Projekt: Creepypasta 4
Předchozí část: Projekt: Creepypasta 3
Nikomu nevěř
Michal se posadil doma do křesla a pročítal si co mu žáci napsali. Většina z nich se trefila, že se Russian sleep experiment bude pohybovat okolo staré opuštěné laboratoře. Náhlé zaklepání na dveře ho vyděsilo, táta dnes zůstával v práci přes noc.
Kdo by to mohl být? Michal přišel ke dveřím a otevřel je. V tu chvíli mu dovnitř vtrhla jeho blonďatá žačka a dveře za sebou zabouchla, sápajíc se po Michalovi. Hnedka se mu snažila dát pusu, načež ji Michal povalil na zem a začal ji dusit.
,,Myslela sis, že budu tak hloupý a neprokouknu, že pracuješ pro Edwarda?“ pousmál se a vytrhl jí z ruky nůž, který zrovna vytáhla. ,,Slez ze mě ty slizkej hajzle!“ vztekala se blondýna. ,,Dám ti šanci, chtělas mě zabít a já se potřebuju zabavit.“ dořekl a odstrčil blondýnu na druhý konec místnosti.
Blondýna sebrala nůž a rozběhla se proti Michalovi. Ten vykryl její ránu zprava, ustoupil a podrazil dívce nohu. Ta udělala kotrmelec a pokusila se podrazit nohy Michalovi. Ten však na její nohu dupl, až v ní křuplo. Popadl blondýnu za vlasy a začal s jejím obličejem o zem. Mlátil dokud ji nerozbil nos.
Blondýna se s bolestmi zvedla a odběhla, avšak Michal byl ihned u ní. Vykryla jeho levý hák, on se vyhnul jejímu kopu. Blondýna uštědřila Michalovi kopnutí do břicha a uvěznila tak svou nohu v jeho stisku. Byla odhozena do Michalova pokoje. ,,Slabost bude tvá zkáza.“ pravil Michal a napřáhl k ní ruku. ,,Bylas uznána vinnou, čas na rozsudek smrti!“ Tělo dívky se zvedalo, jak Michalovy oči modraly.
Blondýna se pokoušela křičet, ale její hlas zmizel. Stejně jako mizelo její tělo. Každá část jejího těla se dělila na malé čtverečky, které postupně zesvětlily a vypařily se. Michalovy oči získaly svou původní barvu a on upadl do bezvědomí.
Co jsem?
Bezvládné tělo se probudilo a posadilo. Pamatovalo si, co se stalo. Stouplo si a pohlédlo na potemnělou místnost. Z důvodu otestování svých sil, pozvedlo ruku ke knize na stole. Kniha se pomalu zvedla a přiletěla do Michalovy dlaně. Nemohl se udržet, a tak se panelovým domem roznesl neovladatelný až šílený smích.
. . .
,,Cože?! To je píčovina!“ šeptal Vojtěch v pokoji organizace. Michal měl přes sebe hozenou deku a klepal se. Telepaticky zvedl kakao a napil se, nechajíc Vojtu aby vyděšeně ustoupil. ,,Vím, že bys mě nejradši zabil. Připadám ti jako zrůda.“ pousmál se Michal, ,,a ne, nepůjdu to ohlásit, nemohu, zabili by mě. Povím ti ještě jednu věc.
Pokud to mám já od našeho “objevení“ laborky, budeš něco mít i ty. A pokud to máš i ty, budou to možná mít i holky.“ Michal odhodil deku, otevřel dveře a jak odcházel, zabouchly se za ním. Vojtěch vystartoval z pokoje. Na chodbě ho doběhl a zatáhl do údržbářské komory. ,,Kurva, jestli víš, co se mnou je tak to vyklop!“ ,,Ty umíš měnit fyzickou formu svého těla.“ řekl Michal a svou novou silou odstrčil Vojtěcha z těsné blízkosti.
Je nás víc
,,Cože mám?“ ptal se zmateně Vojta. Michal se plácl do čela a pravil: ,,Umíš měnit podoby a tvar svého těla.“ Oba kluci tam stáli zaraženi. ,,A co je silnější?“ přerušil ticho pronikavý hlas. Do místnosti vešel Jacob a pousmál se. ,,No, tak co?“ přitvrdil. ,,To záleží na situaci, pane řediteli.“ odpověděl poslušně Michal. Oba dva ihned popadlo pár lékařů a vedlo je do laborek, kde byli připoutáni k židlím.
