The Blue Man
The Blue Man / Modrý muž
If you see the Blue Man walk
Mind to him you do not talk.
For if you see the Blue Man smile
Your sweet soul he will defile
-Z „The Blue Man“, tradiční lidové balady.
Samuel Douglas jel domů z města, přičemž jel po hlavní silnici namísto obvyklých cest, kterými většinou jezdíval. Nebyl moc úspěšný ohledně podnikání v tomhle městě, takže jeho návštěva byla opravdu krátká.Trávil čas mluvením s jedním mužem, který hospodařil v této oblasti, jeden z posledních, kteří to tu ještě táhli a kteří ještě neprodali své pozemky větším podnikatelům.
Tušil, že to už nebude trvat příliš dlouho, než to Ned Harrison všechno prodá. Plodinám se moc dobře nedařilo, měl nemocné dítě… Kdyby prodal pozemek, dostal by za to pěknou částku. Možná by i Samovi dovolili zůstat a pracovat tam. Sam potřásl jeho hlavou. Nikdy nebude čas na práci na pozemku někoho jiného. Jen pro dostatečné množství peněz.
Jeho bylo jeho a měl svou rodinu, od doby, co sem začali přicházet lidé ze středozápadu, by byl slušně v řiti, kdyby s tím vším teď seknul. Sám tápal kvůli jablkům, která se válela vedle něj na sedadle, část Sářiného velkého projektu donutit ho začít jíst zdravě.
Prvně mu naložila plno ovoce a až potom ho někam pustila, bez toho odejít nemohl. Musel si na to zvyknout, jak říkala. Nakonec si vzal jedno jablko a aniž by spustil oči z cesty, do něj kousl.
Nikdy by si to nepřiznal, ale měla pravdu.
Odfrkl si a zamyslel se nad tím, co později řekne Sáře. Jeho myšlenky zmizely, když uviděl postavu, která procházela podél silnice, ale hned na to sešla do příkopu plného vody, plevele, bláta a rostlin. Pekelný den pro toho, kdo musí chodit pěšky, zvláště v tomhle vedru.
Bylo něco kolem páté hodiny a slunce už klesalo dolů, ovšem závratná teplota stále přetrvávala. Když se Sam dostal blíže, všiml si, že muž je vcelku vysoké postavy. Měl i dlouhý krok a byl oděn od hlavy až k patě v modrém.
Sam zpomalil. Možná by ho mohl kousek cesty odvézt, nebo mu alespoň dát trochu vody. Vždy měl po ruce několik lahví vody, které se válely po autě a které byly dalším příspěvkem od Sáry.
Zastavil auto po boku muže a otevřel boční okno spolujezdce. Muž se zastavil a jen tak tam stál. Jeho modrá bunda vypadala těžce a neužitečně před slunečním žárem a vedrem.
Džíny vypadaly opotřebovaně a vybledle, ale Sam si všiml, že na nich nebylo žádné bláto, přestože muž stál v louži bláta.
„Nazdárek! Nepotřebujete někam odvézt?“ zvolal Sam.
Modrý muž se otočil na patě a jeho černé oči se upřely na Sama. Usmál se zářivým úsměvem, ukazujíc každý jeho zub. Sam se opřel do sedadla a prudce šlápl na plyn.
Vůz vyrazil kupředu a zahalil onoho muže do oblaku prachu a dýmu. Sam se podíval do zpětného zrcátka, viděl toho muže, jak dál kráčel, jakoby se nic nestalo, jeho úsměv opadl jako těžké olovo. Ale Sam už byl překvapivě daleko se zájmem, co se právě stalo, jel zpět domů.
Nepřekračoval povolenou rychlost, jel jako cílevědomý řidič celou cestu až domů.
Zaparkoval před domem v těsné blízkosti osamělého stromu, kde vždy parkoval, a vystoupil z vozu, jeho nakousnuté jablko zůstávalo ležet na podlaze. Šel toporně až domů. Zastavil se na verandě a jeho těžký krok potřepával dřevěnými prkny, z nichž byla podlaha vyrobena.
Sehnul se a začal se přehrabovat v krabici plné starých nástrojů a věcí, které tam vždy nechával a Sára je vždy zase dávala do kůlny, kam patřily.
