Slaughtershy – Ponypasta
Fluttershy klusala v lese a hledala nějaká malá zvířátka. Klusala dál podél cesty, dokud nespatřila malého, chlupatého, hnědého králíčka. „Oh, ahojky,“ řekla tiše, když se dostala blízko ke králíčkovi. „Chceš mrkvičku?“ Žlutý Pegas vytáhl ze svého růžového batůžku jednu mrkev a položil ji před králíčka.
Králíček očuchal mrkev a pak ji začal pomalu okusovat, sledován Fluttershy. Za chvíli se zpoza keře, který byl za králíčkem, vynořil další, černobílý. Fluttershy mu také dala mrkev. Když se ale tenhle králíček natočil, aby očuchal mrkev, Fluttershy si všimla, jak má na noze jeden šrám.
„Pojď sem, maličký… Chudáčku. Budu se o tebe muset postarat,“ vydechla. Pak ho opatrně vzala a vznesla se do vzduchu, letíc s ním z lesa. Mezitím si všimla, jak ten druhý králíček už zmizel.
Fluttershy se přiblížila ke své chatce a snesla se k zemi
Přitom uslyšela klusání, které se blížilo k ní. Zvedla hlavu; byla to Rarity.
„Oh, ahoj drahá- počkat počkat, co se to stalo?“ zeptala se Rarity, když spatřila zraněného králíčka.
„Byla jsem v lese a tam jsem krmila dalšího králíčka. Pak tam přišel Boomer.“
„Boomer?“ podivila se Rarity.
„Pomyslela jsem si, že by se nějak jmenovat mohl. Takže Boomer!“ řekla vesele Fluttershy.
Rarity pohlédla dolů na Boomera. „Chudáček Boomer…“ špitla. „Víš ty co? Mohla bych z něj udělat ještě sladšího králíčka, než je teď. Vždy jsem chtěla dělat oblečení pro jiná zvířátka, než kočky!“ Fluttershy kývla. „To bude úžasné, Rarity! Vždy jsi byla dost nápaditá… jen směle do toho!“ „Jenom si ho změřím, a můžu začít,“ usmála se Rarity.
Venku se pomalu začalo stmívat
„Už je skoro tma. Pojďte dovnitř, zlatíčka!“ vyzvala Rarity, aby vešla do chatky. Vytáhla ze svého košíku pár metrů na měření, a podala je Rarity, která si Boomera zkoumala. „Tady je máš, Rarity,“ položila je na zem.
„Devět palců…“ začala říkat Rarity, zatímco Fluttershy přeletěla dál, neposlouchající zbytek Raritiných slov. Zamířila do chodby, a tam odtud do místnosti, která měla na dveřích samolepku s červeným křížkem. Tam měla všechny léčivé potřeby. Vzala z toho něco, zavřela za sebou dveře a klusala zpátky do obýváku, kde Rarity přeměřovala Boomera.
„Myslím, že to bude ono,“ usmála se Rarity, když přiběhla Fluttershy zpátky. „Bude to modré, bílé, a naprosto nádherné!“ Fluttershy jí poděkovala, a když Rarity odešla, otočila se zpátky na Boomera, položila ho na stůl a namazala mu zraňení jednou svou hojivou mastičkou. Lehce mu ji kopytem roztírala po nožičce-
Vypustil ze sebe bolestivé kvíknutí
„Brzo to bude lepší a lepší,“ zašeptala klidně. „Slibuji.“ Chvíli takhle ještě pokračovala, dokud už se to nezdálo, že by to mohlo stačit.
„Je to hotové,“ usmála se Fluttershy, položila mu ještě na zranění pár rostlin, léčivých rostlin, a položila Boomera na zem. Jeho černobílá ouška zastříhala. Začal vesele poskakovat tam a sem.
To mi něco připomíná… projelo Fluttershy hlavou a přiřítila se k posteli, odkud vytáhla Andílka. Sněhobílého králíčka, který si po chvíli rozkoukávání začal hrát s Boomerem. Oba králíčci vesele poskakovali okolo. Fluttershy vydechla, měla pocit, že si konečně může odpočinout. Tak se tedy rozhodla na chvíli si zdřímnout.
