NES Godzilla Creepypasta
Chapter 6: Extus
V krátké chvilce mezi Entropy a Extusem jsem doufal, že dostanu Godzillu a Anguiruse zpátky. Když se mi mapa objevila, uviděl jsem, v co jsem zpoloviny doufal: Godzilla byl zpátky, ale bohužel Anguirus ne. Měl jsem rád oba, ale navzdory těm skvělým schopnostem Anguiruse bych si asi stejně radši vybral Godzillu.
Na mapé Extusu byly všemožné ikonky. Dva typy hradů, růžový a bílý, pyramida, něco jako moderní budovy a dvě další, o kterých jsem netušil, co jsou. Byli tu tři bossové, Kumonga, Gorosaurus a Ne-Ghidorah (kterého jsem se děsil vidět v souboji.)
S Godzillou zpátky jsem jako do prvního levelu vešel do Quiz Levelu, a tentokrát dával Face náhodnější otázky, než kdy předtím.
Quiz 4
- Dýchají sloni?
Odpověď: Ano, Reakce: Divný výraz #2
- Byl jsi někdy obtěžovaný členem rodiny?
Odpověď: Ne, Reakce: Divný výraz #6
- Unesl jsi někdy někoho?
Odpověď: Ne, Reakce: Divný výraz #8
- Je zelená tvá oblíbená barva?
Odpověď: Ne, Reakce: Divný výraz #10
5. Je počítač vrcholem dnešní technologie?
Odpověď: Ano, Reakce: Divný výraz #4
- Jsi tvrdý chlap?
Odpověď: Ano, Reakce: Divný výraz #12
- Umíš létat?
Odpověď: Ne, Reakce: Divný výraz #9
- Umíš stát na hlavě?
Odpověď: Ano, Reakce: Divný výraz #7
- Nenávidíš mývaly?
Odpověď: Ne, Reakce: Zmatený
10. Cítíš vinu?
Odpověď: Ne, Reakce: Divný výraz #11
- Chtěl bys nové monstrum?
Odpověď: Ano, Reakce: Překvapený
- Budu ti chybět?
Odpověď: Ano, Reakce: Smutný
Měl jsem radost, že asi budu mít novou příšeru, ale poslední otázka mě znepokojila.
„Budu ti chybět?„
Odkazoval snad Face na konec hry? I když ta hra byla prostě… něco jiného, než je normální svět, nevěděl jsem, co si o Faceovi, ani o všech ostatních věcech ve hře mám myslet. Ale s tím jeho posledním výrazem jsem měl pocit, že je Face skutečně smutný. Hra mě vrátila zpátky na mapu, kde jsem měl nové monstrum. Ale nějak jsem netušil, co to má být.
Postava vypadala jako Rodan, jen jeho hlava byla úplně jiná. Pohnul jsem tímhle záhadným mostrem na level s bílým hradem a začal level. Při začátku se mi ukázal na obrazovce text „NAJDI DRAHOKAM„. Asi instrukce k dokončení levelu.
Mohl jsem se poprvé pořádně podívat na nové monstrum: chlupatá, tmavě modrá příšera s netopýřími křídly a jménem „Solomon“.
Mimo jiné mou cestu blokoval paprsek světla
Před ním stál malý sloupek s talířem na sobě. Pochopil jsem, že tam mám asi ten „drahokam“ položit, abych si odblokoval cestu. Jak jsem to chtěl udělat, to jsem nevěděl. V originální hře nikdy žádný takovýhle úkol nebyl. Pokusil jsem se jít doleva, a šlo to.
Solomon byl zajímavé monstrum. Dokonce mohl i létat a pálit Heat Beam, oboje schopnosti jsou dost výhodné. Taky kopal nebo škrábal s křídly. Hudba White Temple byl takový… sbor, upravený do videohry. Těžké popsat, ale znělo to tak nějak duchovně.
Netrvalo dlouho a setkal jsem se s nepřáteli, kteří mě vlastně ani nedokázali zastavit, běžel jsem se Solomonem dál a máchal drápy. Neubrali mi ani trochu HP. Mezi každou vlnou nepřátel byla menší pauza, když jsem jich asi deset zabil, minutu se tu žádní neobjevili. Po takhle pěti minutách jsem si všiml děr ve stropě a v podlaze.
