ČlánkyCreepypasty

Jeff the Killer (2015) 2/3

Jeff the Killer/Jeff zabiják 2/3

Předchozí část: Jeff the Killer (2015) 1/3

❝Několik svědků, včetně prodavačky v obchodu, řeklo, že jste to vyprovokovali vy. Ano, prý na vašich kolech jezdili, ale nechte mě se vás zeptat; zamknuli jste si je? Anebo je jenom nechali ležet před odchodem?❞

❝Kdo to řeší?❞ zamračil se Liu.

❝Synku, pokud necháš svoje kolo jen tak ležet na ulici, nemůžeš vinit Randyho a jeho kamarády za to, že na nich jezdili, no ne? Bylo by to jiné, kdyby sis ho nějak zamknul, hned je to něco jinýho, ale vy jste je tam prostě nechali ležet.❞

❝Mami, tati, to to takhle necháte? Moc dobře víte, že ani já, ani Liu nezačínáme žádný rvačky, nebo snad jo? Tihle tři šmejdi se do nás začali navážet, a pokud nechcete říct, že je tihle poldové bráněj, měli byste otevřít oči!❞ Jeff věděl, že tady tančí na tenkém ledu, ale tenhle vztek mu přinesl alespoň trochu uspokojení.

❝Jeffrey, nemluv tímhle tónem na policisty, a radši k nám nemluv vůbec. Je vidět, že se vám tady nelíbí a že se vám po starém domovu stýská, ale začínání s rvačkama na ulici nic nezmění!❞ odpověděla jeho matka.

❝Poslouchejte, pánové. Máte štěstí, ani jeden z rodičů to nechce řešit. O tomhle se bude mluvit jen jako o obyčejné hádce mezi puberťáky. Ale… vy dva nebudete bez dohledu. Tohle je malý město, ne jako New Orleans, netolerujeme tady takovýhle chování. Pokud zahlédnete Randyho, Keitha nebo Troye, doufám, že se jim přijdete omluvit. A buďte tak laskavi, nesnažte se, aby se to muselo dít znova. Nechcete to mít v záznamech, ne?❞

Jeff cítil, jak v něm vztek probublává, a už nedokázal držet jazyk za zuby

❝Kdo to pro vás vlastně je, pane Williamsone? Je Randy váš synovec? Syn vašeho kámoše? Anebo chodíte ojebávat jeho mámu, když máte volno? Co z toho?❞

❝To by stačilo, oba dva jděte okamžitě do svých pokojů!❞ Matt Woods konečně zase promluvil, docela dost rázně. Jeff a Liu šli po schodech nahoru, ale odmítali se za to stydět nebo něčeho litovat.

Ani jeden z rodičů s nimi poté nemluvil. Jeff s Liuem byli nahoře, ventilujíc společnou frustraci jeden na druhého. Oni je přesrali. A i přes Jeffův a Liuův mladý věk to věděli. Útěchu získali jen v tom faktu, že alespoň neskončili na záchytce, ale i tak, moc dobře viděli, o co tu jde.

❝Ten polda. Ochraňoval Randyho,❞ zašeptal Jeff směrem ke svému bratrovi.

❝Jo no,❞ odpověděl Liu.

❝Mám pocit, že se o sebe budem muset starat sami, vždyť’s to dole viděl, ani rodiče se za nás nepostavili.❞

❝Jo. Co to sakra bylo?❞ zamračil se Liu.

❝Ten jejich zasranej image, to je to. Všechno, o co se snažej, je to, aby sem ❝zapadli❞. Chtěj splynout s ostatníma Stepfordskýma rodinama. Žádný rvačky, a když uvidíme Randyho a jeho partičku, prostě je obejdeme. Okay?❞

❝Ale Jeffe, můžeš jim nakopat prdel, proč bysme jen šli okolo nich?❞

❝Protože nemůžu nakopat prdel poldům, mámě, tátovi. To je ten problém. Zasranej Randy a jeho kamarádíčci tady jsou chránění, my dva ne. Kdyby, tak se jim vyhneme. Bereš? Prosím…❞

Liu kývl. ❝Stejně se cejtím jako zmrd. Dlužím ještě Keithovi to, jak mě udeřil.❞

❝Nedlužíš, oplatil jsem mu to, stejně jako jeho tlustýmu kámošovi. Doufám, že nás teď nechaj na pokoji,❞ vydechl Jeff.

Ani jeden z nich po zbytek dne nezaslechl rodiče

Dlouho do noci zůstali v pokoji, a až po nějaké době se zvedli a šli si dát večeři, když už jim přišlo, že rodiče už nejspíš spí.