Našel v něm kladivo, které hledal, a vešel do domu, kladivo volně viselo v jeho pravé ruce. Sára byla v kuchyni a zrovna něco připravovala k večeři; Sam ani nevěděl, co to bylo. Slunce ozářilo její blond vlasy, když otočila hlavu a otevřela ústa, aby přivítala Sama, úsměv se začínal rýsovat v jejích koutcích úst.
Zarazila se, když se pohledem střetla se Samovýma očima. Nebyly Samovi, už ne.
Oči, které viděla v Samové tváři, byly neskutečně černé a mrtvé.
Pevněji sevřel kladivo, rozmáchl se a uštědřil první ránu, po které následoval první výkřik. Druhá rána jej umlčela. Třetí, čtvrtá, pátá. Nepřestal, dokud se mu kladivo nezlomilo v ruce.
Šel do jídelny a sáhl na horní roh skříně. Odtamtud sundal brokovnici a metodicky ji nabil. Přidržel si levou rukou hlaveň u brady.
Jeho pravou rukou se snažil odjistit zbraň a zmáčknout spoušť, jeho prstům se to už skoro povedlo, po druhé, po třetí, než ji pořádně uchopil a zmáčkl. A jeho obličej byl rázem pryč.
Sousedé si to nedokáží vysvětlit. Policie se o to ani neobtěžovala pokoušet. Lidé říkali, že byli tolik zamilovaní lidé.
Podváděl ji? Podváděla ona jeho? Všichni se ptali proč.
Je to přesně tak, jak se věci občas mají.
On lonely roads and old highways
The Blue Man walks and jaunts and sways
A cold black heart and ivory smile
He’ll walk you down that long last mile
-From „The Blue Man“
Franklin vždy rád připomínal lidem, aby mu neříkali Frankline, tak mu říkali rodiče. Prostě mu říkejte Frankie. Často sedával v baru a pil.
Big Johnny Walker Halliwell pozoroval bar, kde pracoval, a můžeme říci, že by vždy nejraději vyhodil Frankieho ven za ucho. Vždy přišel a pil levné nápoje, kterých se držel jako nějakého zvyku. A pořád mluvil.
Drahý bože na nebesích, ten chlap prostě neví, kdy držet hubu. Od devíti do dvanácti ovládal jeho malý roh baru s jeho nonstop mluvením. Sport, politika, náboženství; na tom prostě nezáleželo.
Huba mu jela od východu do západu slunce.
,,Teď vidím, co jsem se snažil vidět, když jsi to viděl a já to taky viděl,“ Frankie několikrát poklepal na bar prstem, ten zvuk štval Johnnyho až do konce noci. Frankieho dnešní obětí byl Joe Gamble, jediný člověk, co měl smůlu, že musí sedět u Frankieho.
Joe se podíval ze strany na stranu, doufajíc, že by ho někdo mohl zachránit; Johnny ale poslouchal ty žvásty každou noc. Frankie si objednal poslední z jeho nápojů, takže dal Joemu pauzu, kterou tak moc potřeboval, aby se dostal ven z baru. Vyrazil pryč a dveře od toalety se za ním jen pohouply.
Frankie se rozhlédl poté, co dopil, a otočil se zpátky k baru, pokynul Big Johnnymu. Johnny ho znovu sledoval a on zíral dolů.
„Dneska tě rozřežu, Frankie. Vypadni.“
Frankie se narovnal, zaujal vzhled spravedlivého a opilého rozhořčení, ale to nebyl nový zvrat událostí. „Fajn. Fajn. Zrovna už jsem na cestě domů.“
Jeho ruka klouzla do kapsy a Johnny uslyšel cinkot klíčů.
„Zavolej si taxi, Frankie. Není možné, aby jsi se dostal domů živý v takovémhle stavu.“
Frankie se otočil na patě a spadl na pult baru.
„Měl jsi myslet dřív, než jsi mi řekl, abych odešel!“ vydupal z baru a zabouchl dveře. Johny si povzdechl a šel zpět do práce.