Andílek ji po nějaké době vzbudil. Šťouchal do ní tak dlouho, dokud nevylezla z postele, a pak ji vedl ke své prázdné misce.„Jo, jo, už jdu,“ nasypala Andílkovi do misky jídlo, který ho začal vesele hryzat. Pak zamířila Fluttershy zkontrolovat Boomera. Ten pomalu zvedl hlavu a mdle na ni pohlédl.
„Oh můj… vypadáš na tom hůř!“
zírala na něj Fluttershy. „Myslím, že bych tě měla vzít k veterináři.“ A s tím vzal růžovožlutý pegas malého králíčka a odletěl s ním ze dveří ven.„Buď hodný,“ řekla ještě Andílkovi, který kývnul a pak pokračoval v krmení se. Fluttershy zavřela dveře a odletěla spolu s Boomerem k veterináři.
Když tam dorazili, museli chvíli čekat, než je veterinář vyzve, aby vstoupili.
„Fluttershy?“ ozvalo se za dveřmi ordinace.
„Jdu,“ odpověděla Fluttershy.
„Co tě sem přivádí?“ řekl doktor, když si už prohlížel Boomera. „Prohlídka? Injekce?“
„Ne, prostě jsem se vzbudila a najednou ho našla takhle,“ řekla Fluttershy a ukázala na Boomera, který unaveně ležel na stole, smrknul a převalil se na bok.
„Je vskutku nemocný,“ kývl doktor. „Dávala jsi mu něco?“
„Pár bylin na zastavení infekce, proč?“ Její srdce začalo trochu silněji bít.
Doktor zakroutil hlavou
„Rostliny králíčkům nepomáhají. Bývají z toho jen nemocní.“
„Ale… bude v pořádku, že?“
Doktor kývl a dal králíčkovi jeden prášek, a ustarané Fluttershy podal ještě celou lahev prášků. Boomer chvíli bojoval s polknutím prášku. „Tohle mu dávej každý den, a nechávej ho v klidu. Přijď na kontrolu ve středu,“ vrátil veterinář králíčka zpátky Fluttershy.
Fluttershy si dala prášky do tašky a odletěla s Boomerem k sobě domů. Položila nemocného králíčka na postel. Jak můžu Boomerovi pomoct tak, že nebudu dělat nic? Andílek vyskočil na postel. „Andílku, neruš ho. Je nemocný a nechci, abys to od něj chytil,“ řekla Andílkovi Fluttershy. Andílek zívl a odskočil jinam.
Možná mi menší procházka vyčistí hlavu
Fluttershy si povzdechla a vyklusala zadním vchodem do lesa. Minula pár keřů a stromů, běžela vedle cesty. A šikulka spadla do příkopu. Vydala ze sebe překvapený výkřik. S žuchnutím dopadla a zamrkala, setřásla ze sebe nějakou špínu. Zvedla hlavu. Dívala se na dveře s lebkou a zkříženými hnáty; přiklusala k nim a žďuchla do nich.
Se skřípěním se otevřely. Fluttershy měla výhled do naprosto černé místnosti. Nebylo tam nic vidět. „Haló?“ ozvala se. Žádná odpověď. Vešla tedy dovnitř, pohybovala se u stěny a kopyta tiše kladla na beton pod ní. Pak si všimla vypínače. Položila na něj kopyto. Rozsvítila se světla, která celou místnost ozářila.
Stoly a krví potřísněné mučící nástroje. Krev na zdech, podlaze, všude. Elektrická křesla. Tohle napovídalo Fluttershy, že to asi bude hojně používaná mučírna. Přidušeně zhasla ono světlo a vyběhla ven, jak nejrychleji dokázala. Vzlétla, vylétla z příkopu a rychle uháněla domů, doufajíc, že tohle byla jen její představivost.
Ale věděla, že to, co viděla, bylo skutečné
Když se vřítila dovnitř, uslyšela, jak na hlavní dveře jejího domku někdo klepe kopytem. Přeběhla dům a otevřela dveře, kde ji přivítala Rarity. „Mám pro Boomera svetr!“ usmála se.
