Vents / Ventilace
Zrovna si se vrátil domů po dlouhém dni ve škole a hustý sníh ti pomalu, ale jistě, začíná prosakovat do tvých bot. Navíc máš po návratu domů úplně promrzlá chodidla. Sedneš si na roh své postele.
Jsi naštvaný na to příšerné počasí. Zrovna, když si byl na cestě domů, začala venku vánice. Ani pořádně nevíš, jak si se skrz ni vlastně dostal domů. Během toho, co tam jen tak sedíš, cítíš, jak ventilace v tvém pokoji ohřívá vzduch a pouští ho z pod tvé postele přímo na tvá chodidla. Je to úžasný pocit, který tě okamžitě uklidní. Rozhodneš se jít si lehnout.
Najednou se probereš. Jsou dvě hodiny ráno. Šest hodin do doby, než budeš muset do školy. Znovu se pokoušíš usnout a během toho myslíš na nesmysly. Nadáváš sám sobě za to, jak pozdě si šel spát. Jsou tři hodiny a dvacet sedm minut ráno a ty se stále snažíš usnout. Jsi úplně vyčerpaný. Ale něco tě drží vzhůru. Odněkud slyšíš tichý zvuk, ale nedokážeš říct, co to je. Skoro to zní, jako by někdo dýchal.
Z počátku si myslíš,
že to jsou jen tví rodiče, kteří spí v místnosti nad tebou. Ale s časem je to hlasitější a hlasitější. Nakonec tě ten zvuk začne vážně vytáčet. Jsou čtyři hodiny a třicet pět minut ráno a ty už vážně potřebuješ usnout. Začneš se rozhlížet po místnosti, aby si našel zdroj onoho zvuku. Podíváš se do rohu místnosti a něco tam uvidíš. Vypadá to jako člověk, avšak silně zmrzačený. Místo jedné ruky má pouze pahýl a chybí tomu obě nohy.
Vidíš, jak z děr, které jsou přesně tam, kde by měly být nohy, vytéká krev.Nejdříve si myslíš, že jde pouze o sen, ale v momentě, kdy se to na tebe podívá, tě toto tvé přesvědčení rychle opustí. Má poraněné oči. V jeho levém oku mu chybí vše, co následuje za duhovkou, a pravé oko mu chybí úplně. Také má na tváři neskutečně děsivý úsměv. Zmrzneš na místě od strachu z pohledu, který to na tebe hodilo. Začíná se to zvedat.
Nejsi si úplně jistý,
jak se to vlastně zvedlo, jelikož to nemá nohy. Vypadalo to, jako by se to prostě vzneslo. Teď se to vznáší se to směrem k tobě. Nevíš, co máš dělat. Nedokážeš ani křičet díky tomu, jak si vyděšený. Ani hýbat se ti nejde. On pokračuje dál a dál směrem k tobě a zničehonic stojí před tebou. Nic neříká. Jen na sebe oba koukáte a tobě už to připadá, jako věčnost. Otevře svá ústa.
Jen na tebe dýchá.
Jeho dech je příjemně teplý a ihned tě uklidní. Cítíš, jak všechen ten strach odchází z tvého těla a začínáš být ospalý. Když se probudíš, tak první věc, na kterou myslíš, je ona noc. Vážně se to stalo? Byl to všechno pouze sen? Nakonec se rozhodneš, že to pravděpodobně sen byl, vstaneš a stojíš vedle své postele.
Podíváš se na čas. Je deset padesát šest. Začneš panikařit, jelikož si uvědomuješ, že už máš být dvě hodiny ve škole a připravuješ se na to, že se tam asi vypravíš v pyžamu. Je ti dobře, jelikož cítíš uklidňující vzduch, který vane z ventilace zpod tvojí postele přímo na tvá chodidla.
Pak ti ale něco dojde.
Ve tvém pokoji není žádná ventilace.
Zdroj: Creepypasta Wiki
Další Creepypasta: Dům na horách
