Volný čas sám se sebou / Some Free Time with Myself Creepypasta
„Marc a Rita jsou ve svých pokojích a dělají si domácí úkoly. Hádám, že už si se postarala o Paulovu malou nehodu?“
Zírala na mě.
Takové to zírání typu „Kdo si do háje myslíš, že jsem? Udělala jsem to před tím, než tě vůbec začalo trápit, že je něco špatně a udělala jsem to lépe a rychleji než to ty kdy dovedeš.“ Ten pohled se mi líbil, takže jsem se ujistil, že ji vždy jednou za čas popíchnu, abych z toho mohl mít to škodolibé potěšení. Nikdy to nezestárne.
„Takže hádám, že si můžu dát sprchu. Ty budeš v pohodě, ne?“
Pokoušel jsem své štěstí.
Louise zareagovala na mou otázku uchechtnutím a rukou mi naznačila, ať jdu pryč. Vzal jsem to jako souhlas a odešel jsem do koupelny. Bohužel jsme stále neměli soukromou koupelnu pro mě a mou ženu jako jiné rodiny, ale dokázali jsme s tím žít. V plánu bylo, že za rok nebo dva si budeme moct dovolit do našeho domu něco přidat či v něm něco změnit. Zrovna v tu dobu, když bude Paul určitě chtít mít svůj vlastní pokoj.
„Ah!“
vyjekl jsem a ucukl po tom, co jsem se dostal do kontaktu s horkou vodou ve sprše. Vždy mě to dostane. Po tom, co jsem si teplotu vody nastavil, jsem vstoupil do sprchy, abych ze sebe smyl myšlenky na dnešní události.
Ne že by se dneska dělo něco zvláštního, nic nutně dobrého nebo špatného, ale od té doby, co jsem si pořídil rodinu, jsem neměl moc volného času. Takže jsem se rozhodl vytvořit si takový „denní rituál“. Ano, klidně budu chodit do práce, když na tom záleží. Ano pomůžu s domácími pracemi, obzvlášť s dětmi a hlavně naším miminkem. Ale bůh chraň, abych si nemohl každý den dát alespoň sprchu. Takhle já relaxuji.
Většinou jsem ve sprše setrval aspoň na 25 až 35 minut, když už se mi toho privilegia dostalo. Nejsem velmi dobrým zástupcem „mužské rasy“, ale hej, nikdo není dokonalý, nebo ano?
A ano, vím… čas pro sebe?
Alespoň půl hodiny ve sprše? Ne není to tím, čím myslíte. Můj sexuální život je v pořádku, děkuji pěkně.
Po asi deseti minutách jsem uslyšel jedno klepnutí na dveře. To se běžně neděje. Nakonec jsem došel k závěru, že to jedno klepnutí bylo prostě jen výplod mé fantazie. Nechal jsem tuhle napůl reálnou, napůl fiktivní událost odejít z mé mysli a jako obvykle pokračoval ve své denní rutině.
Po 15 minutách jsem to zaklepání slyšel znovu. Až na to, že dvakrát. Tentokrát se nemýlím. Opravdu to bylo zaklepání.
Mou odpovědí na tuto situaci bylo „Co je?“, avšak nikdo mi neodpověděl. Myslím, že někdo potřeboval použít toaletu, ale uslyšel tekoucí vodu, tak se rozhodl to zkusit později. Výborné rozhodnutí, řekl bych.
Po 20 minutách, zrovna když jsem chtěl přejít od myšlenek na včerejší hru k myšlenkám o hře z minulého týdne a obě je detailně analyzovat, tak jsem znovu uslyšel zaklepání. Tři, abych byl přesný. Tentokrát jsem neváhal.
„Za pár minut budu hotový!“
odpověděl jsem. Opět žádná odpověď. Kdokoliv to byl, mě pochopil. Takže zpět k tomu, co jsem dělal, že?
Musím přiznat. Pro mé svědomí bylo celkem těžké přesvědčit mě o tom, že bych měl vylézt ze sprchy dříve, než jsem čekal. Povedlo se mi to až po tom, co jsem zvážil ten fakt, že máme pouze jednu koupelnu a dva ze tří lidí, co jsou mimo ni a používají ji pravidelně, jsou děti a pravděpodobně potřebují na záchod. Takže jsem se rozhodl vylézt ze sprchy dříve, než normálně. Vynahradím jim to. To jsem si slíbil. Pomocí různých propočtů jsem došel k tomuhle: Pokud průměrná sprcha trvá 30 minut, tak mám 7 minutovou rezervu. Pohoda.
Rychle jsem se usušil a vyšel z koupelny s ručníkem uvázaným okolo pasu.
A aby to všichni věděli, tak jsem zařval: „Dobře! Jsem venku! Kdokoliv potřeboval může na toaletu!“
Neslyšel jsem, že by té možnosti kdokoliv využil, ale během pár vteřin jsem zaslechl Paulův pláč. Rozeběhl jsem se do své ložnice a přivítal mě chladný vánek z otevřeného okna. Ani mě v tu chvíli nenapadlo dát si něco na sebe nebo dokonce zavřít okno, abych nezmrzl a to proto, že Paul pořád brečel. Nepamatuji si, že by někdy takhle plakal a dalo to docela slušnou práci, než jsem ho uklidnil, ale i potom na mě prostě jen vyděšeně zíral. Usmál jsem se na něj s vírou v to, že mu to aspoň trochu pomůže a šel jsem zavřít okno a obléknout se.
„Přerušujeme tento program…“
řekla televizní hlasatelka a s uspěchaným výrazem pokračovala ve vysílání. „…kvůli hlášení o přestřelce. Policie právě zahájila pátrání po muži, který je vrahem matky a dvou dětí. Tato tragédie za sebou zanechala pouze otce a jeho desetiměsíčního syna. Jméno rodiny je zatím drženo v tajnosti. Otec byl nakonec zatčen pro podezření z vraždy. Tvrdil, že během celé této události byl ve sprše a neslyšel nic, co by mu připadalo divné.“
„Pokud někdo v oblasti incidentu ví jakoukoliv informaci o této události, tak prosím volejte na číslo uvedené na obrazovce. Číslo je „555-…“
Originál (EN): Some Free Time with Myself
Další Creepypasta: Matčina láska / Mother’s Love
