ČlánkyCreepypasty

The Hole Full of Darkness

The Hole Full of Darkness

První den

Jmenuji se (část je silně přeškrtána) a nemám tušení, co se tu děje. Vše, co vím, je, že nemůžu nic udělat. Pokud tohle někdo čte, alespoň vím, že jsem tu nebyla sama.

Nemám ponětí, jak jsem se sem dostala, a nevím, jak jsi se sem dostal ty. Nemám co dělat. A tak píšu.

Nic o tobě nevím, ale jestli skončíš jako já, jednoho rána se probudíš v místnosti, která ti není povědomá. Nevím, jak se to stalo, prostě nevím. Možná jsem moc pila?

Zkoušela jsem několikrát otevřít dveře, ale je to nemožné. A proč je klika od dveří tak chladná v porovnání se zbytkem místnosti? Nevím, jak to je s tebou, ať už jsi kdokoliv.

Nemůžu říci, že se cítím přímo nepříjemně. Myslím, že jsem tu kolem dvou dnů. Nejsem si jistá, jak rozeznat čas, okna jsou tu strašně zamlžená a stejně studená jako klika u dveří.

Nemůžu tu mlhu setřít; je na venkovní straně okna. Televize nefunguje, i když je zapojená do zásuvky a světla fungují. Nevím, proč to tak je.

Alespoň jsem našla tohle pero a sešit na stole, jelikož za mnou nikdo nechodí a nemám co dělat, hádám, že budu psát. Alespoň ta postel je pohodlná. Jídlo taky není špatné, ale jak se sem dostalo?

Druhý den

Další den na tomhle místě. Probudila jsem se a byla stále na tom stejném místě. Chvíli jsem zkoušela křičet, aby někdo přišel a dostal mě odsud, ale nikdo nepřišel.

Zkoušela jsem přiložit ucho k oknu a ke dveřím, ale nic jsem neslyšela. A okna jsou stále tak studená. Nakonec jsem snědla jídlo na stole.

Je toho vždy víc než dost a je typicky dobré. Myslím, že dnes jsem jedla krůtu v sendviči. Bylo to výborné.

Ale krom sedění, zírání do stěny a psaní stále nemám co dělat.

Třetí den

Když jsem šla do koupelny, uvědomila jsem si, že voda musí odněkud přicházet a někam taky odcházet. Ale kam? Nevím.

Nevím, kde sakra jsem nebo jak se odsud dostanu. Z nějakého důvodu jsem se začala cítit znecitlivěle, ale popravdě s tím nic moc nedělám. A tak jsem si na chvíli lehla na dřevěnou podlahu, dokud mě nezačaly bolet kosti a já se musela zvednout.

Koneckonců je bolest lepší než necitlivost. Oh, a dnes jsem měla nějaký druh salátu.

Čtvrtý den

Minulou noc jsem se rozhodla zůstat tak dlouho vzhůru, jak jen to bylo možné, abych viděla, jak se sem jídlo dostává. Povedlo se mi vyhnout se spánku, takže po tomhle se pokusím usnout, když jsem rozsvítila světlo, na malém stolku bylo jídlo, jako tu bývá vždy. Přísahám, že jsem viděla něco pohybovat se ve tmě.

Potřebuji zůstat v klidu. Prostě… V klidu.

Pátý den

Chystala jsem se znovu psát, když jsem uviděla něco na zemi. Byl to kousek barvy ze zdi. Neviděla jsem, odkud se to bere, a tak jsem se pokusila odsunout stůl, našla jsem místo, kde se malba odlupovala ze zdi. Trochu jsem z ní sloupla.

Jídlo dnes nebylo dobré.

Šestý den

Moc jsem v noci nespala. Stále jsem slyšela divné zvuky, něco jako šepot a tiché tupé údery pod podlahou. Přísahám, že jsem znovu viděla ty rysy ve tmě, ale když jsem rozsvítila, nikde nic nebylo.

Na stole, na deskách, na židli. Když jsem se probudila, jídlo bylo zase na stole, opět nebylo moc dobré. Začínám šílet nudou a přem- Ježiši, tohle mě vyděsilo.