Liu přiznal, že cítí docela úlevu, ale Jeff se topil v pocitu, že to nejhorší teprv přijde. A ten pocit byl taky správný, další ráno, kdy šli kluci na snídani, seděli jejich rodiče u stolu a zírali na ně, očividně nespokojeni s ani jednou z věcí, která se stala.

❝Sedněte si,❞ řekl rázně Matt.

❝Co se děje?❞ zeptal se Liu.

❝Sedněte-si!❞ přikázal Matt zase, vztek tancoval po slovech, která vyslovil.

Sourozenci poslechli bez dalších otázek.

Matt Woods zase začal mluvit

❝Co to včera bylo?! Ublížení nějakým dětem za to, že se dotkli vašich kol? Otevírání si huby na policistu? Nerespektování ani mě, ani mamky? Tak tohleto končí!❞

❝Jenže my nikomu neublížili!❞ vyhrkl Jeff. ❝Sklapni, Jeffe, teď mluvím já!❞ štěkl jeho otec. ❝Ten chlapec, Randy Hayden, tak jeho otec pracuje ve firmě, kde jsem i já, věděl jsi to? Napadlo tě něco takovýho, když jste na něj zaútočili kvůli zatracenýmu kolu?❞

❝Prostě jsi nepřemýšlel, že, Jeffe?❞ řekla Sheila.

❝Jak jsem tohle mohl vědět?❞

Matt pokračoval. ❝Fajn, celé ráno jsem po telefonu mluvil s jeho otcem, který to celé chce nechat jít, ale sakra Jeffe, po celou dobu v práci se s tím budu potýkat. Napadlo tě vůbec, že by to mohlo poškodit mě, naši rodinu?❞

Jeff cítil, jak ho jeho vztek zas pohlcuje, a snažil se s tím tak nějak bojovat.

Radši se pokusil zaujmout spíš rodičovský cit dvou dospělých naproti nim. ❝Mami, podívej na Liův ret, natrhli mu ho! Ještě furt je nateklý!❞

Liu natočil hlavu, aby bylo jeho poranění lépe vidět

❝Ach bože, Jeffe, tak si nějací kluci trochu tvrději hráli s tvým bráškou, fakt je tohle důvod se s nima rvát? V našem zájmu je udělat si v novém sousedství nějaké přátele, ale… díky vám… no nevím.❞

Dřív, než stihli Liu nebo Jeff něco dodat, začal jejich otec znovu mluvit. ❝Nuže, já a vaše matka jsme o tomhle už mluvili. Sice zbývá jen pár posledních týdnů letních prázdnin, ale dohodli jsme se, že by Liu mohl zbytek volna strávit u tetičky Marcy. Mluvili jsme s ní a prý bude jedině ráda.❞

Liu i Jeff byli tímto rozhodnutím uzeměni. Ve stejnou chvíli se pokusili o protest, ale při pohledu na výrazy ve tvářích jejich rodičů to bylo jasné. Už se rozhodlo.

❝A proč nemůžem jet oba?❞ zamračil se Keff ve snaze o alespoň nějaké prosazení svého názoru.

❝Marcy vás tam oba nechce, prý jste dohromady moc bouřliví, a s tím musíme souhlasit,❞ odpověděla Shelia.

A tak to taky bylo, Lia převezli k tetičce do Abita Springs v Lousianě, na místo nudnější, než Mandeville, pokud to vůbec šlo.

Jeff sledoval svého bratra odcházet, pak se vrátil do svého pokoje a práskl dveřmi

Cítil vztek. Ale z nějakého důvodu to pro něj bylo… až příjemné. Nemohl to vysvětlit. Zuřil z věcí, které se odehrály, z toho, jak se k němu a k bratrovi otočili rodiče zády, ale pocity, které v sobě měl, nebyly zas až tak strašné.

Ten vztek, ten vztek v něm, jako kdyby ho mohl ochutnat. Hustý, sladký sirup, míchající se okolo něj. Ale aby byla chuť dokonalá, musí se do ní přimíchat speciální ingredience. Ta radost, kterou tehdy cítil při potyčce s Randym a jeho partou.

Spolu se vztekem to tvořilo naprosto omamnou látku, po které Jeff nyní zcela toužil. Padl na postel a usnul, přemýšlejíc o sladkém sirupu, který jako kdyby obklopoval jeho duši. Chtěl to. Ale věděl, že to nebylo nic správného a že z toho nic dobrého nemůže vzejít.