Mezi nimi létaly docela dost rychle určité… divné potvory, a já tak musel rychle, ale opatrně procházet mezi nimi.
Pak jsem konečně objevil konec chodby, kde jsem čelil minibossovi
Pohyboval se rychle a dokázal střílet čtyřmi směry, jenže díky Heat Beamu jsem ho porazil rychle. Po konci zápasu jsem získal tem „drahokam“, který byl v hlavě té kreatury.
Zjistil jsem, že můžu zvednout kámen a jít pomocí držení B. Chvíli mi trvalo, než jsem se vrátil, ale nakonec jsem položil krystal na sloup a deaktivoval onen laser.
Odešel jsem díky tomu z levelu. Ale co se stalo pak bylo na Solomonovi jednou z nejdivnějších věcí.
Kdykoliv jsem dokončil level nebo dobojoval s bossem, objevilo se „STILL THE BEST 1973„. Nechápal jsem význam tohohle, ani datum, ani fráze nedávala žádný smysl. Proplýtval jsem hodně času přemýšlením nad tím. Pro další level jsem vybral Godzillu, a samotný level jsem nazval „Bronzové pyramidy“. Godzilla měl level 12, od té doby, co jsem za něj hrál v Dementii.
Bronzové pyramidy byly normální, jen ty barvy byly dost živé
Hudba měla egyptský nádech, zněla zajímavě a tajemně. Procházel jsem levelem a bojoval s všemožnými nepřáteli, nebyli moc obtížní. Můj nejoblíbenější tam byl jeden obří plaz, se kterým jsem se potkal asi na půli cesty levelem.
Na konci jsem přešel k obrovské pyramidě, kde na mě čekal souboj s minibossem. Se dvěma minibossy. Ano, byli dva.
Bylo snadné s nimi bojovat, kdykoliv jeden vypálil z tlamy oheň, vyskočil jsem, a tak jeden popálil svého bratra.
Oba se vlastně takhle navzájem zabili a já se pak vrátil na mapu, kde mi došlo, že mohu svými monstry pohybovat, bez omezení. Normálně má Godzilla jen tři kroky na mapě a Mothra pět, avšak teď mohu jít, kam chci. Tak jsem se rozhodl trochu víc prozkoušet Solomona. Vzal jsem ho do levelu s hnědým sloupem, nebo co to ksakru bylo.
Pochopil jsem, co to je, až když jsem se do levelu dostal
Totem. Hned na začátku jsem se s několika setkal. A tři minuty jsem okolo nich v klidu chodil, protože tu nic dalšího „živého“ nebylo. Hudba zněla jako z lesa v Entropy, jen trochu jinak. Ale chůze okolo těch různobarevných masek mě nervovala.
Už po deseti minutách, co jsem Extus začal, jsem byl v polovině. Zkusil jsem jít na TV level, abych se podíval, jaká podivnost mě čeká tentokrát.
ještě divnější, než předtím. A byla tam hudba z Uranu. Tak jsem si zase vybral Godzillu a rozhodl se hrát další level, kde bylo malé překvápko…
Byl to normální City level! Barvy byly ponurejší, ale stejně to byl pořád šok. Zrovna takovýhle level bych ve hře očekával, a divil jsem se, že jsem ho nehrál dřív. A hudba byla ze Země.
Divil jsem se, že se level, který by se do Godzilla her perfektně hodil, se mi objevil až takhle pozdě. Jenže co já s tím. Level byl jednoduchý a já pohnul se Solomonem na hnědou ikonu levelu, který připomínal laboratoř.
Bylo tu spoustu robotů, ale Solomon si je snadno porážel jako ve White Temple
Jako hudba tu hrálo jen bití, jako bití strojů. Pak jsem se setkal s dalšími nepřáteli, něco jako kyborgové, kteří odlétli hned, co jsem se na ně pokusil zaútočit.
K tomu tu ještě byly nádoby, uvnitř kterých se schovávala další monstra, a ta se pak probudila, rozbila sklo a vylezla ven. Snažil jsem se kolem těch nádob dostat co nejdřív a nezaobírat se těmahle potvorama, které víceméně dobře ubíraly HP.
