Držitel iluze
V jakémkoliv městě, v jakékoliv zemi, jděte do jakéhokoliv ústavu pro duševně choré či domu na půl cesty, do kterého se dokážete dostat. Až přijdete na recepci, zeptejte se recepční, zda tam bydlí „Držitel iluze“.
Přikývne-li recepční, jste v háji. Držitel totiž předpokládal váš příchod a vy ucítíte, jak vaše tělo pomalu mizí z existence. Není to příjemná zážitek.
Pokud recepční řekne ne, buďte vděční. Podá vám list papíru s instrukcemi jak se dostat do toho správného ústavu a požádá vás, abyste odešli. Udělejte tak, otočte se doleva a zahoďte ten papír. Nechcete upozornit tohoto Držitele na váš příchod dřív než je potřeba.
Projděte čtyři bloky tím směrem, kterým se vydáte, pak zatočte doprava a projděte jeden, pak zatočte doleva a projděte dva, zastavte, poškrábejte na bradě a otočte se. Ulice se změnila – ze světa před vámi zmizela všechna barva. Ve středu ulice bude obrovský kráter. Žádná okenní tabulka nebude celá a všichni lidé, kolem kterých jste prošli v tom bloku, budou ležet na zemi mrtví.
Udělejte krok zpět.
Na zemi vedle vás by mělo být červené malířské pero. Nacpěte si ho do kapsy. Během toho, co to budete pozorovat, se bude ten odbarvovací efekt rozšiřovat, odhalujíc něco co vypadá jako následky vojenského útoku na černobílý svět: zničené budovy, pusté ulice a všude mrtví lidé.
Rychle si zakryjte oči rukama a zařvěte: „Odmítám pravdu! Nechte cestu zůstat!“ Pokud vás Držitel shledává nehodnými, zažijete to samé co ten blok a ten efekt, který jste viděli, se bude dál šířit, odstraňujíc iluzi z našeho světa.
Pokud projdete, ucítíte lehké zašimrání v nohou, tak slabé, že ho skoro nejde cítit. Otevřete oči. Ten efekt se stále šíří, ale vy budete stát úplně stejně jako předtím ve středu těchto rozvalin. Jděte dál blokem dokud nenarazíte na skladiště. Hlavní dveře budou stále pevně stát, i když budou ohnuté a poškozené. Vedle těch dveří je cedule se jménem budovy, taková jakou vidíte na požárních stanicích a podobně, ale bude úplně prázdná.
Vytáhněte to malířské pero a napište na tu ceduli jak nejmenším písmem umíte, ale stále čitelně: „Kdo přežil, aby o tom mohl vyprávěl?“
Inkoust se smrskne do tečky
a následně začne kapat – podobně jako krev – dolů po ceduli. Popíše toho přeživšího, vyprávějíc jeho příběh plný hrůzy a smutku a také o způsobech, kterými se pokoušel ten příběh vyprávět, aby se pokusil zajistit, že se to už nikdy znovu nestane. Pomalu začnete mít špatný pocit, že sám tento Držitel je ten přeživší, o kterém se hovoří.
Nicméně vás ujistí, že to není pravda a zakončí příběh s: „Jeho osudem není vyprávět, ale jeho odkaz žije dál.“
To malířské pero se vám rozpustí v ruce a postranní dveře do skladiště se s rámusem otevřou. Vběhnete dovnitř – nejděte – a vstupte do kanceláře manažera. Buda tam úplná tma. Neopovažujte se tam jakkoliv rozsvítit, jinak probudíte strážce z jeho snů. Místo toho šmátrejte po stole dokud ve vašich rukou neucítíte kulatý, hladký předmět.
Kancelář vám zmizí z očí
a na chvilku se na vám naskytne pohled na zmasakrovanou ulici, nyní již barevnou, než všechno potemní. Probudíte se o dva dny později sedíc u kuchyňského stolu u vás doma. Noviny poblíž budou hovořit o teroristickém útoku. Posaďte se a uvědomíte si, že stále držíte ten předmět. Postavte ho na stůl.
Tím předmětem, který vidíte před sebou, je kovová koule o velikosti vlašského ořechu a ta je Předmět 51. z 538. Přeživší o vás nyní ví a vy o něm. Toto závistivé tajemství vás bude navždy spojovat.
Zdroj: Creepypasta wiki
Další Creepypasta: Druhý břeh
