Dark Link – Legend of Zelda
Přiznávám. Nebyl to nejlepší nápad.
Četl jsem si online pár příběhů, a pak mě nenapadlo nic lepšího, než si někde v divném obchodě koupit nějakou kartu do Nintendo 64. No, ale vlastně ten obchod vypadal víceméně slušně, prostě starý obchod. Nic podezřelého, naprosto nic. Žádné divné plakáty, a ani ten prodavač nepůsobil… no vy víte jak.
Jednoduše, starší obchod se starými videohrami. A já mezi nimi hledal jednu specifickou – The Legend of Zelda: Ocarina of Time. Jistě, bylo by jednodušší objednat si kopii na eBay, ale nehodlal jsem čekat na to, až hra přijde. Vždy jsem používal eBay, jen když to bylo nezbytné.
Tak jsem teda prohlížel regál po regálu, jestli neuvidím OoT (Ocarina of Time, pro ty, kteří moc nerozumí zkratkám), ale bohužel nic. Tak jsem se šel zeptat prodavače, jestli tu náhodou někde tu hru nemá, že jsem ji tam nemohl najít. A k mému velkému překvapení.
Prý jednu měl. Jednu speciální kopii ve skladu. Beta verzi.
Tohle. Navenek jsem byl klidný, ale uvnitř jsem naprosto šílel. Nemohl jsem uvěřit svému štěstí. No prostě, právě jsem v rukou držel Ocarina of Time, a ještě k tomu Beta verzi! No nedivte se mi. O zvláštních Beta verzích jsem na internetu hodně často četl, a vždy mi to přišlo takové… neskutečně úžasné. Zaplatil jsem za hru 7.99 dolarů, což bylo na N64 hru vážně dobrá cena, obzvlášť, když to byla hra Legend of Zelda.
No, vesele jsem se hrou v rukou odkráčel domů, na začátku to bylo naprosto normální. Jenom… pár věcí, nepatrnosti, se lišily. Občas textury, třeba měl Link oblečení o odstín zářivější, s méně detaily. Prostě tam byly takové ty věci, které výrobci potom zdokonalili.
Hrál jsem, dostal jsem se až do Water Temple, všechno se tam zdálo poněkud… no v pohodě. Některé z dialogů sice byly jiné, ale to nevadí. Ale když už jsem ve hře dosáhl Water Temple, věci začínaly být o dost divnější.. Náhodně jsem slýchával temný, zlomyslný smích, lidské výkřiky, a další podivnosti. A mimo jiné se třeba někde ve vodě objevovala krev.
No, a pak jsem dohrál až k sub-bossovi, Dark Linkovi
Došel jsem ke dveřím, smích se ozýval hlasitěji. Vešel jsem do místnosti, a… BOOM. Odnikud se vynořil Dark Link a vrazil svůj meč přímo do hrudě Linka, který, mrtev, spadl na zem. Obrazovka ukázala obvyklé ❝GAME OVER❞ a já kliknul na Continue.
Měl jsem se objevit zpátky ve Water Temple, ale místo toho jsem teď stál někde v Kokiri Forest. Bylo to divné, ale rozhodl jsem se tuhle ❝nepatrnost❞ ignorovat a začal jsem Kokiri Forest prozkoumávat. Všichni, kteří tam byli, měli propíchnutou hruď. Krev ležela všude. Začínal jsem si myslet, že to tam programátoři dali proto, aby bylo vidět, co se stane, když s Dark Linkem prohraju, alespoň tady v té Beta verzi.
Promluvil jsem k jednomu vesničanovi, který očividně umíral. Odpověděl mi: ❝Proč… Proč jsi tohle udělal?…❞ a pak mrtev spadl na zem. Pokusil jsem se k němu promluvit znovu, ale dostal jsem z něj jenom ❝…❞. Ale pak jsem si tam všiml ještě něčeho dalšího. Navi (taková ta malá lítací potvůrka) byla pryč. Ale… co jsem s tím mohl dělat? Neřešit to.
Tak jsem se rozhodl zaplatit za návštěvu Great Deku Tree
Když jsem tam došel, vypadal ten strom. smutně. A poblíž něj těžce létala Navi, zdála se unavená, ale když jsem si ji prohlédl zblízka, něčeho jsem si všiml. Kapala z ní krev.
❝Proč… Proč, Linku? Měl jsi nás zachránit..❞
Pak její modrá záře zeslábla, a sama spadla na zem. Byl jsem z toho zděšený, abych pravdu řekl. Možná.. možná, když Link prohrál, Dark Link si to běsnivě vzal Kokiri Forestem a všechny tam povraždil, mohl to být taky důvod, proč si všichni mysleli, že je zabil Link. Podíval jsem se zblízka na výhonek Great Deku Tree.. byl naprosto svraštělý. Téměř jsem brečel.
Stejně už jsem tam vlastně neměl, co dělat, tak jsem zamířil jinam, zaplatil jsem za návštěvu Temple of Time a vešel dovnitř. Měl jsem v plánu tady zahrát Prelude of Light, ale, když jsem otevřel inventář, nešťastně jsem zjistil, že Ocarina of Time byla… na kusy. Roztříštěná. Když jsem šel dál, míříc do paláce.