Na konci levelu byl výtah, kterým jsem se dostal dolů na konec levelu.
A poslední level byl „Srdcový zámek“, jak jsem to nazval. Z tohohle důvodu:
Nic kromě velké chodby zaplněné levitujícími lidskými srdci. Neubíraly život, takže jsem běžel levelem a zabíjel jich, kolik jsem chtěl, pohoda. Takovýhle level se mi líbí, ten bych ocenil vždycky. Hudba srdcového zámku je něco jako cirkusová hudba, taková veselá a uklidňující, takže jsem měl z levelu docela divný pocit.
Když jsem všechny levely prošel, následoval první boss
Vybral jsem si Gorosaura a šel na něj se Solomonem.
Hudba souboje byla ze souboje s Gezorou, a při souboji jsem si všiml toho, že má Solomon mnohem větší sílu.
Takže souboj byl hodně rychle u konce. Gorosaurus se pomalu ani neměl jak pořádně bránit, a i když často používal svůj typický „klokaní výkop“, na Solomona neměl.
I přestože byl Solomon moje bojující superbomba, když jsem šel do souboje s Kumongou, vzal jsem Godzillu. Uvažoval jsem, jestli nevzít Mothru, ale Godzilla to vyhrál.
Kumonga byl prostě jednoduchý protivník a nepoužíval žádný zas až tak speciální útoky. Útočil jenom tak, že po mě skočil a pokusil se zahryznout se svými kusadly, nebo mě paralyzoval tím, že po mě hodil pavučinu. Potom na mě jen útočil, dokud nevypršel čas. A hudba tady byla hudba Hedoraha.
Po porážce Gorosaura a Kumongy jsem byl velmi blízko konci Extusu, ale před soubojem s Ne-Ghidorahem jsem ještě musel udělat poslední věc. Neočekával jsem od toho hodně. Poslední TV level tady. A vypadalo to takhle:
Nerozuměl jsem důvodu, proč tam TV levely byly
Možná jen nějaké náhodné hovadiny, anebo perfektně promyšlené součásti hudby. Kdo ví. Hudba u pana Kohoutka byla hudba Saturnu. Nastal čas na souboj s obávaným protivníkem, Ne-Ghidorahem. Po tom, co jsem sebral nějakou tu odvahu, jsem vzal Solomona a klikl na souboj. Byl jsem trochu nervózní a když souboj začal, tak navíc ještě zmatený.
Mým protivníkem byl Ne-Geroza. Několika útoky jsem ho porazil a za ní přišel Ne-Moguera. Ah, takže abych bojoval s Ne-Ghidorahem, musím porazit i předchozí zaměněné bossy? A ano, bojoval jsem s nimi.
Prorval jsem se mezi nimi, až se dostal k Ne-Ghidorahovi. A jeho postavou byl… Dorat.
Po tom, co jsem se přestal smát, jsem ho dvěmi útoky snadno zabil. Hudba ztichla a já očekával, že se vrátím na mapu. Jenže mýlil jsem se, souboj ještě zdaleka nekončil.
Skutečným protivníkem byla Chimera
monstrózní hybrid všech těch nahrazených příšer. Taky mimo jiné to nejobtížnější, s čím jsem kdy bojoval. Jelikož to mělo takovou hromadu HP políček, byl jsem jedině rád za každou ubranou polovinu políčka. Tady v tomhle souboji jsem zatraceně ocenil dvě věci: Omezenost času zápasu a Srdcové zámky. Nebýt jich, tak bych tohle monstrum nikdy neporazil.
Abych tohohle netvora porazil, vytvořil jsem si jednoduchou strategii s vyměňováním Godzilly a Solomona, což na škodu rozhodně nebylo. Díky bohu, že si Chimera nemohla obnovit život.
Jedna zajímavá věc na Chimeře byla ta, že HP tohohle monstra byla různě zbarvená a při poražení každé části HP stejně barevná část těla zmizela.