Uběhlo několik dní a napětí mezi Jeffem a jeho rodiči bylo stále silné

Když tu nebyl Liu, mohl Jeff jen sedět ve svém pokoji a hrát videohry. Občas vyšel ven, ale ne nijak daleko. Věděl, že kdyby natrefil na Randyho partu, patrně by došlo k další bitce.

Několik dní, které šly docela dobře, si Jeff myslel, že by to mohl zvládnout, jenže jednoho krásného sobotního rána jeho matka všechno změnila. Jeff byl náhle probuzen ostrými slunečními paprsky, které se mu zabodávaly do obličeje.

Zaslechl svou matku mumlat, což jeho matka dělala vzácně, a i ve svém polospánku poznal, že to mumlání bude nucené. Dělala to proto, aby ho vzbudila, a očividně se snažila, aby to to ostré sluneční světlo urychlilo. Když si všimla, jak se její syn probouzí, přiloudala se k jeho posteli a mluvila hlasem, ze kterého vytékala falešná radost.

Nejprve odmítl. Fakt si jeho matka myslela, že prostě půjde a udělá si z Randyho kamaráda, nebo…? Jeho matka skončila s mumláním, a jelikož byl Jeff stále v posteli, nařídila mu, aby se zvedl a převlékl.

Když zjistil důvod, bez prodlení odmítl, prý ani za zlaté prase

Bohužel pro něj byla jeho matka ucházející manipulátor a moc dobře věděla, jak svou práci dokončit. Slíbila Jeffovi, že pokud jí pomůže, pokud půjde s ní a začne se s Randym normálně bavit, bude moct Liu další den přijet zpátky. Tím ho zahnala do kouta a on nemohl udělat nic jiného, než souhlasit.

Nedlouho poté stáli Jeff s matkou na příjezdové cestě u Randyho domu. Mamka Randyho otevřela dveře.

❝Ahoj, ty musíš být Jeff,❞ přivítala ho.

Jeff se slabě usmál a přikývl na souhlas, že je to on.

❝Zdravím, já jsem Shelia Woodsová, jsem ráda, že vás konečně doopravdy poznávám!❞ zvolala Jeffova matka a podala té druhé ruku.

❝Velmi ráda vás poznávám, Shelio, já jsem Bridgette Haydenová. Je mi líto, že se naši chlapci už tak brzo stihli porvat, ale… Víte, jak to je s puberťáky, jak jim blázní hormony a tak… Randy se nikdy nedostává do rvaček, ale vysvětlil mi, že Jeff a Liu jsou tu stále ještě noví a neví pořádně, jak to tady v Mandeville vlastně chodí… Ne, Jeffe?❞

Jeff nemohl odolat slabému šťouchnutí

❝Ano, promiňte nám to, paní Haydenová. Nevěděli jsme, že je tady v pořádku, když Randy a jeho kluci začnou blbnout na našich kolech, aniž by se nás zeptali.❞

❝Bridgette, tohle má po otci, nikdy neví, kdy zmlknout… Co kdybychom šli dovnitř, my dvě si daly kávu, zatímco budou chlapci spolu, a ty bys mi řekla něco víc o dění v Mandeville?❞

❝Randy je ve svém pokoji, Jeffe, druhé dveře po tvé levici. Pravděpodobně i tak uslyšíš zvuky jeho videoher nebo tak něco,❞ řekla Bridgette s trochou úsměvu.

❝Děkuju, madam,❞ řekl Jeff a vešel do domu.

Zaklepal na ony dveře a zaslechl Randyho hlas. ❝Dále.❞

❝Hey, ehm, mám pocit, že víš, že rodiče po nás chtějí, že se máme nějak seznámit víc nebo…❞ začal Jeff se špetkou přesvědčení.

❝Jo, celá mamka, nemá ráda nějak velký dráma, chápeš. Podle mě má až moc velký obavy, žejo, jsem v pohodě, pokud jsi ty v pohodě.❞

Jeff si sedl na zem vedle Randyho a pokračoval v konverzaci

❝Takže, tvůj táta je šéf mýho táty, co? Otec šílel, když se dozvěděl tam o tý rvačce, měl snad obavy, že ho vykopne nebo tak něco…❞

❝Táta je tu šéf snad každýho. Naprosto to nesnáším. Mám pocit, že polovina lidí ze školy se se mnou baví jen kvůli tomu, že jsou jejich rodiče nějak spojený s tátovou firmou.❞

❝Proč to nesnášíš?❞ zeptal se Jeff.

