NES Godzilla Creepypasta
Chapter 2: Pathos
Pathos měl tvar Jupiteru, jen měl místo zelené barvy tmavou modrou. Obvyklé ikonky levelů byly nahrazeny modrými kameny a sem tam nějakými oranžovými připomínalo to včelí plástve. Taky tam bylo jedno místo s něčím, co vypadalo jako Jungle Icon, ale tohle mě tu nezajímalo. Spíš ten boss, místo Hedoraha tam stála Biollante.
Tohle ale bylo divný. „Godzilla vs Biollante“ je z 1989, jenomže tahle hra z 1988. Je možný, že Toho dal do hry Biollante, aby vzbudil nadšení do nového filmu z dalšího roku, ale pak to ze hry odstranil a já mám nějakou… možná snad jedinou verzi s Biollante? Pokoušel jsem se si vysvětlit, čím by mohly být chyby v té hře způsobeny.
A navíc ta hudba tam. Byla pro mě nová, takovou jsem tam ještě neslyšel. A jako vždycky, každá hudba je těžká popsat, obzvlášť ta nová. Ale pokusím se o to. Začalo to pomalu, klidně, byla to pomalejší hudba, než jakákoliv ze hry. Ale každých 12 sekund se hudba změnila, jako na nějakou jinou. Jako nějaký stroj hrající náhodně části z pěti písní na jeden a ten samý nástroj.
Pohnul jsem Godzillou
na jednu z těch polí s modrými kameny a začal level. Ocitl jsem se na místě s modrými horami a krvavě rudou planetou na obloze. Jen, co tam bylo divné, byl povrch hor, připomínající pomačkaný papír.
Taky jsem si hnedka všimnul, že tam nebyli žádní protivníci, žádné šutry po cestě, nic. Tak jsem prostě šel dál, poslouchajíc hudbu hry. Která ve mě vzbuzovala trochu děs. A možná by stálo za zmínku, že měřič bodů byl tak docela zabugovaný, ale já si nikdy body nehlídal, takže mi to bylo tak nějak jedno.
Level jsem rychle dohrál, nebylo na tom vůbec nic složitého. Spíš nebylo na tom vůbec nic, doslova. Tak mě to vrátilo na mapu a já vyzkoušel další typ levelu. Tentokrát to tu bylo takové oranžové. Za Godzillou se ukazovalo pozadí připomínající nateklé oranžové oči, a „obloha“ byla stejná, jako země, tak jsem pochopil, že jsem s Godzillou v jeskyni.
Jediní nepřátelé tam byly výtrusnice Matanga
ale tihleti malí šmejdi se dají najít snad všude. Hudba nebyla moc vábná, náhodné pištění a hučení jako když se v hororu objeví příšera. Dohrál jsem tenhle level a rozhodl se troufnout si na ostatní, na postavy. Mohl jsem si vybrat, jestli budu dřív bojovat s Gezorou nebo Moguerou.
Vybral jsem Mogueru, ale jeho postavička vypadala zatraceně jinak. Létající stroj trochu podobný něčemu jako Pascagoula. A při souboji to útočilo natahováním chapadla.
A po souboji jsem zaútočil na Gezoru, u kterého se taky objevila nová postava příšerky. Vypadalo to zatraceně divně, skákalo to a pokoušelo se mě to dohnat do rohu, abych prostě neměl šanci zdrhnout a porazit ho.
Jenže se mi to povedlo, a tak jsem se připravil na útok Titanosaura. Který tam prostě najednou nebyl, takže mi nezbývalo nic jiného, než souboj s Biollante. Překvapilo mě, že se Biollante hned ukázala ve své Rose Form. Snažila se mě chapadly oddálit od sebe, od svého těla, které schytávalo asi nejvíc.
Nakonec se přeměnila do Final Form, podle mých očekávání. A tahle forma… na osmibitovou grafiku to vypadalo až moc dobře.
Biollante na mě nepřetržitě používala útoky, ale žádný z nich nebyl tak silný, aby mě zabil. Tak jsem porazil Biollante a vrátil se na mapu.
Biollante samozřejmě zmizela, a místo ní něco stálo.
Tahle ikona tu předtím nebyla
Vypadalo to jako nějaká stará, červená maska nějakého kultu nebo co. Ale byla to jediná cesta do dalšího levelu, pryč z Pathosu, tak jsem na to kliknul. Byl jsem v místě připomínající peklo, s blikajícím ohněm v pozadí. S vylepšeným ohněm, takový jsem na NES nikdy neviděl. Taky tu byla hudba, pomalý zvuk bubnů, jako bití srdce.
Text nahoře na obrazovce, včetně ukazatele života, byl pryč. Místo toho tam bylo jasně napsáno „RUN„. Utíkej. Docela rozrušeně jsem se rozhodl jít, a stejně jako v modrých horách tu nebyli nepřátelé. „Utíkej… před čím?“ Když mě to poprvé dostalo, neviděl jsem to.
Někde v domě jsem uslyšel hluk, a tak jsem se otočil, něco někde doma asi spadlo. Když jsem vrátil pohled na obrazovku NES, Godzilla prováděla tu umírající animaci. Asi zase nějaká chyba, ale přesto jsem hru restartoval. Nechtěl jsem hrát jenom s Mothrou. Chtěl jsem hrát za Godzillu.
Šel jsem na obrazovku s heslem
Všiml jsem si někdy, jak děsivá je hudba té obrazovky? Pokud hru hrajete, víte, na co narážím. Tohle… připomíná spíš horor než Godzillu. Jenomže co já vím.
A teď jsem byl ještě k tomu trochu zmatený, očekával jsem, že budu zase bojovat se všema těma příšerkama, ale to se nestalo, byl jsem přesně tam na mapě, kde jsem byl na posledy – byla tam ta tvář, kromě Godzilly a Mothry tam nebylo nic. Tak jsem zase vybral level s tou…. maskou.
Zaslechl jsem z reproduktorů slabý, křičící zvuk, a pak jsem to uviděl. Tuhle… věc. Víte, jak se cítíte, když jste v extrémním nebezpečí? Klepete se, jak vám adrenalin proudí žílami, a začíná vám být zima. Tak jsem se při vytvoření screencapu cítil.
Neviděl jsem všechny Godzilla filmy, ale TOHLETO tam určitě nebylo. Možná to bylo dané do hry… ale co za debila by dalo TOHLE do dětské hry?
S vším tím adrenalinem jsem pohnul s Godzillou
a rozhodl se od té potvory běžet. Rychle mě to dohánělo, jak je vidět na obrázku, chystalo se to Godzillu zabít. A když říkám „zabít“, myslím to tak, že se mě ta stvůra dotkne, a stane se to, co před chvílí.
Bohužel, stalo se to zase a hra mě vrátila do mapy, kde jsem měl stále ještě Mothru. Přesto jsem měl strach pokračovat, dostal jsem nutkání hru vypnout a předstírat, že se tohle nikdy nestalo. Nemohl jsem tomu uvěřit, tohle nemohlo být skutečný.
Chtěl jsem hrát dál. Chvíli jsem jen prázdně sledoval obrazovku, můj strach nahradil snad všechnu moji zvědavost. Skoro všechnu. Nakonec jsem pohnul Mothrou k červenému obličeji. Místo toho, aby se stalo to stejné, jako s Godzillou, hra to vzala za své a zachovala se, jako kdybych level dohrál.
Tak jsem se připravil na další svět, „Trance“.
Rozcestník překladu: NES Godzilla Creepypasta.
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Autor všech dílů: CosbyDaf
Originál: NES Godzilla Creepypasta