Není to jeho problém
Frankiemu se podařilo nastartovat auto a vyjet z parkoviště, přitom všem s velkou opatrností, ale i přesto téměř najel do jiného vozu. Otočil volant ostře doprava, podařilo se mu vyhnout se všem překážkám a už byl na cestě dolů po silnici.
Mířil si to po dálnici, která byla naštěstí v tuhle pozdní hodinu vcelku prázdná.
Naklonil se přes volant a podíval se na přední sklo, stále držíc oči na silnici s ostrou přesností. Jeho oči se upíraly na černou cestu, když pomalu vyjel z jízdního pruhu a poté vyjel úplně ze silnice. Nadskočil, když se auto otřáslo a obě pravá kola se zaryla do štěrku.
Přední světla zachytila záblesk něčeho modrého těsně před ním.
Frankie šlápl nohou na brzdu a ucítil náraz
Vůz se zastavil, světla zářila nepřítomně do tmy, Frankie seděl nehybně na svém místě a pramínek strachu pronikal jeho otupělostí alkoholem. Muž ležel asi deset stop od jeho nárazníku. Jeho srdce mu začalo divoce bušit v srdci.
Srazil člověka? Měl by jej jít zkontrolovat. Po několika pokusech se mu podařilo otevřít dveře a vystoupil z auta, běžíc na kontrolu muže v džínovém obleku.
Ale když se tam dostal, muž vstal a odcházel pryč od něj, světla auta mu osvětlovala záda. Frankie cítil, jak se skrze jeho tělo provalila vlna úlevy. Na bundě muže nebyla tráva, ani jedna jediná skvrna.
„Hej, chlape! Hej! Jsi v pořádku? Srazil jsem tě?“
Žádná odpověď
Frankie běžel za ním. „Hej, chlape, nesrazil jsem tě? Já nechtěl, měl jsem jen pár piv, víš? Nechtěl jsem tě srazit.
Jsi v pořádku? Nebudeš potřebovat do nemocnice?“ Položil ruce muži na ramena a otočil ho k sobě. Černé oči.
Pustil ho a zíral na své ruce. Křičel. Couval a upadl, kopal a škrábal se pryč od Modrého Muže, který jen stál, pozorujíc Frankieho, jeho zuby se leskly ve světle auta.
Frankiemu se podařilo dostat se zpátky na nohy a dát se na útěk, nechávajíc své auto na kraji silnice se světly, která stále svítila na Modrého Muže. Frankie zastrčil ruce do jeho podpaží, běžel dál a nezastavil se, dokud nedoběhl ke svému domu. Vykopl dveře a vběhl dovnitř.
Lapal po dechu, rozhlížejíc se po svém domě, pot mu stékal po čele a jeho srdce bilo jako sbíječka. Ale on to všechno ignoroval. Musel se očistit.
Musel si umýt ruce a očistit se.
Potřeboval teplou vodu. Musel si očistit ruce, sterilizovat je, vyčistit je. Šel do kuchyně, sklonil se a otevřel skříňku.
Vytáhl hrnec. Rychle jej naplnil vodou a hodil ho na sporák, zapnul sporák na plný var. Sledoval kovové cívky, jak se začínaly rozžhavovat a voda začínala bublat.
Počkal, až voda dosáhla úplného varu, a pak do ní strčil ruce. Zčervenaly, okamžitě se objevily puchýře, ale Frankie nic neřekl, jen se šklebil prázdným úsměvem a dál si vařil ruce. Úsměv zmizel a změnil se na vrčení.
Nebyl čistý. Musel být ČISTÝ! Odhodil hrnec s vodou a popadl sporák.
Z rukou mu stoupala pára a ozvalo se prskání. Začal se znovu usmívat, ale poté úsměv též zmizel. Sundal ruce ze sporáku.
Byly spálené, z oblastí, které měly vypálený tvar sporáku, se ještě kouřilo. Zíral na své zruinované ruce, tkáň přestala praskat, ale stále doutnala.
Nestačilo to
Stále špinavé, stále nečisté. Natáhl ruce od těla, jako kdyby to nebyly ruce, ale mrtvá zvířata, a snažil se přemýšlet. Rozzářil se a šel do garáže.