❝Protože je to falešný. Celý tohle zatracený město je falešný. Čím dýl tady budeš žít, tím líp to poznáš, ale věř mi, každej v tomhle městě se snaží předstírat, že je něco víc. Mý rodiče mě nutěj tohle všechno dělat, nutěj mě k vyhrávání trofejí a všechno tohle, jen aby se se mnou mohli chvástat.❞

Jeff se usmál. ❝Vím, jak se cejtíš. Táta mě jednou dal na box, protože jeho kolega tam měl bratra. Když ten chlápek odešel, další tejden jsem odtamtud vypadl i já.❞

❝Kéž by to bylo tak snadný,❞ odpověděl Randy. ❝Nesnáším baseball, ale táta mě bude nutit ho hrát tohle léto, příští, popříští… On ví, že to nesnáším, ale prostě chce mít naše příjmení na jednom dresu týmu.❞

❝Randy, proč jste se ty a tví kámoši motali okolo našich kol?❞

❝Říkám, tohle město je falešný; nudnej shit. Není tu co dělat, tak se alespoň snažíme nějak zabavit. Mám na mysli, dá se tu jen jezdit někam po lese nebo chodit do obchodu s videohrama. Víš, žádná holka nechodí ven, obchody zavíraj brzo, nákupní centrum tu není a kino maj na druhý straně města. Není tu co dělat, takže… no, promiň.❞

❝Pohoda,❞ odpověděl Jeff. ❝Mám pocit, že i já bych se měl omluvit, reagovali jsme na to až moc.❞

❝Myslíš tu bitku?❞ zeptal se Randy. ❝Popravdě to nebylo špatný. Ti kluci, Keith a Troy, jsou se mnou jen kvůli tátovi. Jak jsem řekl, asi je jejich rodiče donutili, ať se se mnou bavěj.❞

Odpoledne pokračovalo a Jeff celkem i zapomněl, že k tomuhle byl donucen

Zjišťoval, že si s Randym docela i padl do oka. Jo, první setkání bylo trochu… blbý, ale jak pokračoval čas, zdálo se, že umí být Randy fajn, když okolo nejsou ti jeho kumpáni.

O asi hodinu později nabraly věci nový směr. Jeff zaslechl dvojité prásknutí dveří a pak nastartování motoru, rozhodl se proto vykouknout z Randyho okna a zjistil tak, že jeho a Randyho matka právě nasedly od auta.

❝Rodiče odjížděj,❞ oznámil.

❝Mám pocit, že jedna z nich nabídla tý druhý nakupování nebo jet někam na kávu, nebo něco takovýho.❞

Jeff slyšel, jak Randy pauzl hru.

❝Hej, Jeffe, pojď dolů, chci ti něco ukázat,❞ vyzval Randy a Jeff se ho rozhodl následovat.

Randy vedl Jeffa do garáže. Bylo tam docela vedro a hlavní dveře zůstaly zavřené, avšak garáž byla hezky udržovaná a Jeff si nemohl nevšimnout štosu časopisů pod několika pracovními pomůckami.

I tak ale nemohl říct, že by mu bylo v malé, uzavřené garáži naplněné vedrem pozdního léta nejpohodlněji. A i když byli ti dva docela v pohodě, nemohl nevnímat podivný pocit, říkajíc mu, že od doby, kdy rodiče odjeli, se věci začaly vyvíjet docela… jinak.

❝Co mi to chceš ukázat?❞ zeptal se Jeff.

❝Vydrž, nech mě to najít,❞ odpověděl Randy a zvedl magazíny, pod kterými ležel malý, červený boxík.

Jeff mlčky sledoval, jak Randy krabici otevíral.

❝Sleduj, tátova pistole,❞ ohlásil a zamával červenou, širší pistolí nad hlavou.

❝Wow, opatrně s tím!❞ vykřikl Jeff, víc v úleku než zaujetí.

❝V pohodě, prosímtě, nebuď jak holka, vždyť ani není nabitá,❞ řekl Randy s klidem, nicméně Jeff sledoval, jak pak vylovil ze zadní přihrádky jeden náboj a tak si s pistolí chvíli pohrával, potom ji nabil.

❝Teďka je nabitá,❞ prohlásil Randy.

❝Táta mě naučil ji tenhle rok používat, a tak sem tam chodím dozadu a trefuju stromy. Možná tentokrát nebudu strom potřebovat…❞

Změna v Randyho hlase rozhodně nešla ignorovat.

❝Fajn, zajímavá pistole. Ahemm, je tady docela hnusný vedro, nechceš se vrátit do baráku? Navíc mám hlad. Nemáte něco k jídlu?❞

Bohužel, když se Jeff otočil ke dveřím, byla mu cesta zablokována dvěmi známými tvářemi.