,,Jacobe, notak, neblbni.“ snažil se ho obměkčit Vojta. ,,Drž hubu!“ vyjel na něj Jacob, ,,Chci to vidět!“ ,,Ale, Jacobe, my si jen hrajeme. Jsme ještě mladí, to si nemů- ÁÁÁ.“ pokračoval Michal, když do něj Jacob pustil elektrický šok. ,,Ukaž mi to! Teď! To je rozkaz!“ rudl Jacob dál.
,,Když nebudeš poslouchat ty, tady kamarád určitě bude.“ zazubil se po chvíli na Vojtu. Vytáhl ho z křesla na nohy a namířil na něj pistoli. ,,Neboj, mám to pod kontrolou.“ ozval se Vojtovi v hlavě Michalův hlas. Začal se soustředit, představoval si jednoho starého spolužáka, když se zase ozval Michal:
,,Týjo, funguje to!“ Vojta otevřel oči a pohlédl na své tělo. Nic se na něm nezměnilo. Avšak pochopil, co po něm Michal chtěl. Hra, kterou kluci předvedli, byla asi ta největší, kterou kdy kdo spatřil. Jacob neuvěřitelně zuřil, když vyhodil kluky ven ze své kanceláře. Ti ihned utekli do laboratoře pod panelákem, kde vytrénovali Vojtěcha za pár týdnů. No co? Hračka to nebyla…
Mobilizace
,,Mobilizace! Chytači a Medici se hlašte v garážích na odvoz!“ řvaly reproduktory na plné pecky. Davy lidí běhaly po chodbách, hluk znemožňoval diskuzi. Michal s Vojtou seděli v pokoji když se hlášení rozeznělo. Vyběhli z pokoje a vklouzli do masy těl, běžící do garáží. Oba vzali, co jim bylo dáno a nastoupili do aut. Cesta byla dlouhá, v autě se Vojtovi nejelo dobře. Z obou stran se na něj lepili vojáci AW Korporace.
To mu připomnělo jednu jízdu v městské hromadné dopravě. Ale o tom jindy. Auto se s mohutným škubnutím zastavilo a zadní dveře se rozletěly. Vojta, ověnčen armádní výzbrojí, se vykolísal ven a jal se do postavení, které je na tréninku naučili.
Před nastoupené oddíly se postavil Jacob s Michalem, který očividně nevěděl co má dělat. ,,Je to první mise. Dávejte na sebe pozor, to stvoření potřebujeme živé, jakékoliv svědky ihned zastřelit!“ pravil rázně Jacob. Michal se na něj podíval s vyděšeným výrazem, Jacob to však ignoroval a pokračoval dál.
,,Pokud se někdo zraní, musí okamžitě do támhletomu stanu.“ poukázal za skupiny. Když následně popřál všem hodně štěstí, popostrčil Michala dopředu a nechal, aby si vybral lidi, které odvede dovnitř. Žaludek se mu sevřel. Vždyť je prakticky odvedu na smrt!“ přemýšlel.
,,Ne, tohle ne, půjdu tam sám. Mě to poslechne!“ protestoval zbytečně. Když Jacob ztratil trpělivost vytáhl z davu čtyři lidi. Dva nejlepší agenty a Vojtu s Týnou. Michal se zachmuřil, ale neřekl ani slovo.
Russian sleep experiment
Skupina postupovala hlouběji a hlouběji do trosek laboratoře, než se dostali ke starému výtahu, který měl, podle všeho, vést do podzemních částí. Michal šel uprostřed, před ním byl jeden z nejlepších a Vojta, oba vyzbrojeni kulomety.
Za ním byla Týna, medička, jako nyní Michal, a úplně vzadu šel další z nejlepších se dvěma pistolemi v rukou, obě naplněny uspávacími šipkami. Jakmile Michal zmáčkl tlačítko a výtah trhaně přijel, nastoupila skupina dovnitř a vydala se na cestu dolů.
Dveře výtahu se otevřely a světla na zbraních osvětlily temné prostory rozlehlé chodby. Michal poklepal Vojtovi na rameno a se slovy ,,Dovolíš?“ se protáhl kolem něj. ,,Pane, máme vás doprovodit!“ zaprotestoval voják s pistolemi. ,,Tak o tomhle Jacobovi neřekněte, prosím.“ pohlédl Michal a skupinu a s trhnutím se otočil nazpět.Z temného koutu se začala nořit hubená postava.