„Ten je nádherný!“ nezakryla Fluttershy svůj obdiv. „Skvělé, může si ho jít vyzkoušet!“
Rarity se svetrem u sebe zamířila k posteli, kde Boomer odpočíval.
„Oh můj… Fluttershy? Rychle, pojď…. sem!“ křikla Rarity. Fluttershy rychle běžela nahoru za Rarity. „Bo-o-o-o-mmm-m-er je… mrtvý…“ řekla Rarity smutně a nechala svetr spadnout vedle ní.
„Ne.. ne! On- nemůže být…!“ vykřikla Fluttershy.
„Je pryč… na lepším místě,“ kývla Rarity.
„Ano, to je,“ vzlykla Fluttershy.
Po chvíli smutného mlčení Fluttershy znovu promluvila. „Je to všechno moje chyba.“ Začaly jí téct slzy. „To, že jsem šla do lesa a našla ho. Že jsem se mu pokusila pomoct, ale dopadlo to ještě hůř…“
Rarity se začínala o svou kamarádku trochu bát
„Je mi to líto, drahá… ale, ugh… Musím se teď ještě o něco postarat…“ A s tím Rarity vyběhla pryč z domu, Fluttershy slyšela jen bouchnutí dveří. Proč se nezajímá? projelo Fluttershy hlavou. Rozhodla se mezitím pohřbít Boomera na zahradě a poté unaveně přešla ke své posteli.
Další ráno Fluttershy nevzbudilo Andílkovo šťouchání, což bylo divné. Proto když se vzbudila, rychle vyskočila z postele. Připadalo jí… jako kdyby to všechno byl jen sen. Ale v tom případě… kde je Andílek tak dlouho? Fluttershy pohlédla ven, kde byly dva hroby. Vedle sebe. Povzdechla si. Nebyl to sen, fakt se to stalo. Nemohla s tím už nic udělat…. Ale kde je Andílek?
„Andílku, kde jsi?“ zvolala Fluttershy. Bez odpovědi. Jen ticho. Proto Fluttershy klusala sem a tam a hledala, kde by mohl zajíček být. Konečně ho našla. Schovával se za stolem a třásl se. Jeho černá očka byla hrůzou doširoka otevřená a upřená na Fluttershy.
„Andílku?“ špitla Fluttershy. Králíček rychle odskákal někam pryč.
Proč se Andílek a Rarity chovají takhle divně
Fluttershy vyšla ven. Zkontrolovat svoje zvířátka na zahrádce. Malí mazlíčci byli schoulení v rohu daleko od Fluttershy, a v jejich očích se zrcadlilo jediné – strach. Oni také? Přiklusala k nim.
„Copak se to děje?“ zeptala se, když jim byla blíž. Vyděšeně přetikávali očima mezi ní a hrobem Boomera. Fluttershy pochopila, že si myslí, že je chce zabít taky. Jednou jim řekla, že se to už nikdy nestane, ale stalo. Myška vypískla. V očích strach, tělíčko se jí třáslo, srdce jí mlátilo v hrudi. Zmatený pegas nějak porozuměl tomu, co myška říkala.
„Chystá se nás všechny zabít!“
„Ne, nechystám… Nechtěla jsem, aby Boomer umřel! Snažila jsem se mu pomoct!“ Vztek v ní začal bublat jako vroucí voda. „Přísahám!“ klusala pomalu k nim. „Slibuji, že vám nic neudělám..!“ řekla sedm kroků od nich. „Mějte mě rádi…“ zašeptala, když byla 3 kroky od nich. Zvířátka se tlačila na plot. „MILUJTE MĚ!“ Tlačila se a tlačila.
Až plot spadl. Zvířátka se rozutekla pryč. Fluttershy stála sama mezi zbytky plotu. „Všechno, co jsem chtěla, byla vaše láska,“ řekla. Počkat, Andílek byl stále doma! A jestli ji nehodlá milovat, donutí ho k tomu! Fluttershy hlasitě rozrazila dveře a vběhla dovnitř, přebíhala z místa na místo a hledala svého mazlíčka. Ležel v posteli mezi polštáři, skoro ho nebylo vidět. Zvedla ho.
