CreepypastyČlánky

Jackův Halloween 2

Odpočívej v pokoji

Jackův Halloween 2

První část naleznete zde

Uplynul přesně jeden rok od doby, kdy se stalo tolik věcí. Bylo to no halloweenu, kdy se stala ohyzdná věc. Byly zabity tři děti. Jack, Brian a George. Jeden nevinný chlapec a dva agresoři. Ale den, kdy se duchové dostávají mezi živé se opět blíží. A v tento den se navrací opravdu téměř každá duše.

Daniel a Alice

Zelenooká malá blondýnka a tlustší hnědovlasý chlapec šli po ulici ze školy. Bylo velice zjevné, že oba se již delší dobu nevyspali. Smutek jim obepínal srdce. Každodenně slýchat slova útěchy a vzpomínek na jejich kamaráda je ničilo. Byl to už rok a policejní vyšetřování bylo pozastaveno. Prý neměli dost jasných důkazů a dostali se tak do slepé uličky.

„Chceš na chvíli ke mně?“ zeptal se Daniel, „Můžeme udělat ten úkol z matiky.“ „Jo, proč ne.“ usmála se Alice, ale úsměv jí ihned ze rtů zmizel. Daniel si smutku své přítelkyně rychle všiml. „Je ti hůř čím dál víc, co?“ poznamenal. Alice jen přikývla. „Halloween se zase blíží. A já nedokážu zapomenout na to co se Jackovi stalo.“ začala Alice plakat. Nohy se jí podlomily a ona spadla do Danielovy náruče. Oba si klekli na zem. „Byl to i můj nejlepší kámoš.“ špitl Daniel, „Měl jsem v plánu ho zítra o Halloweenské noci navštívit. Chápeš? Ještě jednou se s ním rozloučit.“

Alice na Daniela pohlédla se strachem v očích. Zavrtěla prosícně hlavou, ale Daniel odpověděl prostým zamračeným výrazem. „On by to pro nás udělal!“ řekl tichým pevným hlasem. Pomohl Alici zpět na nohy a otočil ji proti sobě. V jeho očích byl stejný smutek jako v těch Aliciných. „Řeknu rodičům a pak k tobě přijdu přespat. Zítra není škola, tak snad nebude problém.“ pohladila Alice Daniela po obličeji. Věnovala mu krátký ale láskyplný polibek a zmizela v první uličce.

Přespání

Kolem deváté večer přišla Alice k Danielově domu. Jeho rodiče jí otevřely a obdarovali hrnkem kakaa. Alice ale hned šla do koupelny a napustila si vanu. Svlékla se a ulehla do teplé vody. Zavřela oči. Opustila materiální svět. Její svět fantazie měla nyní přednost. Celý ten rok si představovala jednu a tu samou věc. Svět kde byl Jack stále naživu.

Představovala si, jak ona, Daniel a Jack sedí v prostorném apartmánu plném hraček, videoherních konzolí, knih, zkrátka všeho co by si mladistvý jejich věku mohl přát. Smáli se, pili limonádu a dívali se na trapnou parodii Dr. House. Ale věci se začaly měnit. Ať se snažila seč mohla, nedokázala svou představu udržet. Dětský smích se měnil v nejasný a ďábelský. A Jack se měnil s ním. Jeho oči a ústa oranžově zářily a tělo zelenalo.

Alice vyjekla a prudce se ve vaně posadila. na její výkřik bylo odpovězeno zaboucháním na dveře. „Alice, jsi v pořádku?!“ strachoval se Danielův hlas. „Jo, všechno je v pořádku. Hned budu venku.“ houkla Alice nazpátek. Po pár minutách vylezla v pyžamu a odebrala se k Danielovi do pokoje.

Halloweenská noc

Bylo to pár chvil po půlnoci. Na hřbitově se nad hrobem malého chlapce točilo listí. A když dopadlo na zem, odhalilo kreaturu poháněnou jen vztekem a touhou zabíjet. V dýni místo hlavy žhnul plamen, jehož světlo pronikalo ven vyřezanýma očima a ústy se spoustou zubů. Tělo z liánovitých šlahounů pokrytých trny se pomalu vydalo k městu. Den, kdy se nepokojná duše dostala ze záhrobí, opět přišel. byl čas rozpoutat chaos. 

. . .