❝Kam že to jdeš, Jeffey?❞ zeptal se ten tlustší, Troy, zatímco Keith vstoupil do garáže.

❝Kurva dlouho vám dvěma trvalo se sem dostat, musel jsem tohodle buzíka celej den hlídat jak mimino,❞ zařval Randy, z oněch slov jako kdyby přímo odkapávala škodolibá radost.

❝Sorry, Randy, ale tady Keithovi, žejo, nedovolili jít ven, dokud neposekal zahradu,❞ řekl Troy, náhle takovým poslušným hlasem.

❝Tak snad klid, jsme tady, ne?❞ zvedl Keith obočí.

❝O co tady kurva jde?❞ štěkl Jeff, pak si všimnul, že Randy stále svírá v ruce onu pistoli.

❝Řeknu ti, o co jde, Jeffe. Dlužíš Keithovi a Troyovi omluvu za to, cos udělal. Zmlátil je a pak zdrhl, asi ani nemáš koule na to, aby ses s nima popral na férovku. Takže za to hezky zaplať.❞

❝Nehodlám se s váma rvát,❞ sykl Jeff a rozhlédl se po východu z místnosti.

❝Pravda, nebudeš se rvát, jen tam prostě budeš stát a necháš kluky, ať se o tebe postaraj, pak si to s tebou vyřídim já a bude to. A pak vypadneš z tohohle baráku. Vyřídim mámě, že se ti udělalo zle a žes musel zmizet domů. Jo, kdykoliv nás zas uvidíš, jdi po druhý straně cesty.❞

❝Ne, nebudu tady jen stát a nechávat se mlátit, prostě mě nechte jít domů, vyřídim mámě, že jsme v poho a každej bude cajk, ne?❞ zeptal se Jeff.

Randy zvedl pistoli naproti Jeffovi. ❝Ne, ty zůstaneš ta svině.❞

Jeff náhle znovu pocítil tu tajemnou senzaci; ten bohatý, temný hnis míchající se v něm samotném. Mohl to ochutnat; bylo to nebe. Představoval si, jak v tom plave, jak se v tom potápí, jak se tím nechává spolknout.

A když se podíval okolo sebe, senzace ještě narůstala. Spatřil Randyho, držícího pistoli, ale v jeho rukou ležela docela bezvládně a ani nebyla natažená. Jeff věděl, že Randy nemá v úmyslu střílet. Ohlédl se po Keithovi, vyhublém, ubohém chlapci, narozenému proto, aby následoval. Po Troyovi, tlustému a upocenému, ztěžka dýchajíc po cestě.

Pak se zaměřil sám na sebe. Pocítil to potěšení, jak se míchalo se vztekem a tvořilo tak dokonalý produkt. Snažil se tomu trochu vyhnout; věděl, že by pak jedině litoval. ale bylo to tak blízko.

Tak neskutečně blízko. Ta vůně a výtečná chuť, bylo to vzdálené jen na pár centimetrů. A zjistil, že se před tím nedokáže skrýt, stejně jako se loď nedokáže skrýt před tajfunem.

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.Překladatel: Stiak
Autor: K. Banning Kellum
Originál: Jeff the Killer 2015
Další část: Jeff the Killer (2015) 3/3

4.5/5 (4)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Nauti

Možná ode mě neuslyšíte hru na píšťalku, kterou byste snad od DarkTownského krysaře mohli čekat, ale místo toho vám povím spoustu příběhů a prohledám spoustu faktů, abych prokázala některé teorie. V Creepypasta komunitě se uvádím jako NautiFears, ale říkám si Nautileen. Lidi mi obvykle říkají Nauti ^^ Mohli jste mě však znát i jako Stiak nebo Akkaris. Překládání Creepypast se věnuji od roku 2015 a psaní samotnému od svého dětství, a obojím se zde hodlám prezentovat, akorát výhradně s děsivým kontextem. Kromě překladů Creepypast, zvrácených dětských pohádek a vlastních psaných příběhů tu však najdete i mé researche a myšlenkové pochody, například ve vyhledávání zajímavostí o Slender Manovi či satanismu anebo sepsání článku Save the Creepypasta Fandom. Aby toho nebylo málo, vypomáhám s instagramem DarkTownu a uspořádávám art soutěže, do kterých se můžete zapojit i vy. Také velmi aktivně spolupracuji s Migdosem, pyromanem DarkTownu, který předčítá Creepypasty na Youtube. Snad se v našem městě budete cítit příjemně... a případně mi promiňte nějakou tu krysu, která mi uteče...

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close