Držitel války
V jakémkoliv městě, v jakékoliv zemi, jděte do jakéhokoliv ústavu pro duševně choré, či domu na půl cesty, do kterého se dokážete dostat. Během vaší cesty k recepci se znuděně dívejte na strop a hlasem, který zní jako by byl přes půl světa daleko, se zeptejte, zda můžete navštívit toho, kdo si říká „Držitel války“. Někdo vám lehce poklepe na rameno.
Už je bezpečné podívat se dolů. Recepční se zdvořile usměje a rozejde se, během čehož bude mít proslov o historii ústavu, který bude znít skoro mechanicky. Nereagujte na jeho proslov – je neskutečně krvavý a plný detailních popisů a reakce na něj v tuto chvíli znamená jednosměrnou cestu do pekla.
Po nějaké době chození přijdete ke komplexně vyřezávaným dveřím z mahagonu a zlata. Zastavte se před nimi. Stále se tvařte znuděně, popřípadě přidejte prázdný úsměv, a nereagujte na to jak vás recepční chytne zezadu za triko nebo vás chytne jinak a přijdete o hlavu.
Recepční vás prohodí dveřmi
a vy uslyšíte, jak se za vámi zabouchnou. Budete stát na kdysi asi úrodné zemědělské půdě, která je však nyní zpustošeným, pustým bojištěm. Vojáci odění ve dvou barvách – neskutečně světlé, ale stejně nějakým způsobem špinavé, bílé a špinavé, nechutné černé – spolu bojují těmi nejhoršími možnými způsoby, užívajíc ohně, kanóny, meče, luky, zkrátka všechny válečné zbraně, které existovaly od počátku času.
Neutíkejte z bojiště, jinak si vás vojáci všimnou, přestanou bojovat a otočí se na vás s dravou nenávistí, jelikož vy jste to, o co bojovali, a v jejich horkých, bitvou zkažených myslích to znamená, že vy jste důvod pro všechno jejich krveprolití.
Také se nepokoušejte jít zpět těmi dveřmi. Spadly do bahna, shozené na zem křičícím pěšákem s puškou s bajonetem. Necháte-li se ním přemoci, v sekundách vás rozcupuje na kousky, ale nějakým záhadným způsobem vás nezabije. Z bolesti způsobené touto zkušeností se to, co zbylo z vaší mysli, nepochybně zblázní.
Místo toho shoďte svůj znuděný výraz
a nasaďte výraz plný smutku a odhodlání. Jděte přímo rovně rozvážným, vojenským krokem dokud neuvidíte tři patra vysokou stavbu z holého betonu, která asi kdysi bývala velitelským bunkrem. Během toho se neotáčejte, protože obrněná vozidla dorazila na bojiště a pokud se zastavíte nebo změníte krok, přejedou vás tanky.
Až vejdete do bunkru nevšímejte si nikoho, kdo vás o něco žádá nebo se s vámi snaží mluvit bez ohledu na to, jakou zoufalí budou. Všichni si myslí, že jste nepřítel a v momentě kdy jim odpovíte budete odměněni nožem do tváře. Místo toho jděte přímo nahoru po schodech před vámi do druhého patra bunkru. V momentě kdy budete na schodech se za vámi ozve rána – jsou to pouze protipožární dveře, které se zavřou, jelikož dorazila jednotka s plamenomety.
Ve druhém patře bude pouze jeden muž sedící za stolem, který řve do telefonu. Schody do třetího patra jsou jen masa zkrouceného betonu. Ten muž za stolem má na sobě generálské hvězdy, ale zdá se, že si nevšiml, že jak telefon, tak všichni ostatní na patře, jsou mrtví.
Jděte k němu,
zasalutujte a vaším nejlepším vojenským hlasem zakřičte „PANE!“ Cukne sebou a podívá se na vás. Pokud si myslí, že nejste hodni jeho armády, rozloží vás jeho vlastníma rukama a připojíte se k němu v jeho přicházející smrti. Myslí-li si však že hodni jste, kývne hlavou a kousavě se na vás bude dívat. Nemá rád flákače, takže se ho rychle zeptejte na vši otázku. Jediná, na kterou odpoví, zní: „Kam mám jít, Pane?“
Poví vám to. Poví vám to v tak děsivých detailech, že ho budete chtít uškrtit. Nezkoušejte to – je daleko zkušenějším bojovníkem než vy kdy budete a pokud přestanete salutovat, tak se potkáte s extrémně nechutnou smrtí. Až skončí, řekne „Pohov,“ a podá vám pistoli. Teď můžete přestat salutovat. Vezměte tu pistoli a dejte ji do svého pouzdra – pokud jste předtím žádné neměli, teď už ho máte.
Exploze najednou zničí zadní stěnu a rozpráší generála. Skrze tu díru uvidíte na horizontu dlouhý, tenký obrys přilétající rakety. Zavřete oči a za žádnou cenu je neotevírejte. Zvuky příšerné bitvy zmizí a následně se zničehonic z ticha ozve jediný výstřel. Otevřete oči. Budete stát v poli plném vlnící se pšenice. Nějakým způsobem víte, že tohle je místo, kde se se odehraje ta příšerná bitva, kterou jste prošli. A také nějakým způsobem víte, že budete na místě toho generála.
Ta pistole, kterou vám předal, je Předmět 44. z 538. Naučte se, jak ji používat – zbývá v ní jeden zásobník. Pokud vystřelíte poslední kulku ve správnou chvíli, vyhnete se generálově osudu. Pokud ne, připojíte se k němu.
Zdroj: Creepypasta wiki
Další Creepypasta: Přání