„Pokud mě nechceš milovat… tak budeš!“
rozesmála se a s ním běžela do té mučírny, kterou objevila. Prošla dveřmi a hodila Andílka na jeden ze stolů. Kvíkl.
„Budeš mě už milovat?“ pohlédla na něj. Vyděšený králíček kývl hlavou, bušení jeho srdce bylo dost slyšitelné.
„Na to už je pozdě…“ chňapla Fluttershy po noži na stole a rychlým chmatem malému králíčkovi rozřízla břicho. Spíš ho rozřízla celého. Najednou se na stole rozprostřely jeho vnitřnosti a to poslední, co uviděl, byla jeho Fluttershy. Ale ne taková, jakou znával.
Fluttershy se rozhlédla po stole, a našla na něm kožišník. Začala z králíčka stahovat jeho sněhobílou kůži. Dokud jí v jedné ruce nezůstala kožešina a na stole krvavé růžové tělíčko. Tedy spíše kosti obalené masem. Položila kožešinu i kožišník a vzala do rukou tělo. Začala zuby trhat kusy masa a polykat je, po tváři jí tekla krev, která pomalu stékala po krku až na zem.
Snědla svého mazlíčka několika málo hlty
Položila jeho kosti do koše a nechala krev, aby stále stékala po jejím nosu. „Takhle… tě naučím mě milovat.“ Sebrala ze stolu kůži a přibila ji několika hřebíky na zeď. „Potřebuju víc lásky,“ zašeptala k sobě. „Víc, VÍC, než budu úplně šťastná!“
Šílený pegas se usmál a rozhlédl po místnosti. Támhle někde byla páka. Doklusal k ní a zatáhnul za ni. Otevřely se tajné dveře, ve kterých se lesklo několik krví potřísněných pastí. Perfektní. Pár si jich nabral a zastavil se. „Potřebuju udělat něco pro Rarity, než ji zase navštívím,“ řekla Fluttershy, „nebo než ona navštíví mě. Mohla bych jí udělat nějaké oblečení… z těch kostí!“ vzala jich pár do rukou a pak je pustila zpátky. „Bude to milovat!“
Na tváři se jí úsměv ještě víc rozšířil. Vyběhla ven do lesa, kde rozmístila pár těch pastí. Neuplynul skoro týden a už měla tolik nových přátel! Zdi tam byly zaplněné kožešinami všech možných zvířátek, která se v lese dala najít. A taky už měla skoro hotový ten dárek pro Rarity… jenom potřebovala jednu věc. Dračí zuby. Ale ty nebyly tak obtížné sehnat.
Nejjdenodušší bude zajít si pro ně přímo do dračího doupěte, že?
A mimo jiné, Fluttershy nenáviděla draky. Pohlédla na krví a vším možným potřísněnou zeď a vydechla. Musela tam jít. Vynaložila do toho až moc úsilí. Další den už to měla Fluttershy namířeno tam, kde bydlel jeden drak. Jeho chrápání bylo slyšet docela daleko, bylo jasné, že tvrdě spí. Fluttershy se zhluboka nadechla a vešla do jeskyně.
Jeho šupinatá hruď se zvětšovala a zmenšovala, jak dýchal. Fluttershy přešla k jeho zubům. 3, 6, 9, 12, 14! Čtrnáct dračích zubů, to bude stačit. Každý z nich rychle vytrhla a schovala ho do tašky, a když vytrhla s vítězným úsměvem i ten čtrnáctý, oblízl její obličej horký dračí dech. Fluttershy couvla a sledovala probouzející se rudou stvůru, která vypadala docela naštvaně.
Drak rozevřel svoji tlamu, ze které vyšlo několik jisker. Drak vychrlil oheň a Fluttershy se mu jen tak tak vyhnula. Hleděla na draka, na jeho oči plné hněvu. A tak se Fluttershy vznesla a zabodla mu nůž do jednoho oka. Celou jeskyni zaplnil hrůzný dračí výkřik.
