NES Godzilla Creepypasta
Chapter 8: Finale
(1/2)

„Oh můj bože.“

To bylo první, co jsem si pomyslel, když jsem měl bojovat s „Redem“, příšerou, která mě mučila téměř po celou hru. Jak můžu porazit něco, co zabíjí jediným dotykem? Zdálo se to skoro nemožné. Jenže naštěstí už neměl Red šanci na One-hit-kill. Přesto se to ale stále zdálo jako nejtěžší souboj, kterému jsem kdy čelil.

Po chvíli jsem zjistil, že tenhle level je velká chyba. Red se přiblížil ke Godzillovi a poškrábal ho. Když se to stalo, cítil jsem to.

Vím, že je obvyklé, že někdo se prostě… já nevím, lekne, když jeho postava ve videohře je zraněná, no tohle bylo ale něco jinýho. Tohleto byla nefalšovaná, fyzická bolest.

Když mě bolest udeřila, pauznul jsem hru. Nikdy jsem bolest takhle necítil, ale vážně, tohle bylo jako kdyby Red poškrábal mě. Tenhle souboj by byl mučení… Ano, chtěl jsem vidět konec, ale to bylo předtím. Teď jediné, co jsem chtěl udělat, byl poslední screenshot a pak jsem měl v plánu NES vypnout. Jenže-

Já se nemohl zvednout

Seděl jsem na židli, paralyzovaný, a jediné, čím jsem mohl pohybovat, byly moje prsty. K tomu všemu se na obrazovce objevilo něco dalšího. Zpráva.

„Nikam nejdeš.“

Začal jsem křičet, ale všechno, co jsem ze sebe vydal, byl slabý zvuk. Několikrát jsem se pokoušel pohnout, jenže… nic. Podíval jsem se všemi směry a pak zpátky na obrazovku. Screencapy se dělaly samy, zatímco já hrál. Nevěděl jsem, jak, a proč. Musela to zařídit ta hra.

Jestliže mohl Red slyšet, co říkám, začal jsem žadonit, aby mě nechal. Od těchto chvílí mi začaly být věci nejasné, ale pamatuju si, co jsem tak nějak řekl. „Promiň. Omlouvám se, že jsem tě urazil, nemyslel jsem to tak. Nevěděl jsem, že by věci mohly být tak vážné. Prosím, jen mě nech jít. Slibuju, že o tom nikomu neřeknu, nikdy hru znova nezapnu. PROSÍM!“

A Red odpověděl:

„Ubohý červe.

Už je moc pozdě.

Jen jeden přežije.“

„Jen jeden přežije.“

Nemohlo to být míň než jasné. Pokud Reda nezabiju, on zabije MĚ. Jako idiot jsem hrál něco, čemu jsem nerozuměl, a teď mi na tom závisí můj život.

Přestal jsem se pokoušet o pohyb a akceptoval situaci. Jediná cesta z tohohle je zabít Reda.

Všechno to bylo až moc rychlé. Kdyby hra nedělala screencapy, asi bych si to takhle přesně nezapamatoval. Jako v předchozích levelech se Red pohyboval až moc rychle, bylo těžké ho zasáhnout.

Takže jsem ani neměl šanci si vytvořit strategii, jen jsem se spoléhal na reflexy. Ještě k tomu jsem ani nemohl předvídat Redovy útoky.

A cítil jsem každý úder, který dal Red Godzille. Všechno to bolelo. A stále se to zhoršovalo.

Když mě přeskočil, začaly mu zářit oči. Couvnul jsem, co nejdál jsem dokázal, ale tomuhle se vyhnout nedalo.

Když mě TOHLE zasáhlo, vykřikl jsem

Tak hlasitě, že by mě mohli slyšet všichni v apartmánu. Sledoval jsem ten obrázek a přitom pociťoval šílenou spalující bolest, kterou si pamatuju až moc dobře. Bolelo to tak, že jsem se donutil pauznout hru, jenže Red hru odpauznul, aby na mě zase mohl zaútočit. Dokola jsem útočil Heat Beamem, pořád a pořád, jen aby to skončilo. Chtěl jsem, aby Red trpěl jako já.

Ještě předtím, než vypršel čas, se Red změnil do své vodní formy, a pak mě hra vrátila zase na mapu. Alespoň jsem měl několik minut na uklidnění se. Pak jsem vytáhl na Redovu druhou formu monstrum, se kterým jsem se s touhle formou setkal poprvé, Anguiruse. Nebyl to nejchytřejší nápad, ale už jsem to tak udělal.

Vyskočil jsem s ním a napálil mu Heat Beam do obličeje, když pak zmizel mimo obrazovku, kam jsem na něj nedosáhl. Poté přišla vlna velkých min.

Tohle pro mě bylo nefér

„Pokud hodláš podvádět, proč mě teda vůbec necháváš používat ovladač?“

„Nemohu porušit pravidla.“

A pak se vrátil z levého horního rohu obrazovky, přímo na mě.

„ZATRACENĚ!“ Takže teď jsem nemohl vůbec očekávat, odkud útok přijde, super. Red po mě útočil z různých směrů a já pomalu ani nestíhal uhýbat.

Dalších čtyřicet sekund Red útočil a útočil, až byl Anguirus skoro mrtvej. Jenže jsme nakonec pak Reda donutili změnit se do létající formy, těsně před tím, než vypršel čas, samozřejmě. Takže další byla Mothra.

Bojovat s Mothrou proti Redovi byl šílený nápad

Red ji skoro zabil během ani ne dvaceti sekund.

A když už byla Mothra téměř mrtvá, Red udělal něco, co jsem v žádném případě nečekal.

Chytil Mothru a sežral ji

Tohleto byla hnusná bolest. Příšerná, jako kdybych byl rozmačkán k smrti. Mothra byla zabitá kvůli mojí debilitě a já s ní tam sdílel jeji bolest. Bolest. Bolest a nemožnost se pohnout. Z toho jsem tam šílel. Chtěl jsem, aby to co nejdřív skončilo. Nikdy jsem nechtěl nic usilovněji, než konec tohohle.

Ale stále jsem doufal. Zbývalo mi tu jediné monstrum, které bylo plně při síle a mělo šanci Reda zabít. Solomon. Jestli mi něco mohlo zachránit život, byl to právě on.

Solomon měl očividně s Redem společnou minulost, protože se mi tu objevil dialog:

„Zrádče.

Vždycky jsem tě nenáviděl.

Můžeš zemřít jako ten zbytek.“

„Radši zemřu, než abych se ti podřizoval.“

Red se mě pak rozhodl vytrhnout s překvapení novou dávkou ohně.

Ať to bolelo, jak chtělo, bylo to v můj prospěch. Solomon začal v naprosto plné síle a bez trochy života se obejít mohl, a Red si takhle vyplýtval veškerou svou sílu. Teď mohl zemřít.

A pak už pomalu neměl ani žádný život

Ve snaze zachránit se se otočil čelem ke mě a vyletěl nahoru, potom spadnul dolů a pokoušel se Solomonovi ublížit.

To ale tak nějak nefungovalo, tak se alespoň pokusil mé monstrum sežrat. Ale ani to se mu teďka nepodařilo.

Myslel jsem si, že jsem to konečně vyhrál. Ale něco tu bylo špatně, Red nemizel z obrazovky a já se stále pohnout nemohl. Red byl stále naživu…

„Ještě jsem s tebou neskončil.“

< Previous part / Next part >

Rozcestník překladu: NES Godzilla Creepypasta.

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.

Překladatel: Nautileen
Autor všech dílů: CosbyDaf

Originál (EN): Nes Godzilla