Syndrom Lavender Town tone brutal frequency zkušenost pokemon red and blue psycho suicide darktown.cz creepypasta časky

Zážitek se syndromem Lavender Town

Datum: 20 března 2013

Já, stejně jako spoustu dalších lidí taky, vyrůstal na Pokémonech. Ať to byly hry nebo seriály, měl jsem je rád. Narozdíl od ostatních mi to hodně dlouho vydrželo, až do tohohle dne. Před měsícem jsem objevil něco, čemu říkají „Creepypasta“, a hned se stal fanouškem na téhle stránce, bavilo mě to číst.

Několik dní na to jsem objevil i video Creepypasty na YouTube a samozřejmě jsem věděl, že tohle si oblíbím na velkou spoustu týdnů. Jak jsem prohledával videa, našel jsem přes jednu ne tak slavnou stránku taky SomeOrdinaryGamers, kde měli sem tam playthrough hororových her, napadlo mě si nějaké to video pustit.

Po několika videích jsem dokonce našel i Pokémon Creepypasty

A takový Pokéfan jako já si nemůže alespoň jedno takové video odpustit. Začal jsem jedním hackem na Fire Red, který dá jako startéra ducha, potom jsem přešel na ❝Strangled Red❞, ❝Nurse Joy❞ a ❝Snow on Mount Silver❞.

Tak nějak ve tři hodiny ráno jsem se rozhodl, že už laptop vypnu, když jsem našel Creepypastu, kterou jsem ještě neviděl. Nesla název ❝Pokémon Creepypasta: Lavender Town Syndrome❞

Už přečtení názvu mi hnalo mráz po zádech

Jako dítě jsem Lavender Town v oblibě neměl, naopak. Dřív, než uměl můj Pidgeotto létat, jsem před vchodem do města naskočil na kolo a co nejdřív se pokusil z toho městečka ujet, zmizet od té příšerné hudby. A jak jsem byl teď zvědavý, otevřel jsem video.

Začalo normálně, autor videa se představil, zobrazilo se pár screenshotů ze hry. Zjistil jsem si toho takhle trochu dost o podivných sebevraždách právě kvůli téhle hudbě, a když ne sebevražda, tak se to na posluchač dost podepsalo.

Ale ani v nejmenším jsem nepředpokládal v to, že by to byla pravda. Potom, co video skončilo, jsem se rozhodl, že si prostě pro zábavu najdu a stáhnu proslulé Lavender Town Tone v mp3. Nebylo těžké to najít, ale bylo možné, že jsem si taky stáhl špatný soubor.

Když jsem si ho pustil, věděl jsem, že to je pravda

Odstranil jsem to a hledal dál. Asi hodinu jsem prohledával Google a ptal se na fórech, až jsem dostal zprávu od jedné osoby údajně vlastnící onen mp3 soubor. Zeptal jsem se ho, jestli by mi mohl poslat kopii, odpověděl, že mi ji pošle, ale varoval mě, že vše, co jsem o tom viděl a četl je pravda.

Zasmál jsem se a stiskl tlačítko stahování

Po deseti minutách čekání se to konečně stáhlo a já si vzal sluchátka. Než jsem to zapnul, zaváhal jsem, v hlavě se mi stále drželo všechno to o šílených efektech hudby, o kterých lidé po poslechu mluvili. Ale jak jsem stisknul ❝play❞, držel jsem se pevně toho názoru, že jde jenom o příběhy z internetu.

Soubor začal hrát normálně, obyčejné Lavender Town, a bylo to prostě v pohodě, normální, jak jsem to znal. Po několika minutách jsem se to chystal vypnout, že to není ono, jenže po 8 minutách a 52 sekundách se to stalo. Hudba se změnila, zaslechl jsem tam podivné zvuky, které bych popsal jako UFO ve starých filmech.

Když tyhle podivné zvuky přestaly, hudba se zpomalila a do toho se přidal vysoký, šumivý tón, bylo to… no děsivé. Bylo už na čase to vypnout, když se k tomu přidal ještě hlubší tón a mé celé tělo jako kdyby zmrzlo, nemohl jsem se hýbat. Nedokázal jsem pohnout svaly, můj dech byl nyní mělký. A jediné, čím jsem byl schopný hýbat, byly mé oči.

Jak to takhle šlo dál, zvuk byl hlasitější, až by mi trhal uši, ale nebyl tak hlasitý, aby přehlušil onu démonickou melodii. Teď už jsem rozuměl, proč lidé kvůli těmto zvukům páchali sebevraždy. Kdybych nebyl tak paralyzovaný, je možné, že bych to udělal taky.

Už chápu proč lidi páchali sebevraždy

11. minuta, 37 sekund. V tu chvíli hudba přestala a naštěstí i moje paralýza zmizela. Zavřel jsem Media player a slíbil si, že tenhle soubor si už nikdy nezapnu. Taky jsem si všiml, jak moc jsem zpocený a že se třesu strachem, že mě veškeré svaly z boje s tou paralýzou bolely.

Zavřel jsem laptop a rozhodl se konečně pořádně se vyspat. Po té příšerně hudbě jsem spánek potřeboval. Nakonec jsem ale tu noc neusnul, a následujících několik dnů, ba až půl týdne jsem neměl nic jiného, než noční můry. Každou noc.

Pokud někdo z vás, kdo čtete tento text, máte v plánu poslechnout si onu démonickou melodii, nebráním vám, pouze chci poznamenat: Lavender Town Syndrome je skutečný, převážná většina příběhů se skutečně stala. Jeden zrovna čtete. Poslouchejte na vlastní nebezpečí.

 Více o Syndromu Lavender Town najdete: Syndrom Lavender Town

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.

Autor: thewolfman13100

Originál: An Experience with the Lavender Town Syndrome

Zážitek se syndromem Lavender Town
5 (100%) 3 votes
Sdílejte
Předchozí článekSmile.jpg – Fotka, která vraždí
Další článekLolitka – Creepypasta
Stiak
◦Místní krysař posílá pozdravy všem, kteří do těchto končin zavítají! Abych se trochu představila, povím vám, že si na internetu říkám Aurora Akkaris, avšak pro Darktown jsem si kvůli vlastní nostalgii ponechala starší přezdívku Stiak, pod kterou jste mě mohli dříve znát. Jsem blogerka s velkou fantazií, která mě přivádí k psaní nespočtu příběhů, na této stránce se však budu zabývat výhradně děsivou tematikou, které se věnuji již od počátku roku 2015 a do dnešního dne se mi povedlo převést do českého jazyka spoustu příběhů, v čemž budu pravděpodobně pokračovat i nadále. Snad se vám tedy bude má práce líbit! Nechť krysy kráčí po vašem boku! •

Napsat komentář

Přidejte komentář
Vložte vaše jméno