Když Fluttershy zabodla nůž do toho jeho oka, uřízla tak i kus jeho šupinaté kůže. A když se drak chytil za oko, sletěla Fluttershy dolů, popadla zuby a kus kůže a rychle se pokusila odletět pryč
Drak byl příliš zaměstnaný svým okem a nevšiml si jí
„Oh, Fluttershy, drahá!“ ozvalo se za Fluttershy, která se otočila.
„Oh, ahoj, Rarity… mohla bych tě o něco poprosit?“ pousmála se Fluttershy.
„Jasně, o co jde?“ zeptala se Rarity své kamarádky.
„Mohla bys mi půjčit manekýnku? Dělám jedno oblečení.“
Rarity pozvedla ještě víc hlavu. „Samozřejmě! Chceš jít se mnou a rovnou si ji půjčit? A co přesně děláš?“
„Tak jo, děkuju. A je to překvapení, neuvidíš to, dokud to nebude hotové,“ usadil se na Fluttershyině tváři široký úsměv. Obě klisničky kráčely k Rarity domů.
Po hodině se Fluttershy vracela s manekýnkou dodomů, doprovázená zase Rarity. Bylo už okolo 5:00 hodin. Fluttershy zavedla svou kamarádku k sobě do pokoje. Kde to nebylo extra upravené, nepořádek byl všude, a ze zdí vysely pavučiny.
Rarity se rozhlédla
„Kde je Andílek?“ zeptala se.
„Oh, nechala jsem ho venku,“ zalhala Fluttershy. To bylo divné. Fluttershy nikdy nenechávala zvířátka samotná venku, ne Andílka.
„Můžu si dát nějaké jídlo?“ zeptala se Rarity. Fluttershy vždycky měla nějaká čerstvá jablka v zásobě.
„Jistě, a dej mi chvilku si pro něco doběhnout,“ odklusala Fluttershy pryč. Rarity otevřela ledničku a ihned zhnuseně pokrčila nos. Ten smrad byl hnusný. Hnijící jablka v koutě lednice. Na chlebu rostla plíseň.
Rarity zabouchla dveře a přešla k oknu, aby se pořádně nadechla, ale viděla tam rozbouraný plůtek do zahrádky.
Tohle není Fluttershy. Ta by začala panikařit a všem by o tom říkala. Rarity vyběhla na chodbu. Tam našla tašku, tu tašku, ve které byly dračí zuby. „Já… měla bych už jít,“ zalhala Rarity a vyběhla pryč z domu.
Fluttershy si doklusala do haly ke své tašce, která stála otevřená před ní. „Takže ty se snažíš objevit tajemstvíčko? Fajn, myslím, že bych mohla dokončit ty šaty rychleji.“ Fluttershy se usmála, vyběhla z domu a mířila k mučírně, kde vzala koš s kostmi a vysypala je na stůl
Brala některé z nich a pojila je k sobě horkým medem
„Kousek po kousku, pojím je k sobě. Kousek po kousku, lepidlo je drží spolu. Každý kousek se pevně pojí s tím předchozím. Kousek po kousku. Je to nádherná barva.“ Posledních pár kousků a Fluttershy měla hotovo, tak položila obleček na manekýnku.
„Tak perfektní, tak krásné.“ Vytáhla ještě z koše jelení páteř a pár žeber a symetricky je lepila jak na jednu, tak na druhou stranu. Čas na dekorace. Vytáhla dračí zuby a vzala z nich tři, lepila je ke kostem. Vypadalo to… překrásně.
Na řadě jsou křídla. Fluttershy se usmála a vytáhla kostru orlích křídel, kterou nalepila na páteř. A ještě tomu něco stále chybí. Ty dračí šupiny! Fluttershy je nařezala, aby tam vypadaly dobře. Pak už to celé vypadalo… no jednoduše dokonale. „Je to hotové. Rarity by to mohla konečně vidět…“ řekla s úsměvem. Vzala telefon a zavolala své kamarádce.
Ring… ring..
„Haló?“ řekla Rarity do telefonu.
