Sound.MP3
Nedávno jsem se přistěhoval do nového domu. Co člověk pro novou práci neudělá, že? Nicméně to tu bylo divné a děsivé. Nebylo to prostředím, ale sousedy. Každé ráno, když jsem šel do práce, se na mě upíraly pohledy sousedů. Pohledy plné nenávisti a nejistoty. Moc jsem nad tím nepřemýšlel, snažil jsem se to ignorovat.
Když jsem dnes večer přišel domů, všiml jsem si nějaké poznámky visící na dveřích. Pomalu jsem ke dveřím přišel a strhl papírek, abych se podíval, co na něm bylo. ❝Scat!❞ stálo na ní. Myslel jsem si, že to byl jenom nějaký vtip, a tak jsem ji zmačkal a zahodil.
❝ON je pořád tady,❞ řekl podivný hlas. Zastavil se mi dech a rozhlédl jsem se. U mého auta stála nějaká stará žena.
❝Kdo je ON?❞ zeptal jsem se váhavě, podezíravě jsem sledoval tu dámu.
❝Ten, kdo zabil svou rodinu, kdo tu žil dřív,❞ zmizela ta žena ve tmě.
❝Počkej!❞ vykřikl jsem, ale ta žena už byla pryč.
Zatřásl jsem hlavou a rozhodl jsem se vrátit do domu
Tu noc jsem se vzbudil v 4:50, celý zpocený. Zdálo se mi o tom, co řekla. ON, kdo je ON? Chci vědět, kdo je to a co se stalo s jeho rodinou. Tak jsem se rozhodl zjistit, co se s tou rodinou, která tu dříve bydlela, stalo. Vzal jsem svůj notebook z kuchyně a zapnul jsem ho. Potom jsem hledal všude na internetu, ptal jsem se na fórech a navštěvoval stránky o tomto městě.
„Ale notak! Nic jsem nenašel!“ povzdechl jsem si po hodinách pátrání. Chvíli trvalo, než někdo na fórech odpoví, tak jsem vypnul počítač a pár dní jsem čekal. Po těch několika dnech jsem zkontroloval svoji emailovou schránku, vyskočil na mě nový mail. Byl jsem příjemně překvapený a začal jsem ho číst.
❝Dobrý den, všiml jsem si, že hledáte odpovědi na to, co se stalo v domě, ve kterém teď bydlíte. Bohužel k tomu nemohu skoro nic říct, neznám žádné podrobnosti, jen vím, že v podkroví by měly být nějaké věci, které by vám snad mohly pomoct, nebo dokonce odpovědět na vaši otázku.❞
S nejistým pocitem jsem vstal a zaklapl notebook
Měl jsem spoustu času, než jsem měl vyrazit do práce, a tak jsem se rozhodl jít na půdu. Popadl jsem baterku a vyšel po schodech nahoru. Bylo tam plno starého nábytku a věcí po předchozí rodině, ale nic, co by mi mohlo pomoct, bohužel. Zklamaně jsem se vracel zpátky ke dveřím, když jsem si všiml starého zaprášeného počítače v rohu. Přešel jsem k němu, odnesl ho do obýváku a tam z něj otřel prach, s nadějí, že v něm něco najdu.
Poté, co jsem ho zapojil do elektřiny a zanul, jsem si všiml, že na něm není něco v pořádku. Hard disk byl naprosto prázdný, nebylo na něm nic, kromě jednoho souboru, Sound.mp3. Skepticky jsem na něj kliknul a otevřel se mi mediální přehrávač, což mě podivilo, protože na disku nebylo nic, fakt nic jiného, než ten soubor Sound.mp3.
Když začal soubor hrát, nebylo nic slyšet. Podíval jsem se, jestli jsou reproduktory v pořádku, ale nic špatného s nimi nebylo. Po 30 sekundách jsem zaslechl slabý zvuk, který zněl jako rádio, když nemá signál. Hluk byl čím dál hlasitější a nepříjemnější, začínaly mě z něj bolet uši.
Pokoušel jsem se zavřít přehrávač, jenže nereagoval
Vyskočil tam textový dokument, ve kterém bylo napsáno ❝Není cesty úniku.❞ Rozšířily se mi oči a snažil jsem se opakovaně neúspěšně vypnout soubor. Chytil jsem se za hlavu a vstal jsem. Když už konečně soubor skončil, počítač se rozbil. Hodil jsem sebou zpátky do židle a zíral jsem na černou obrazovku.
