Držitel míru
V jakémkoliv městě, v jakékoliv zemi, jděte do jakéhokoliv ústavu pro duševně choré či domu na půl cesty, do kterého se dokážete dostat. Vrazte do recepce s naštvaným výrazem a okamžitě požadujte navštívit osobu, která si říká „Držitel míru“. Recepční se lekne a požádá vás, abyste mluvili jemněji. Nevyhovujte jeho požadavku – když už tak mluvte hlasitěji – jelikož váš vztek je to jediné, co udržuje řetězy na dveřích za stolem zamčené.
Neustále mluvte naštvaně – recepční se skrčí pod stůl a ukáže vám třesoucím se prstem do chodby napravo, která tam předtím nebyla. Okamžitě se otočte a oddupejte směrem do chodby. Nedívejte se přes své rameno, jelikož pokud vás recepční uvidí – a on vás uvidí – tak se s klidem zakloní a odemkne zámek na dveřích za ním.
Jděte dokud nenajdete dveře vykládané perletí. Otevřete dveře a sundejte váš naštvaný výraz předtím, než vejdete. Ti vevnitř nemají rádi takovýhle vztek.
Vejděte dovnitř s klidem na tváři.
Budete v nádherném chrámu pod širým nebem s břečťanem obrůstajícím mramorové pilíře a nádhernými mozaikami zdobícími zdi. Dveře se za vámi zamknou. Nepokoušejte se je otevřít, jelikož to nepůjde a mniši chodící okolo v béžových róbách udělají cokoliv, aby vás přiměli zůstat – i pokud to znamená vaši smrt.
Toulejte se kolem. Nezáleží na tom, jakým jazykem hovoříte, mniši jím budou mluvit také. Budou přátelští a všichni by si rádi popovídali, ale vy musíte slušně odmítnout. Řekněte jim, že musíte mluvit s Hlavou řádu.
Po čase budete nasměrováni k muži sedícímu u šachovnice – k opatovi toho chrámu. Postava naproti němu je zahalená a má na sobě brnění. Nepokoušejte se mluvit s tou zahalenou postavou, jinak bude vaše smrt daleko horší než jakákoliv představa pekla, kterou by ten muž dokázal vykouzlit. Místo toho se otočte k muži v nyní už známých béžových róbách. Hra je jeden krok od šach matu. Ukloňte se a mile se zeptejte: „Proč se shromažďují, Otče?“
Otevře svá ústa jako by chtěl promluvit.
Avšak ta postava naproti němu démonicky zavyje a vytasí meč. Je nádherně vyrobený, ale bude se zdát, že je potřísněn nějakým nepředstavitelným zlem. Ta postava vás s křikem skopne a začne systematicky vraždit ostatní mnichy. Budou se snažit bojovat, ale mají pouze tyče a ten meč, který ten šílenec drží, je tak ostrý, že se prořezává pilíři jako nůž máslem. Během toho, co tohle budete pozorovat, opat udělá konečný tah ve hře. Ten muž v brnění se otočí a rozběhne se na vás se zdvihnutým mečem.
Pokud jste byli neslušní nebo jste něco udělali špatně, pak budete probodnuti čepelí meče na úrovni atomů a ta bolest nikdy nepřestane. Nicméně byli-li jste slušní, opat se postaví před vás a zarazí černého krále do oka toho válečníka.
Nevšímejte si ho a nelitujte ho až bude padat k zemi s křikem, jinak se opat otočí a provede vám to samé s bílým králem. Místo toho se soustřeďte na opata, který se k vám následně postaví čelem.
Řekne vám, proč se shromažďují.
Je to dlouhý příběh tak plný krveprolití a hrůzy, že je schopný vám rozervat mysl. Přežijete-li však jeho vyprávění, sáhne pod stůl s šachovnicí a podá vám pochvu bohatě zdobenou drahokamy a vykládanou zlatem.
I když jste ji nikdy předtím neviděli, budete instinktivně vědět, že do ní pasuje ten meč, který ten válečník před chvílí držel. Neváhejte – vezměte si ji, jděte k tělu válečníka, vezměte meč toho šílence, otřete ho a zasuňte ho do pochvy. Také si ho připevněte k opasku, jelikož ho brzy budete potřebovat.
Začněte odcházet, ale předtím, než tak uděláte, vás ten dobrý Otec zastaví a ukáže vám na tvář toho válečníka, jehož kapuce spadla. Byl pohledný, ale to není důležité. Věc, na kterou byste se měli soustředit, je fakt, že je ten černý král pryč. Podívejte se zpět na opata, který kývne a řekne slovo: „Královražda.“
Záblesk světla vás oslepí a až se vám vrátí zrak, budete stát na okraji chodníku, dva bloky od instituce. Stoupněte si dál od silnice – nechcete způsobit nehodu. Ten meč, který teď držíte, kdysi patřil bílému králi a je Předmětem 45. z 538. Černý král utíká z místa jeho vraždy a meč bílého krále touží po pomstě.
Zdroj: Creepypasta wiki
Další Creepypasta: Přání
