ČlánkyExtrémníZáhady

Sokushinbutsu – Morbidní Japonský Rituál

Sokushinbutsu – Morbidní Japonský Rituál

Po celém severním Japonsku jsou roztroušeny dvě desítky mumifikovaných japonských mnichů známých jako „Sokushinbutsu“. Mniši, stoupenci Shugendô, starobylé formy buddhismu, zemřeli v konečném aktu sebezapírání.

Tři roky jedli speciální stravu, která se skládala jen z ořechů a semen, zatímco se účastnili pečlivé fyzické aktivity, která je zbavovala tělesného tuku. Poté jedli pouze kůru a kořeny, o další tři roky později začali pít jedovatý čaj z mízy stromu Urushi, která se obvykle používá jako lak na mísy. To způsobovalo zvracení a rychlou ztrátu tělesných tekutin, což bylo nejdůležitější.

Sokushinbutsu - Morbidní Japonský Rituál mumie sebemumifikace sebevražda creepy darktown.cz děsivá záhada budha

Zahubilo to veškeré larvy, které by mohly po smrti zapříčinit rozklad těla. Poté se mohl mnich konečně uzamknout v kamenném hrobě, který byl sotva větší než jeho tělo a kde se nemohl pohnout. Jeho jediným spojením s vnějším světem byla trubka na vzduch a zvonek.

Každý den zazvonil na zvonek, aby ostatní věděli, že je stále naživu.

Když se zvonek přestal ozývat, trubka byla odstraněna a hrob uzavřen.

Ne všichni mniši, kteří se pokusili o vlastní mumifikaci, byli úspěšní. Když byly hrobky otevřeny, zjistilo se, že orgány některých těl podlehly hnilobě. Tito mniši byli opět uzavřeni v hrobech, byli respektováni pro jejich vytrvalost, ale nebyli uctíváni.

Ti mniši, kteří uspěli v sebemumifikaci zaživa, byli povýšeni na Buddhy, vytaženi z hrobů a ponecháni jejich následníkům. Japonská vláda zakázala Sokushinbutsu v pozdních letech 19. století, ačkoli tento rituál stále pokračoval až do 20. století.

Sokushinbutsu - Morbidní Japonský Rituál mumie sebemumifikace sebevražda creepy darktown.cz děsivá záhada budha

Original: Sukoshinbutsu

Další Creepypasta: Cervine Birth – Ztracená videa

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Unnamed

Jsem malý nenápadný človíček se zatraceně nízkým sebevědomím, co miluje literaturu, anime a umění, věčně nevylézám ze svého pokoje a jen málokdy projevím nějaký zájem. Nesmím zapomenout na zmínku o až chorobné lenosti~ Překládání se věnuji kolem dvou až tří let, pokud píšu něco ze své hlavy, většinou to (podle mě) dopadá katastrofálně, proto se mnohem raději plně věnuji překladům.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close