Po zbytek dne jsem slyšel zvuky, i když byl v domě klid. Tenhle šum spolu s vysokofrekvenčním tónem mi přinesli bolesti hlavy, které trvaly po celý den. V práci jsem o tom řekl své kamarádce, ale ta mě vysmála, že jsem musel mít nějaký špatný sen. Nevěří mi. Řekl jsem si, že bych mohl jít domů a odpočinout si trochu.
Když jsem přišel domů, bolesti hlavy byly tak špatné, že jsem normálně narazil do domu. Pak jsem doma ještě narážel do zdí, když jsem šel do koupelny. Tam jsem vytáhl lékárničku a vzal jsem si prášky. Zavřel jsem dvířka od skříňky, ve které lékárnička byla, a zarazil jsem se. V odrazu zrcadla jsem viděl někoho za sebou
Otočil jsem se. Nikdo tam nebyl
Promnul jsem si oči a vydechl jsem úlevou, ale i tak jsem se třásl a v krku se mi utvořil knedlík. ❝Dobrý Bože, začínám blouznit. Měl bych jít do postele,❞ řekl jsem si, když jsem šel do obývacího pokoje. Znovu jsem uslyšel zvuk toho souboru, a tak jsem se otočil a rychle se podíval k počítači, který byl ale stále vypnutý.
Zatřásl jsem hlavou a pomalu jsem vzhlédl, když jsem uviděl, že v chodbě někdo stál a díval se na mě. Neviděl jsem mu do tváře, protože bylo v chodbě vypnuté světlo, ale vím jistě, že na sobě měl mikinu. Pomalu jsem přecházel do kuchyně, nespouštěl jsem tu osobu z očí.
Když jsem se dostal do kuchyně, rychle jsem se otočil k regálu s nožema a vytáhl jeden největší. Otočil jsem se zpátky na toho chlapa, který stál přímo u mě. Pohled na něj mě dočista zmrazil. Neměl oči, jenom kola, podobající se rozhlasovým regulátorům. Viděl jsem žíly, které vycházely zpoza jeho regulátorových ❝očí❞.
Popadl jsem nůž a zamířil na něj
❝KDO JSI? JDI PRYČ!❞ křičel jsem a vyhrožoval jsem mu nožem.
Neodpověděl, jen začal rukou otáčet jedním ze svých regulátorů. V té chvíli zvuk v mé hlavě zesílil a zkreslil se, moje oči se rozšířily, spadl jsem na zem a upustil nůž.
❝Nech toho! NECH TOHO!❞ křičel jsem, když jsem se víc a víc hrbil.
Nepřestával, jen dál otáčel regulátorem. Pohlédl jsem na něj. Viděl jsem, že mi něco říkal, ale přes ten šílený hluk v mé hlavě jsem nebyl schopný ho slyšet. Moje tělo se víc a víc napínalo, až jsem byl docela ztuhlý. Byl jsem v transu, nemohl jsem se hýbat. Svěsil ruku a sklonil se ke mě. Díval jsem se mu do tváře.
Zvedl mě nahoru a dal mi do ruky nůž
Teď jsem tam stál s nožem v ruce a bez svobodné vůle. Znovu začal točit regulátorem, a já jsem pozvedl ruku a zamířil hrot nože na můj hrudník. Snažil jsem se proti tomu bránit a bojovat s tím, ale nemohl jsem. Cítil jsem jen bodnutí do hrudi a můj řez pokračoval dolů.
Rozřízl jsem si žaludek. Krev tekla ven a ta bolest byla naprosto nesnesitelná. Vytáhl jsem nůž a pozvedl jsem ho ke svému krku. Začal jsem plakat a rozřízl jsem si hrdlo. Upustil jsem nůž a zoufale jsem lapal po dechu, až jsem spadl na zem a naposledy vydechl.
Poslední věc, kterou jsem viděl, byl chlap s regulátory místo očí, jak se na mě culil.
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Autor: ingloriousCardinal
Originál: Sound.mp3 Creepypasta
Další Creepypasta: Dark Link – Legend of Zelda