,,Ne volnuysya.“ promluvil Michal trhaně rusky, ,,Ya ne budu obizhať tebya.“ Extrémně hubená, dlouhá bytost se vynořila ze tmy. Z břicha jí vylézaly trubky a dráty všude do těla, místo očí pohybové senzory, ústa seschlá a bezertá. ,,Ser’yezno?“ ozval se hluboký démonický hlas, načež Michal pokýval hlavou.
Útok ze zálohy
Stvoření se přiblížilo k Michalově těsné blízkosti. Michal poklekl a začal hladit stvoření po tváři. Creepypasta občas zavrtěla, občas pokývala hlavou. Vojta věděl, že s ní Michal mluví telepaticky. ,,Týno, Olivere, pojďte sem!“ zavelel náhle Michal a dvě postavy se pohnuly. ,,Oni moi druz’ya.“ řekl opět Michal a vzal Týnu za ruku, kterou přiložil na tvář té znetvořené osobě.
Výstřely proletěly vzduchem a tělo příšery rychle zmizelo. V jedné setině stál Ruský spánkový experiment u jednoho z vojáků a bořil své drápy do jeho hrudi. Vytrhl z vojákova těla stále bijící srdce a pevně se do něj zakousl, když voják s vyděšeným výrazem padal k zemi. ,,Ne!“ zaječel Michal, ale už bylo pozdě, voják byl mrtvý a ze zad bestie trčely uspávací šipky.
Tělo padlo k zemi a v uších zbývajících členů skupiny se rozpískalo. Vojtův zrak se rapidně rozostřil a než se nadál, leželi všichni na zemi. Když se Vojta probudil pomohl ostatním, ale jednoho člena nemohl najít. Začal panikařit, hledal všude, ale nikde nic. Týna, jeho přítelkyně, byla pryč…
Rodič
,,Michale, ona se musí vrátit!“ hysterčil Vojta na cestě zpět do Korporace. Michal s ním jel v Jacobově soukromém autě a hlásili vše co se stalo. ,,Ano, já vím, je to tvá holka, tak nehysterči, dostanu ji zpátky.“ snažil se ho Michal uklidnit. Zcela chápal Vojtovy obavy. Avšak věděl, že mu Vojta neříká všechno.
Jacob byl ale hned vedle nich, tudíž nemohl říct nic. ,,Co ji vlastně uneslo?“ zeptal se po chvíli Jacob. Vojta pokrčil rameny a schoval hlavu do dlaní. ,,Slenderman.“ odpověděl Michal prostě. ,,Cože?“ vyjekl opět Vojta. ,,No co asi?“ pokračoval Michal sarkastickým tónem, ,,Pískání v uších, rozmlžené vidění? Tak se projevuje právě on!“ ,,Takže se teď stává naším hlavním cílem.“ pravil Jacob. ,,Pokud by to bylo možné pane.“ špitl Michal.
. . .
Po příjezdu zpět do střediska se kluci vydali do svých domovů. Vojta odlétal do Řecka, nedalo se nic dělat. Celou cestu autobusem nepromluvil Michal ani jedinkrát. Vojta pořád mlel o tom, že ji tam neměl pouštět, že ji měl vice hlídat a jiné prkotiny.
Nemohl za to, byl to jisto-jistě Edward kdo Slendermana poslal. Vystoupili z autobusu a vydali se po blízké cestě domů. Byla již velmi stará, tu a tam se objevily četné praskliny, někdy chyběly i celé kusy. Slunce pomalu zapadalo za nedalekou rozhlednu, Michal se chopil své šance.
Zatlačil Vojtěcha do mezery mezi domky a zařval: ,,Proč jsi mi kurva neřekl, že je Týna těhotná?!“ Vojta se klepal strachem, Michal se díval do jeho vzpomínek. Viděl přesně, jak se to stalo. Nechal Vojtěcha stát mezi domy a pomalu odcházel domů. Ani si nevšiml jak se podivně zbarvená kaluž pomalu vytratila v blízkém kanále. Jeho jediný cíl, byl Edward.
Další část: Projekt: Creepypasta 5
Všechny části příběhu najdete na Projekt Creepypasta
