The Laughing Stalkers
The Laughing Stalkers
Policejní důstojník byl jednou takhle pozdě v noci na hlídce. Byla velká tma a docela i zima, a on byl velmi unavený. Jezdil po malém městečku v Novém Mexiku několik hodin, jako to dělal každý večer. Většinou to bylo bez jakýchkoliv komplikací, přeci jenom městečko čítalo 667 obyvatel.
Tuhle noc si strážník udělal menší přestávku na středně velkém, skoro tmavém parkovišti jediného supermarketu ve městě. Napil se kávy a sledoval kamery. Nic se nedělo. Po několika minutách se chystal vyjít z auta, když náhle ze tmy vyletělo tělo nějakého znetvořeného zvířete a přistálo na předním skle auta.
Důstojník spadl překvapeně zpátky do sedačky, když krev ze zvířete postříkala celé přední sklo, jako nějaká velká paintballová střela. Vystoupil z auta, aby mohl najít toho, kdo to udělal. Rozsvítil baterku, ale světlo z ní nějak nemohlo proříznout temnotu.
Nenašel nikoho
Rozhodl se nahlásit do svého rádia incident hlavní stanici, ale když čekal na odpověď, nic se nestalo. Vše bylo statické. Vrátil se do auta, zmatený tím, co se právě stalo. Opřel se do sedadla a promnul si oči.
Blbé děti, pomyslel si, ale pak si uvědomil, že je celkem směšné, že by malé děti házely něco krvavého na čelní sklo policejního auta ve tři hodiny ráno. Znovu si promnul oči, a pak uslyšel hlasité zběsilé mlácení v zadní části vozu.
Znělo to, jako kdyby někdo stál na kufru auta a silně něčím mlátil do střechy.
Důstojník vyskočil z auta a rozsvítil baterku, namířil ji na zadní část vozu. To, co viděl, nedávalo smysl. Sedělo tam malé batole, nevydávalo žádný zvuk, nepohnulo se ani o milimetr.
Důstojník se pomalu blížil k malému dítěti
Baterka se mu klepala v ruce. Neustále šel pomalu k zadní části automobilu, zcela vystrašený, i když to bylo jen malé dítě. Co by se mohlo stát? Nakonec k batoleti došel, ale nebyl si jistý, jak dlouho mu trvalo přejít k tomu miminu. Byl poněkud dost vystrašený.
Pomalu natahoval k dítěti ruku, a jen co se dotkl jeho ramena, hlavička mimina se bleskurychle otočila. O 180 stupňů. Důstojník se ale batoleti nedíval do tváře, ale do čisté tmy, která se nedá tak úplně popsat, natož to pochopit. Tam, kde měly být oči dítěte, žhnula dvě červená světla, zbytek byl celý černý. Zcela černý.
Důstojníka paralyzovala čirá hrůza
Zíral do těch zlých, rudých, žhnoucích očí. Jediné, čeho si všiml, bylo to, že ta světla svítila jasněji a jasněji, dokud ho úplně neoslepila. V tu chvíli se z jeho rádia ozval hlasitý, vysoký, uši trhající zvuk.
Důstojník padl na kolena a chytil se za pulsující uši, jediné, co měl před očima, bylo tmavě červené světlo. Padl na zem a svíjel se v bolestech, které pronikaly jeho lebkou. Pak uslyšel prostřednictvím rádia, které měl na rameni, děsivý šílený smích.
Odrážel se mu v hlavě, pulsoval s jeho srdcem, pronikal každou buňkou jeho těla a nechtěl se zastavit. Důstojník sebral veškerou sílu, kterou měl, a strhl si rádio z ramene. Začínal se mu vracet zrak, ale smích nepřestával. Došlo mu, že ten smích byl v jeho hlavě, a nešel zastavit.
Policista naskočil do auta a otočil klíčkem v zapalování, jenže se auto nechtělo nastartovat.
Muž zpanikařil. Natáhl se po rádiu na jeho rameni, když mu došlo, že ho zahodil. Udeřil na klakson auta tak silně, jak jen mohl, doufal, že by mohl upozornit někoho, kdo by mu mohl pomoci.
Udeřil na klakson, který se rozezněl tak hlasitě, jak jen to šlo
Najednou se rozsvítily reflektory vozu. Skrz tmavě červenou krev na předním skle něco uviděl. Vysokého, štíhlého, černého humanoida stojícího ve světle reflektorů, s tváří stejnou, jako mělo to batole; černou, se dvěma rudě svítícíma očima.
Očima, které upíral na strachem paralyzovaného policejního důstojníka, sedícího v autě. Pak se ten humanoid zasmál. Důstojníkovi ten smích zvonil v hlavě, nešlo se ho zbavit, a byla to ta nejděsivější a nejbolestivější věc, kterou kdy zažil.
Důstojník konečně prolomil oční kontakt, a s třesoucíma rukama udělal poslední rozhodnutí. I když se na to stvoření nedíval, cítil jeho přítomnost, jak se dostával blíž k němu. Cítil červené pronikavé oči, zírající do jeho duše.
Natáhl se ke svému pasu, vytáhl pistoli, strčil si hlaveň do pusy a stiskl spoušť. Ráno, o několik hodin později, našel další policejní důstojník prázdné auto na parkovišti. Uvnitř nebyla nalezena žádná krev, nebo jakékoliv stopy po policistovi.
Na sedadle byla nalezena plně nabitá policejní pistol. Chybějící důstojník se nikdy nenašel. Ten den se počet obyvatel malého městečka Nového Mexika snížil na 666.
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Originál: The Laughing Stalkers
Další Creepypasta: Mereana Mordegard Glesgorv