„Oblečení máš připravené! Přijď za mnou, do lesa za keře, tam ho mám nachystaný!“ ozvala se šťastně Fluttershy.
„Okay, přijdu, jak nejrychlejc to půjde,“ odpověděla Rarity.
„Zatím.“ Fluttershy se zasmála a otočila se na kostěné oblečení, zkusila si to sama obléct. Sedělo to dokonale. Usmála se, a pak zvedla hlavu, už zaslechla dusot kopýtek. Rarity.
„Flutter-ahh!“ vykřikla Rarity, když spadla na zem. Zanaříkala.
„Ahrg, jsem celá špinavá… Co ty dveře tady?“ zvedla hlavu.
Fluttershy rychle zhasnula světla a schovala se v rohu
Zaslechla, jak Rarity otevírala dveře, jak kopýtkem jezdila po stěně a hledala vypínač. „Haló? Fluttershy?“ zvolala Rarity, žádná odpověď. Pak Rarity konečně objevila vypínač. Místnost se rozsvítila a Rarity stála z toho, co viděla, jako opařená. Zděšeně pomalu procházela mezi těmi stoly a pozorovala, co okolo sebe měla.
Fluttershy zatím pomalinku došla blíž ke dveřím a vzala si nůž; potom zavřela dveře. Hlasitě to zavrzalo, Rarity nadskočila leknutím.
„Fluttershy? Jsi to ty? Kde to jsme? Co to máš na sobě?“ zakoktala Rarity.
„Jsme tam, kde tomu říkám ráj. A tohle je moje oblečení- krásné, že?“
Rarity se zachvěla. „Fluttershy, přestaň s těmi blbými vtipy!“ vykřikla.
Fluttershy s ledovým pohledem zakroutila hlavou. „Tohle není vtip.“
Rarity se třásla strachy
„Věděla jsem, že je s tebou něco špatně… Řekla jsem to ostatním, nevěřili mi!“ křičela na Fluttershy.
„Fajn. Myslím si, že víš až moc. A já nechci, aby se tu o mě šířily zvěsti, obzvlášť tvoje o tvé kamarádce,“ řekla Fluttershy a mířila k ní.
„Flu-“ Rarity byla dost nervózní.
„Nějaká poslední slova?“ zeptala se Fluttershy a zůžily se jí oči, na tváři se jí objevil úšklebek. „Skvělé.“
A s tím jí rychle spoutala nohy.
„Proč?“ brečela Rarity. „Proč to děláš?“
„Proč? Všichni mě opustili!“ zařvala Fluttershy.
„Já… Se omlouvám, nechtěla jsem… Tys mě děsila!“ omlouvala se Rarity.
„Jo, a nechalas mě tak SAMOTNOU!“ štěkla Fluttershy. „Ale už… mě znovu NEOPUSTÍŠ.“ Zvedla nůž. „Takže znovu – poslední slova?“
„Ano… Chtěla bych se ti omluvit. Neměla jsem tě nechávat samotnou…“ vzlykla Rarity. „Vím, že ta stará Fluttershy tu ještě žije…“
„Ha! Tu jsem zabila, stejně jako teď zabiju tebe,“
pozvedla Fluttershy nůž a rozřízla břicho jednorožce, jehož oči se protočily nahoru. Fluttershy se zatím hrabala v její břišní dutině a vytahovala střeva, žaludek, játra, a všechny vnitřní orgány ven. Vyprázdnila její břišní dutinu.
„Nikdy mě neopustíš, NIKDY!“ vykřikla, tón jejího hlasu velmi dobře ukazoval, jaký je Fluttershy maniak. Vzala z koše hromadu ovčí vlny a cpala ji do zdechliny Rarity. Vycpaného jednorožce postavila na zem. Na jeho kůži ještě stále byly velké stopy krve.
„Už nejsem opuštěná! Všichni mě milujete!“ rozhlédla se Fluttershya smála se.
„Možná by i další přátelé uvítali mou návštěvu.“
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Autor: Swift the kitty
Originál (EN): Slaughtershy
Další Creepypasta: Sound.MP3 Creepypasta
