Odraz s vlastní myslí
Odraz s vlastní myslí
Reflection with a Mind of Its Own
Přemýšlel jsi někdy nad tím, co se stane, když se otočíš zády ke svému odrazu? Většina lidí věří tomu, že jejich odraz napodobuje vše, co dělají. Avšak tak to není. Zrcadla jsou portály do příšerného paralelního vesmíru. Pokaždé, když se otočíš, tvůj „odraz“ tě pozoruje, studuje každý tvůj pohyb a bere na sebe svou pravou démonickou formu. Přeje si, aby se k tobě mohl dostat. Neboj se, to se mu nikdy nepovede. Tedy pokud nikdy neusneš čelem k zrcadlu.
Usnul jsi čelem k zrcadlu? Škoda. Vzbudíš se a všechno vypadá úplně v pořádku. V místnosti je tma. Otočíš se na pravý bok, aby ses podíval na čas na svém budíku. Sranda. Není tam ani tvůj noční stolek, ani tvůj budík. Místo toho je tam zrcadlo. Podíváš se na něj a uvědomíš si, že tvůj „odraz“ tam není. Otočíš se nalevo a uvidíš tam svůj noční stolek. Podíváš se na čas na svém budíku, ale čísla na něm se nedají přečíst. Jsou pozpátku.
Natáhneš se ke svojí lampičce,
která je nyní nalevo, a zapneš ji. Svítí asi deset sekund a potom sama od sebe zhasne. Během toho, co svítila, jsi viděl, že všechno v tvém pokoji je jak má být, až na to, že je to opačně. Ale teď zpět k tomu, že se ti vypnula lampa… Hned poté uslyšíš slabé vrčení. Zní to, jako by to přicházelo zpoza dveří. Jsi vyděšený natolik, že tě tvůj vlastní strach paralyzuje, ale úplně ti uniká co se vlastně stalo. Nějak se ti povede nasbírat dostatek odvahy na to, abys došel ke dveřím a zamkl je. Nelibí se jim tvé rozhodnutí. Vzpomeneš si na předchozí noc.
Zrovna ses připravil k tomu, aby sis zalezl do postele. Zalezl jsi pod přikrývku a myslel na to, jaký jsi měl úžasný den. Obdivoval jsi svůj odraz, když v tom tě přemohla únava. Zavřel jsi oči a usnul. Nějak ses probudil a vypadalo to, že něco není v pořádku. Potom ti to dojde. Už víš, co musíš udělat. Vrčení je čím dál hlasitější. Začíná škrábat na dveře. Ty víš co musíš udělat. Otočíš se doprava a schováš se pod přikrývku. Snažíš se co nejvíce to jde usnout, ale nejsi dostatečně unavený. Držíš svá víčka zavřená, ale prostě to nejde. Vrčení a škrábání jsou teď až nesnesitelně hlasitá. Díky tomu je pro tebe skoro nemožné usnout.
Škrábání a vrčení
se mění na mlácení a řvaní. Najednou uslyšíš, jak praská dřevo. Jsi k smrti vyděšený. Stále se pokoušíš usnout, ale nejde ti to. Probije se to skrz a strčí to svou ruku dovnitř. Zrovna začínáš usínat. Konečně. Natáhne se to dovnitř, odemkne dveře a otočí kulovou kliknou. Už skoro spíš.
Otevře to dveře a pokračuje dál dovnitř. Už to skoro máš. Potřebuješ už jen patnáct sekund. Jde to dál směrem k posteli. Už je deset sekund. Konečně to dorazí k tvé posteli zrovna v momentě, kdy se ti podaří usnout. Zničehonic se ozve tichý šepot doprovázený zápachem špinavého dechu. „Příliš pozdě,“ zašeptá to. Otevřeš oči a vidíš to nad sebou…
Neusínejte čelem k zrcadlu.
Zdroj: Reflection with a Mind of Its Own
Další Creepypasta: Ventilace
Creepypasta je velmi poutavá a zajímavá i přesto že je krátká. Atmosféru mi kazí jedině to, že čelem k zrcadlu usínám každý den 😅.
Také se mi velmi líbí ^^ To znám. Vždy, když usínám, koukám na metr široké a dva metry vysoké zrcadlo. Od té doby, co jsem to četl, na něj nevím proč vždy před spaním hodím podezíravý pohled xD