Držitel stvoření
V jakémkoliv městě, v jakékoliv zemi, jděte do jakékoliv nemocnice a zeptejte se, zda můžete navštívit toho, kdo si říká „Držitel stvoření“. Recepční se vám podívá do očí, než se postaví. Ona (a pouze ona) vás zavede do porodnice a strčí vás do zamčených dveří, kterými proplujete.
Až se tak stane, všimnete si, že jsou před vámi dvoje další dveře: jedny nalevo a jedny napravo. Musíte si vybrat ty, které jsou na straně, na kterou jste více zvyklí a celou dobu doufat v to, že vás osud vede správně. Sáhněte na kliku. Pokud zpod dveří vychází světlo, musíte vejít.
Pokud ne, tak musíte vběhnout do té druhé místnosti jak nejdál to jen půjde. Spěte tam kde padnete a nikomu nevěřte. Nevycházejte na slunce, hledejte stíny a modlete se k jakémukoliv bohu chcete, abyste prošli nepozorovaní. Vychází-li zpod dveří světlo, nebo pokud se vám nějakým zázrakem podaří nedat se chytit po vašem pochybení a vrátíte se, abyste si mohli vybrat znovu, vejděte opatrně.
Ona místnost se bude zdát nekonečná.
Nesnažte se pochopit její velikost nebo tvar, jelikož hodně lidí, lepších než vy, se z těchto myšlenek zbláznilo. Po celé nekonečné ploše této místnosti jsou pohozená těla těch, kteří zemřeli po narození, a plody těch, kteří se ani nenarodili. Ti, kteří dokáží vydávat zvuky, se budou zdát pronikat samotnými základy vašeho vědomí pomocí pláče, který se bude jevit jak slyšitelný, tak také vymyšlený vaší představivostí.
Na obzoru bude matka, sama prakticky ještě dítě, tisknoucí ke své bradavce mimina všech ras zabalená do potrhané deky. Bližší zkoumaní sajícího dítěte vás donutí se zamyslet nad jeho věkem. V obličeji bude vypadat vyčerpané a ustarané. Věčným, chápavým pohledem vás ujistí, že jeho oči zapomněly víc, než mnozí kdy uvidí.
S klidem přistupte k matce. Pokud ji polekáte a přerušíte krmení, pak je vaší jedinou nadějí zašeptat „Nechci vás rušit, ani vaše krásné syny.“ Pokud se uklidní, postavte se tak, abyste koukali přímo do očí jednoho z jejích dětí. Až tak uděláte, nesmíte s ním přerušit oční kontakt, jinak znervózní a způsobí vaši zkázu. Můžete se ho zeptat na jednu otázku, pouze na jednu: „Proč jsme byli stvořeni?“
To dítě se pohne a zabalí vás do jeho potrhané látky,
svazujíc a trhajíc vás končetinu od končetiny. Vy však nesmíte reagovat na tuto bolest, jinak riskujete, že se vám nikdy nevrátí vaše původní forma. Dokážete-li překonat tu agónii, podívá se vám do očí a uvidíte počátek vesmíru. Všechny věci, které existovaly od stvoření existence, se vám vyjeví před očima.
Pravda o původu Hledačů bude odhalena a pokud z ní nezešílíte, pak ucítíte jak ve vás teplo této znalosti září. Toto teplo bude sílit až do bodu, kdy bude pálit natolik, že bolest z něho tisíckrát převáží bolest, kterou způsobuje vaše roztrhané maso. Ucítíte, jak se vaše tělo rozpouští. Shoří a nenechá po sobě nic víc než popel.
V momentě kdy budete trpět nejvíc, pokud se vám podařilo zůstat klidní, mrknete víčky, které už nemáte, a až znovu otevře oči zjistíte, že jste zpět venku, přesně jeden den před tím, než se to všechno stalo. Ve vašich rukou bude potrhaný rukopis, jehož text se zdá předcházet existenci.
Toto je Předmět 25. z 538. Tato kniha touží po tom, aby se k ní Předměty vrátily a uvnitř ní je záhadný způsob, jak to provést.
Zdroj: Creepypasta wiki
Další Creepypasta: Pohyblivá panenka
