli v plánu se mnou provést. Ale pokud přijdu o něco později, roboti jsou aktivní bez mého dohledu a to je potom mazec. Kvůli tomu, že jsem se opozdil o několik minut, mě jednou málem dostali.
A když jsi vyšla z pizzerie, dostal jsem šílený strach, že jsi je nějak spustila a já bych pak už neměl šanci dožít se dneška. Anebo jestli jsi mi nemohla vybít baterku. Na celou noc mám omezenej přísun elektrický energie, a když bych to vyčerpal, můj život by dlouho nepokračoval.❞
❝Tak v tomhletom tě chápu, to dává smysl. Jak vůbec probíhala tvoje noc na dnešek?❞
❝Až na to, že jsem málem umřel, to šlo vcelku dobře. Vlastně já tam málem umírám pokaždý, takže tu není nijak velkej rozdíl. Kdybych nebýval byl použil svoji osvědčenou metodu, jak se zbavit Foxyho na chodbě, už by mě býval měl ve svých spárech. Ale jak vidíš, žiju. Očividně jsem ještě pořád i přes všechny noční můry dostatečně inteligentní na to, abych přelstil lišku.❞
❝Neberu ti tvou sebechválu,❞ zabručela May.
❝A na rozdíl od někoho nemám halucinace v podobě lidských verzí robotů,❞ odfrkl si kvůli Mayiné reakci. Tu to zasáhlo přesně tak, jak Jeremy zamýšlel.
❝To nebyla žádná halucinace! Připadám ti snad jako blázen? Bylo to reálný až až! A jestli tomu nehodláš věřit, klidně tě můžu dneska nabrat a vzít tě na tuhle přednoční hlídku, ať víš, že nekecám.❞
Jeremy se potutelně usmál. ❝Konečně jsi to navrhla,❞ uchechtl se.
« Předchozí díl || Další díl »