Stromy byly v jednom ohni
Vypadalo to tam smutně. Chtěl jsem zahrát Horse’s Tune (Beta název Epona’s Song), než mi došlo, že je vlastně Ocarina rozbitá. Ale, naposledy, co jsem Eponu opustil, byla blízko Kokiri, takže by to netrvalo tak dlouho. Šel jsem za Eponou jenom proto, abych zjistil, že je mrtvá. Bylo to divné a cítil jsem se minimálně tak nepříjemně, i když tohle všechno bylo jenom pár pixelů na obrazovce.
Zamířil jsem si do Hyrule Castle Town, kde mě přivítalo několik Redeads… ale místo toho, aby na mě zaútočili, se tvářili poněkud, že se mě báli. A to mě vyděsilo. Nechajíc to být jsem šel zase do Temple of Time, kde, v komnatě Pedestal of Time, stál Dark Link.
Důvod veškeré téhle zkázy. Vykročil jsem do komnaty, jenže. Dark Link se teleportoval, aby zavřel dveře. Door of Time. A rozbil tři Keystones, kterými se dveře daly otevřít. A takhle, s rozbitými Keystones, stejně jako s Ocarina of Time, se Master Sword už nikdy nevrátí domů; posunout v čase, abych to napravil, se nemůžu.
Dark Link řekl něco jako: ❝On nikdy neuteče. Jsi další.❞
Očekával jsem, že Linka znovu zabije a hra mě pošle do Water Temple, ale prostě jsem se rozhodl uložit hru a už ji sakra vypnout. Ne, já ji musel zapnout znova. Žejo, byl jsem teda poslán zpátky do Water Temple, jenže stál tam Dark Link. Pochopil jsem to. Byla to léčka, všechno to byla past na Linka, aby uvízl v tomhle světě.
Kde všichni jeho milovaní leží mrtví na zemi. A Dark Link zase něco říkal.❝On nikdy neuteče.Jsi další.❞Pravděpodobně mluvil k Linkovi, ale nedávalo to žádný smysl Až pak mě to udeřilo, až pak mi to došlo. Mluvil ke mě. Uklidňoval jsem se tak, že jsem si říkal, že to je jen postava ve videohře, nic jiného.
Stále jsem sledoval tu obrazovku, a po dvou minutách se něco stalo. Zase další podivnost; Dark Link se změnil v hromádku černých kostí, které se sesypaly na zem. Proč se to stalo? Pro dnešek jsem toho měl dost. Vypnul jsem teda konečně tu hru a rozhodl se jít do postele. Bylo vážně pozdě.
Další den jsem se rozhodl, že zajdu ke svému bratrovi, abych mu řekl, co se stalo. Byl to prakticky můj nejlepší přítel, nebyl nikdo lepší, než on.
Došel jsem k němu, zaklepal na dveře
Bratr bydlí jinde, než já, má vlastní dům. Znovu jsem zaklepal, ale žádná odpověď. Po pětiminutovém klepání jsem prostě vešel dovnitř. Odhadoval jsem, že ještě spí, proto jako první místnost jsem navštívil jeho pokoj. Hrůza, to, co jsem viděl, byla prostě hrůza. Ležel tam na zemi. Něco mu s největší pravděpodobností probodlo hrudník.
Přimrazeně jsem tam stál a sledoval jeho nehybné tělo, deset minut. Deset minut se mi tam řinuly slzy po tvářích. Poté jsem se rozhodl jít ke svému autu (ano, přijel jsem svým autem) abych řekl mámě a tátovi, co se stalo. Jejich dům byl jen pár mílí od toho bratrova, tak jsem nasedl do auta a rozjel se tím směrem.
Když jsem tam dojel, už jsem neklepal, prostě jsem otevřel dveře a vrazil dovnitř. V jejich ložnici… jsem viděl to samé. Na zemi, s propíchnutými hrudníky. Ale narozdíl od mého bratra měli zranění… čerstvější. Devastovalo mě to, naprosto zdecimovalo. Zničilo. Očekával jsem, že pokud zajedu i ke své sestře, uvidím to samé, a tak jsem tam jel.
Na tohle, na své rodiče, jsem se už víc dívat nemohl, až moc mě to ničilo
Se sestrou to bylo stejné ale kdybych přišel o pár sekund dřív, viděl bych, kdo to udělal. A ta osoba by věděla, jaké to je, když někdo udělá mé rodině TOHLE. Celou tu dobu, celou dobu od té chvíle, co jsem našel bratra, jsem plakal. A tohleto mi nějak nepomohlo. Její čistě čerstvá zranění byla skutečně nepěkná na pohled. Přešel jsem tam, zdecimovaný, do jiného pokoje.
A co jsem našel?
Hromádku černých kostí
Proto jsem se naučil jednu věc. Nikdy nekupujte hry z podivných obchodů. Ať vypadají sebenormálněji.
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Originál (EN): CreepyPasta Origins
Další Creepypasta: Co když ti řeknu / What if I told you