Kromě toho, že to nebylo nejlehčí, byl tohle taky nejdéle trvající souboj vůbec. Zkoušel jsem si zapamatovat, kolikrát už jsem si monstra vyměnil, ale na třinácti jsem to vzdal. Tak, povedlo se mi naštěstí zničit všechny části, až na hlavu, která tam levitovala ve vzduchu a byla docela rychlá.
Chimera bojovala hodně dobře
Jenže když už byla omezená na pouhou hlavu, už neměla na poražení mého Solomona dostatek síly. S úsměvem jsem do ni pálil Heat Beam.
A tak už Chimera neměla šanci vůbec. Souboj skončil a já byl překvapený a nadšený zároveň, a ještě k tomu mě začaly naplňovat obavy, aby to neovlivnilo ten poslední level Extusu. Když jsem se ale vrátil na mapu, nebyla tam maska té pekelné příšery. Jen kříž.
Byl jsem udivený, vůbec jsem se netěšil na to, že to monstrum zase uvidím, i když levely s ním byly víceméně předvídatelné, vždy jdem alespoň tušil, co se tam odehraje. Jenže teďka byla ikona úpkně jiná, navíc, kříž? Proč? Napadlo mě, že začít level se Solomonem bude dobrý nápad.
Jenže jsem nemohl, hra to nedovolila
Neříkala proč. Ale možná to má co do sebe se Solomonovým démonickým vzhledem. A když jsem teda Solomona vzít nemohl, vzal jsem rovnou Godzillu. Když jsem do levelu vstoupil, pochopil jsem, na co ten kříž – level byl hřbitov.
Začal jsem si myslet, že je tohle sakra nějakej vtip. Poslední level tady byl vždycky útěk před tou zrůdou a nevím, z jakého důvodu by bylo tohle jiné. No tak jsem se rozhodl utíkat. Jenže když mě tam asi už minutu nic nevyrušilo, zvolnil jsem tempo. V tu chvíli ta hudba tam zaujala mou pozornost. Znělo mi to hodně povědomě, a po nějaké chvíli mi došlo, co to je. Osmibitová verze „Prayer For Peace“ z prvního Godzilla fimu.
Velmi smutná a v tuhle chvíli vlivná píseň
A po dvou minutách hraní levelu jsem se setkal s něčím, na co jsem nevěděl, jak reagovat.
První, co mě napadlo, je utíkat, jenže ona tahle socha jen levitovala, vznášela se tam. Tak jsem na to chvíli zíral. Socha levitovala na kapli, a já pochopil, že to má být něco na smysl Anděla dohlížejícího na mrtvé. Dostal jsem tam příjemný pocit. Ne, že bych byl úplně šťastný, ale cítil jsem mír.
Když už jsem se chystal odejít, objevilo se to. Pekelná zrůda. Hudba se rázem změnila na pištění a samotný level vyměnil svůj vzhled. Za hroby oheň, místo země rudá pokroucená těla.
V tu chvíli začalo moje srdce bít jako o závod, příšera byla tak blízko… jak bych stihl utéct? Připravilo se to Godzillu zabít, když tomu vešel Anděl do cesty. Démonická příšera zařvala a začala rozškrabávat Andělovu nohu, ze které začala téct krev. Stejně jako z očí. Anděl plakal. Plakal krev.
Chtěl jsem Anděla zachránit, ale nebylo tu nic, co bych byl schopný udělat. Tak jsem se rozhodl jen utíkat. Utíkat a doufat, že se odsud dostanu co nejdřív. Monstrum mě brzy dohnalo, a z úst mu ještě trčelo zkrvavené tělo Anděla…
Můj teror se změnil na hněv. Odteď tu zrůdu nenávidím víc, než kdykoliv předtím. Všechno, co jsem chtěl, bylo, aby zemřel. Když jsem dosáhl konce, vzpoměl jsem si, jak to zareagovalo, když jsem tomu něco řekl v Trance. A tak jsem se rozhodl teď taky něco říct.
„Zaplatíš.“
Odpověď vypadala takhle:
Nemohl jsem si vysvětlit, jak to bylo možné. A nic mě nemohlo připravit na Zenith, poslední svět.
Rozcestník překladu: NES Godzilla Creepypasta.
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Autor všech dílů: CosbyDaf
Originál (EN): Nes Godzilla
