Držitel větru
V jakémkoliv městě, v jakékoliv zemi, jděte do jakéhokoliv ústavu pro duševně choré, či domu na půl cesty, do kterého se dokážete dostat. Až přijdete na recepci, zeptejte se, zda můžete navštívit někoho, kdo si říká „Držitel větru“. Recepční odejde, jako kdyby jste tam nebyli.
Následujte je. Po pěti minutách zdánlivě nesmyslné chůze si recepční začne pískat. Pokud se jedná o melodii, kterou znáte, pak je následujte dál. Pokud tu píseň však nepoznáte, snažte si vzpomenout na ty nejlepší časy vašeho života, protože od té doby už si nebudete pamatovat nic než nekonečnou bolest vašeho osobního pekla.
Začnete-li si tu melodii broukat také, recepční se na vás otočí a ukáže vám na místnost nalevo od vás. Vstupte do ní. V ní najdete rozsáhlou prérii s nekonečnou, po kolena vysokou trávou. První věc, kterou si všimnete, bude teplý, lehký vánek na vašem obličeji. V dálce uslyšíte slabé šeptání. Neuslyšíte-li ho, vyběhněte ze dveří a zavřete je za sebou, jinak se klidná prérie promění na vaše místo posledního odpočinku.
Pokud bude šeptání pokračovat,
zavřete dveře a ty se vypaří. Následujte ten šepot jak nejlépe dokážete. Po pár krocích se z trávy zvedne mladý muž, oděný v obyčejném farmářském oblečení. Ten muž zná pouze odpověď na jednu otázku: „Kdo je odnesl?“
Ten muž vám poví zdlouhavý příběh. Příběh plný iluzí, klamů, nezáživný díky jeho přízvuku. Začnete být unavení a možná si budete chtít lehnout do té pohodlné trávy a na chvilku si zdřímnout, ale nedělejte to. Protože pokud to uděláte, už se ze svého spánku nikdy neprobudíte.
Až ten muž přestane hovořit, zeptá se vás na otázku. „Opravdu to chceš?“ Díky lenosti vyvolané tou scenérií budete chtít říct ne, ale musíte odolat a vzít si tu zvonkohru, kterou vám nabízí. Dveře, kterými jste vešli, se poté objeví přímo před vámi. Můžete odejít v míru.
Ta zvonkohra je Předmět 33. z 538. Když vítr tuto zvonkohru rozezní, další Předmět je blízko, stejně jako konec veškeré naděje.
Zdroj: Creepypasta wiki
Další Creepypasta: Já Proxy