Den uběhl jako každý jiný. Přípravy kostýmů, domlouvání srazů na poslední chvíli, to všechno jste ten den mohli vidět. A když se blížil večer, frankenstein Daniel a princezna Alice se vydali k Jackovu hrobu. Nesli svíčky a květiny. Hřbitov nebyl daleko za městem, takže jim cesta tam moc dlouho netrvala. Když našli ten správný hrob, zapálili svíčky a vyprávěli o uběhlém roce. Museli však brzy odejít. Ani jeden z nich nedokázal snést ten smutek, který se na ně lepil. Omluvili se, rozloučili s „Jackem“ a ruku v ruce se vydali zpět do města.

To ale vypadalo jinak než si představovali. Ulice byly skrz naskrz zaplněny policisty a vládními agenty. „Alice! Tady jsme!“ ozval se hlas z opodál stojícího davu. Byly to Alicini rodiče. „Policie to tu uzavřela, vyšlo najevo, že se tu potuluje hodně zlý vrah.“ vysvětloval otec, když Daniela a Alice naložil do auta. „Nikdo nemá vycházet z domu a má se zamknout a zabezpečit.“ pokračovala mamka. Alicin táta se otočil dozadu a s úsměvem dodal: „To znamená, že zase jednou přespíš u nás, Dane.“ „Děkuji vám mnohokrát.“ přitakal rychle Daniel a už neřekl ani slovo. Jen chytil Alici jemně za ruku.

Uzavřeni

Když dojeli do Alicina domu, Alicin táta začal s Danielem barikádovat vstupy. Mohli byste říci, že byl až příliš opatrný. Ale lepší víc než vůbec, nemám pravdu? Brzy byly všechna okna a dveře zamknuté a zajištěné. Všichni se umyli a rozhodlo se, že se budou dívat na film. Takže si připravili nějaký ten pop-corn a usedli na gauč. Dávali film Avatar. Ten s těmi modrými opicemi. Všichni se bezvadně bavili, když se z kuchyně ozvalo tříštění skla. pán dobu všechny zahnal do ložnice, popadl noční lampu a vydal se to obhlédnout.

Všude v bytě bylo zhasnuto, a tak nevěděli, kde je táta, nebo případný vrah. Jen tma a hluk televize, to bylo vše co jste mohli v té chvíli slyšet. Vteřiny míjely. Jedna za druhou se předbíhaly v nekonečném závodu. A pak výkřik! Zamčenými dveřmi proletěl Alicin táta. Naštěstí dopadl na měkkou postel. Rychle se zvedl, stále s lampou v ruce a pobořil dveře na dosud neviděného útočníka. Nikdo z přihlížejících nedokázal nic udělat. Strach jim ochromil každý sval těla.

Útočník si ale s dveřmi nebral dlouhé servítky. Středem dřeva projely čtyři šlahouny. Tři se omotaly kolem dveří a rozervaly je na třísky. Čtvrtý šlahoun se omotal kolem otcova krku. Alicin otec náhle zařval a upustil lampu ze své ruky. Alice a její matka se v hysterii poposunuly o pár krok zpět. Ale Daniel ne. Viděl, že ze šlahounu se derou na povrch trny. Urychleně popadl lampu a vší silou praštil liánu.

Starý přítel

Šlahoun pustil rozdrásaný krk Alicina otce a mrkal sebou všude kolem. Do pokoje vniklo víc lián, které hned na to začaly demolovat pokoj. Mlátily hlavně do zdí, jenž se rozhodly zbortit. Jednotliví členové rodiny byli vyhozeni dírou v domě na zahradu. Dopad nebyl tak tvrdý ale přesto to poslalo Alicinu matku do mdlob. Daniel byl rychle na nohou a sundaval ze sebe kostým. Tričkem omotal ránu na krku Alicina otce. Vytáhl z kapsy mobil a vytočil 911. Ale nikdo to nebral.

Tu mu šlahoun telefon vyrval z ruky a rozdrtil na střepy. Z temnoty domu seskočila do zahrady zelená ostnatá koule. Z jejího středu zářilo tlumené světlo. Vrčení se rozeznělo skrz listy na stromech, když se to začalo pomalu narovnávat. Tělo z pevně smotaných ostnatých šlahounů napodobovalo klasickou svalovou tkáň. A na té hříčce přírody, seděla dýně se šíleným úsměvem a očima zabíjejícími jediným pohledem.