Televize se najednou sama zapnula a po obrazovce běhala statika. Byla jsem k smrti vyděšená a odpojila jsem ji ze zásuvky. Ta pitomá věc nefunguje, když ji potřebuju, a teď…

Sedmý den

Možná je to jen kvůli světlu, ale zdi se zdají být špinavější než obvykle. Předtím jsem si toho nevšimla, ale rohy tapet se odlupují a sem tam vidím odřeniny. Předtím to vypadalo čistě.

To stejné i v koupelně, prach a špína je na umyvadle i toaletě. I když si nedokážu vybavit, co to je… Tohle místo je cítit jinak.

Nemůžu se ho dotknout. Každou chvílí slyším zvuky škrábání a posouvání. Začalo mi to lézt na mozek.

I jídlo je horší, jedla jsem nějaké mleté brambory a skoro jsem se pozvracela. Je mi zle…

Osmý den

Zvuky jsou hlasitější. Myslím, že slyším šepot. A bojím se jít spát.

Musí tady být cesta ven, prostě musí. Zkoušela jsem vyrazit okno židlí, ale židle se rozbila. Její vnitřek se hemžil termity a hmyzem.

Devátý den

Na obrazovce televize je prasklina. Ta tam předtím nebyla!

Desátý den

Podívala jsem se na místo, kde se barva odlupovala, a uvědomila si, že tam špína není. Strhla jsem ze zdi více barvy a našla dřevěnou desku. Všechno jiné je tapeta a beton, o co tady jde?

Jídlo je tak hrozné, že jsem vyklopila obsah žaludku poté, co jsem snědla nějaké hnusné zelené věci. Je mi opravdu zle a bojím se.

zvuky jsou hlasitější přísahám že jsem viděla něco pohybovat se za oknem a ona praskla a televize je rozbitá a zápach je silnější a nemůžu myslet

Bože, zdi

Zdi hnijí

Už to nemůžu vydržet! Potřebuju odsud vypadnout a myslím že to jídlo bylo otrávené. Prkno je jediný únik vyrvat prkno potřebuju utýct nemůžu vydržet odtrhnout prkno

proč mi krvácejí nehty to bolí bolí psát potřebuju kopat nechci spát příliš hluku příliš tmy příliš děsu

už si ani nepamatuju svoje jméno jak to bylo někam jsem je psala někdo přišel a přeškrtal je napsala jsem je na začátek vůbec

kopání škrábání je to duté škrábání musím vypadnout zápach je strašný a zdi vypadají že krvácejí krvácím z nehtů bolí to a mám takový hlad že jsem snědla ten jed a donutila se nezvracet a

nespala jsem tak dlouho já nevím protože

slunce tady nesvítí

Den —

Usnula jsem a vše bylo pryč. Zvuky, špína, krev, vše. Je to tak, jak to bylo předtím.

Až na tu díru. Prkno je pryč, je tam prostě jen díra, hladká kulatá díra s prázdnou temnotou uvnitř. A smrdí.

Zápach je stále silný a já vím, co to je, vím, co je ten příšerný zápach, co přichází z té díry. A jsem vyděšená.

Ale nesmím být vyděšená. Jídlo je dobré, ale nemůžu je jíst. Postel je pohodlná, ale nemůžu v ní spát.

Jdu do díry. Musím najít cestu ven. Doufám, že najdu cestu ven.

Pokud tohle čteš, následuj mě do díry. Nevím, kam to vede, ale všude je lépe než tady.

Zápach mě štípe na kůži jako hemžící se mravenci.

Byla jsem sežrána… Já byla sežrána.

Nechoďte spát… Nechoďte spát. Protože byste se mohli probudit——

Original: Hole

Další Článek: Nejbrutálnější zločiny v Indii

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Unnamed

Jsem malý nenápadný človíček se zatraceně nízkým sebevědomím, co miluje literaturu, anime a umění, věčně nevylézám ze svého pokoje a jen málokdy projevím nějaký zájem. Nesmím zapomenout na zmínku o až chorobné lenosti~ Překládání se věnuji kolem dvou až tří let, pokud píšu něco ze své hlavy, většinou to (podle mě) dopadá katastrofálně, proto se mnohem raději plně věnuji překladům.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Close
Close