Kopal a házel věci stranou, rozčiloval se, dokud nenašel to, co hledal; plechovku paliva do sekačky na trávu. Bylo to těžké, ale nakonec se mu povedlo ji otevřít a nalít liberální množství benzínu na každou ruku.
Stál tam se svýma kapajícíma rukama a uvědomil si, že je nemá jak zapálit. Začal mlátit pěstmi do zdi. Ale pak přestal a jeho obličej se rozzářil.
Běžel ke grilu a našel malý zapalovač. Natáhl se pro něj, popadl ho a začal se snažit o dostatečné škrknutí ke vznícení plamene, mezitím co jej držel v levé ruce. Došlo k vznícení plamene a náhle mu začaly jeho ruce jasně zářit. Frankie se usmál.
Tak to bylo mnohem lepší.
Ruce už byly čisté
O rok později Frankie seděl v baru a nemluvil s nikým. Použil jeden ze svých háků, aby si přitáhl sklenici vedle sebe, a pak vypil brčkem rotgut whiskey. Takhle teď popíjel alkohol.
Johnny se díval na Frankieho a přemýšlel, co se tu noc stalo poté, co opustil bar. Zeptal se ho, ale Frankie už nemluvil. Ani jediné slovo.
Když chtěl pít, ukázal. Žádná další politika, náboženství nebo počasí.
Jen ticho
Nikdo nevěděl, proč si spálil vlastní ruce. Prostě se to stalo z ničeho nic. Johny pokrčil rameny.
Takové věci se prostě občas stávají.
Madness and Death are his old friends
And with them he doles out grisly ends
For the one who stops and talks
From the Blue Man who forever walks
-From „The Blue Man“
Mick byl vždy problémový; vždy hledal problémy, vždy je taky našel. Deke a Hugh to věděli a jeli v tom s ním už od střední školy. V průběhu několika let se dostali do nemála malérů, kradli auta a prodávali jejich součástky, kradli cigarety z obchodů, a to vše za nedlouhý čas, ale dost na to, aby je nejednou poslali do polepšovny.
Ale pak Micka poslali proti proudu řeky do dvouletého úseku. Policista ho dostal s více než dvěma hrnci liber, což je více než dost, aby ho poslali pryč za držení s úmyslem prodeje. Deke a Hugh s ním nebyli, když ho chytili.
A Mick zjevně držel jazyk za zuby, protože ani jeden z nich neobdržel návštěvu pána v modré uniformě. Když se Mick vrátil, byl jiný. Předtím vždy kreslil čáry, které pak nikdy nepřekročil.
Nyní byl jako chřestýš
A to vždy v blízkosti překračování hranic možností. Kriste pane na nebi, vždyť málem zabil Charlieho během toho boje. A vždy měl prsty ve větších a větších trestných činech.
Už to nebylo ve snaze si užít trochu zábavy a zbavit tohle malé město nudy. Deke nevěděl, co se s ním uvnitř stalo, ale rozhodně ho to změnilo. Všichni tři byli v Mickovém autě, mířili si to dolů po dálnici, výrazně překračujíc povolený limit rychlosti.
Mick jel a byl zticha od chvíle, co do auta nabral Dekeho a Hugha. Hugh toho moc neřekl, jen seděl jako kus kamene v zadním sedadle v naději, že někdo prolomí to ticho a řekne mu, o co jde. Deke seděl vedle Micka a udržoval na něm pohled koutkem oka.
Mick nedával pozor na nic jiného, než na silnici před sebou a ignoroval všechny pokusy Dekeho o zahájení konverzace. Dokonce jim ani neřekl, kam jdou nebo co se chystají dělat. Jejich noci končily jízdou po všech možných místech a nic jiného nedělali.
Jen bezcílně putovali
Deke si povzdechl a usadil se zpět do svého sedadla, asi aby zjistil, zda se může vyspat.
„Co to je?“
Deke se napřímil. Mick právě promluvil. A zpomaloval auto.
Dvě zajímavé události v jednu noc. Deke tomu mohl stěží uvěřit. Mick upozornil na muže, který procházel podél silnice.