Alice ihned věděla, co před nimi stojí. „Jacku…“ špitla. Daniel ji slyšel a otočil se na ni s udiveným pohledem. „Co?“ nadzvedl jedno obočí. „V tohle se proměnil Jack v mé vizi!“ odpověděla Alice, „Tohle je Jack!“ Monstrozita si odfrkla a naklonila hlavu na stranu. Jedno ze šlahounovitých chapadel vystřelilo proti nejblíž stojícímu Danielovi. Jen tak tak se dokázal vyhnout. Z dýně se ozval ohlušující ryk, než se tělo dalo do pohybu a zaútočilo.

Vzpomeň si

Monstrum skočilo po Danielovi a svalilo ho k zemi. Alice mu chtěla pomoci, ale dva šlahouny ji svázaly nohy a ona dopadla na zem. o Daniela chytl amok. Zvedl nad sebe příšeru a odhodil ji stranou s lehkým klopýtnutím. Šlahouny pustili Alici a Daniel ji pomohl na nohy. Dávno ztracený Jack se ale nehodlal vzdát své kořisti. Hněv, který ho poháněl, nemohl být jen tak ukojen.

Prodloužil svá chapadla a švihal s nimi v zuřivém víru. Trny se oddělily a létaly kolem jako šipky. Pár se jich zabodlo i do naší zamilované dvojky. To už ale Jack znovu vystartoval směrem k nim. Srazil Daniela a Alici stranou a znovu začal vlnit ocasy. Všechny je pak naráz pevně omotal kolem Danielovy nohy a přitáhl ho k sobě. Trny způsobovaly Danielovi bolest, a tak se svíjel a skučel.

Monstrum zvedlo svou ruku, z jejíž dlaně vyrostl pořádně dlouhý osten. Namířil ho na Danielovu hruď. Vyřezané zuby se zkroutili do šíleného úsměvu. Když tu Alice skočila monstru přímo na záda a objala ho kolem krku. „Přestaň Jacku!“ přenesl se dívčí výkřik přes zahradu. A tu jako by se veškerý čas zastavil. Šlahouny se zkrátily, osten se rozpadl. Monstrum slezlo z Daniela, postavilo se na zadní. „Tak to je moje jméno…“ usmála se dýně.

Návrat

„Danieli? Alice? To jste vy?“ rezonovala dýně. Alice se svezla ze zelených zad a o krok ustoupila. Jack si sám sebe pozorně prohlížel. „Tak tímhle jsem se stal, vlastním kostýmem.“ posmutněl. Bylo na něm vidět, že ho mrzí co se stalo. Tu ho něco trklo. Vzpomínka se mu dostavila do mysli. „Brian a George,“ zavlnil se plamen v dýni, „Kde jsou?!“ „Ti jsou už rok mrtví, zemřeli ve stejný den jako ty.“ vstal Daniel ze země.

„To já…“ vzpomínal si Jack pomalu, „chtěl jsem jim to vrátit. Takže jsem uspěl? Neuvěřitelné.“ Alice Jack pevně objala, slzy tekly po její tváři. „Takže nás zase opustíš!“ vzlykala. „Ani nevím, jaktože jsem zpět, když jsem se již pomstil.“ uvažoval Jack nahlas, „Ale asi bude lepší když půjdu. Už nejsem tím, čím jsem býval, způsobil jsem strašné věci. Musím odejít, nebo mě vztek zase ovládne.“ „Jak ale odejdeš, co když přijdeš znovu příští rok?“ zamračil se Daniel.

„Myslím že už se nevrátím, snad. Nemám důvod, už jsem se pomstil.“ zamihotal se plamínek v dýni. „Budu čekat na druhé straně, Dane, Alice…“ a s tím plamínek zhasl a tělo se rozpadlo. Nebylo poznat, že kdysi bývala ta hromada něčím pohyblivým.

Sen

„Haló, Alice!“ šťouchl do Alice Daniel. Šli zrovna ze školy. Byl den před Halloweenem. „Co? Co se děje?“ vzpamatovala se Alice. „Ptal jsem se tě, jestli ke mně nechceš jít dělat ten úkol z matiky, co se ti honí hlavou?“ zasmál se Daniel a stiskl ruku své přítelkyně silněji. „Zítra večer bychom mohli navštívit Jackův hrob, co myslíš? Rozloučit se s ním.“ navrhla Alice. Daniel byl zaskočen takovým nápadem, ale souhlasil. „A o čem jsi teda přemýšlela?“ zeptal se ještě. „Ale o ničem,“ zasmála se Alice, „jen jsem měla takový denní sen…“

Další Creepypasta: V Plamenech
Více záhad: Paraweb

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podívej se
Close
Back to top button
Don`t copy text!