Velký chlapík, celý oděn v modrém, modré džíny, modrá bunda, sakra, vypadal, že má dokonce i modré boty.
„Pojďme mu něco šlohnout,“ řekl Mick.
Deke jen pokrčil rameny, vše bylo lepší, než jen celou noc jezdit a hledat něco, co Mick nikdy nemohl najít. Mick zastavil auto poblíž kráčejícího muže, všichni tři vylezli z auta a šli směrem k němu. Neotočil se, prostě jen dál kráčel.
Deke z toho chlapa dostal špatný pocit, jako by byl děsivý nebo tak něco. Kdo by se neotočil, aby zjistil, kdo ho pronásleduje? Nerozběhl se, nezrychlil krok, neudělal nic.
Prostě si hleděl svého
Lidé, kteří se takhle chovali, se ničeho neobávali. Mick neměl žádné pochybnosti a strčil Modrého Muže do zad. „Hej chlape, dej nám peněženku, nebo budeš slušně v prdeli.“
Modrý muž se zastavil a otočil se. Deke a Hugh mu nemohli vidět do tváře, Mick jim blokoval výhled. Ačkoli Mick se díval hluboko do těch černých očí.
Modrý Muž se usmál na Micka a Mick se usmál na něj. A pak se začal smát. Deke vyskočil.
Byl to děsivý zvuk, zvuk, který způsoboval husí kůži. Bylo to tak divoké. Mick se stále smál, a poté se obrátil k Modrému Muži, který jen stál a neřekl ani slovo, zády a pořád se zubil.
Mick se protlačil kolem Dekeho i Hugha a vracel se zpět do auta. Hugh se podíval na Dekeho a Deke jen pokrčil rameny. Oba běželi za ním a nasedli do auta.
Ani jeden z nich se nepodíval do očí toho muže
A když Mick udělal ostrou otočku uprostřed silnice, Deke se otočil a viděl Modrého Muže, jak jde dál po silnici. Další den Mick vešel do první národní banky, která byla v Hickory, s brokovnicí a samonabíjecí pistolí zastrčenou za opaskem džín. Vystřelil jeden náboj do vzduchu.
„Všichni lehněte na tu zasranou podlahu! Hned teď!“
Strážný ve službě se probudil ze svého šlofíka, když Mick začal řvát, a sáhl po jeho služebnickém revolveru. Ale Mick se otočil a zastřelil ho na bodově prázdný dostřel z brokovnice. Strážný padl na záda k zemi.
Vytáhl pistoli a namířil ji proti pracovníkům, kteří klekli na zem za pultem.
Ale jedna pracovnice se pohybovala na Mickův vkus až příliš pomalu, tak ji zastřelil na místě, kde stála. Jedné z dalších zaměstnanců se podařilo spustit tichý poplach, když si klekla na zem. Mick obešel pult a udeřil pistolí do peněžní zásuvky.
Pracovníci drželi oči upřené na podlaze
Ale jeden z nich zvedl hlavu a zadíval se přímo do Mickových očí, kde místo normálních očí uviděl dvě kaluže inkoustu. Mick se zazubil na pracovníka a jeho zuby jasně zářily. O pět minut později na místo přijelo pět policejních aut a ozvalo se kvílení pneumatik se zvukem sirén.
Mick se zasmál, když je viděl. Vytáhl brokovnici a nabil ji. Vyšel ven ze dveří, střílel všechny náboje do čelních skel aut. Upustil brokovnici a vytáhl pistol z jeho opasku.
Deset policistů zahájilo palbu
Smál se, když jej střely zasahovaly, a namířil zbraň na nějbližšího důstojníka. Důstojník namířil zbraň proti němu, vystřelil a zasáhl jedno jeho černé oko. Jeho hlava ucukla směrem dozadu, jeho střela šla divoce kupředu a on padl na zem.
Tu noc seděl Deke s Hughem v baru, zatímco si lidé povídali o tom, jak dostali Micka, který se zbláznil, střílel v bance a jen se smál, když na něj policie střílela. Jeden starý muž se opřel a řekl:
,,Takové věci se občas prostě stávají.“
A Deke to věděl nejlépe.
Další Creepypasta: Intuitive Advertising