Právě čtete vícedílnou fanfikci Forever With Us, která má zaměření Five Nights at Freddy’s. V příběhu jsou uplatněny některé teorie, které ne všichni mohou podporovat, a byla bych ráda, kdybyste to respektovali.
Zajímáte-li se o hru samotnou, prosím, nechte se odkázat na štítek Five Nights at Freddy’s články.
Chcete-li si přečíst více článků o Five Nights at Freddy’s, společně s dalšími fanfikcemi, přejděte na štítek Five Nights at Freddy’s.
Pro všechny díly této fanfikce otevřete štítek Forever With Us.
« Předchozí díl || Další díl »
21. Kapitola – Forever With Us
❝Je tu ticho,❞ řekl Mike, když se za nimi zavřely dveře.
❝To ti tak jenom přijde,❞ podotkla May. ❝Pojď za námi, ticho tu vážně není.❞
A tak Mike následoval trojici, která jej vedla k Show Stage, kterou si za denního světla jen zdálky prohlédl. Roboti stáli na svých místech, to Mike kontroloval jako první, když do místnosti došli. Avšak uprostřed místnosti stáli a seděli jiné věci. Působili jako lidští animatronici, jako lidé, kteří se za roboty přestrojili a chodíc po městě dělají pizzerii reklamu. Avšak Freddy Fazbear’s Pizza nikdy nikoho takového nezaměstnával.
Mike je v rychlosti ani nespočítal. Bylo jich několik, ale určitě ne všichni. Měl pocit, že tam něco chybí, ale zmatení ze spousty nových robotů, které sotva rozpoznával, jej vyvádělo z míry, že nějaké chybějící ani nevnímal.
May k nim bez rozvahy došla a vítala je, což jí oni opětovali, a zrovna to samé se Sammy i Jeremym. Ale co Mike postřehl bylo to, že se nikdo nikoho nedotkl.
Do kruhu světla vstoupil Mike Schmidt, dosud stojící opodál a jen sledující dění před ním, tudíž jej nyní mohli vidět naprosto všichni. Teď teprve bylo ticho, o kterém Mike předtím mluvil. Rozhovor ustal. Všechny pohledy se upřely na jeho tvář. Všechny ty pohledy, které začal zaplňovat strach a nenávist.
❝Mike Schmidt?❞
Tato kousavá otázka, pronesená nedůvěřivým, snad až zlým tónem, se ozvala zpoza jeho zad, a byla tak náhlá, že se Mike skoro až polekal.
❝Mike Schmidt? Vážně? Po tom všem?❞
S hlavou nevěřícně nakloněnou na stranu jej obešel rudovlasý muž v dlouhém kabátě a poněkud pirátském oblečení – navíc uši na jeho hlavě, hák místo ruky a páska přes jedno oko stoprocentně napovídaly, že tohle je Foxy, pirát vládnoucí tehdejšímu Pirate’s Cove.
❝Rád s tebou konečně mluvím, Foxy,❞ odvětil mu Mike.
Tady něco nehraje, pomyslela si May. Že by o tomhle všem skutečně Mike věděl? Proč se k nim chová naprosto jinak, než my ostatní? Proč s nimi mluví… jako kdyby čekal na příležitost si s nimi promluvit? A proč se vůči němu staví tak defensivně, když o něm mluvili v dobrém?
❝No to já taky,❞ odpověděl mu Foxy úsečně. ❝Nechtěl bys mi něco vysvětlit?❞
❝Nechtěl bys to probírat mimo všechny tyhle lidi?❞ odpověděl mu na otázku otázkou.
❝Nechtěl by ses před nima pochlubit?❞ syčel Foxy a napětí mezi nimi se stupňovalo.
❝Tak dost!❞ ozvalo se od Chicy, u které by si díky jejímu malému vzrůstu nikdo ani neřekl, že by ze sebe dokázala dostat tak hlasitý výkřik. ❝Nemohli byste se – prosím – hned ze začátku přestat hádat?❞
❝Snad se nestavíš na jeho stranu!❞ obvinil ji Foxy.
❝Vůbec ne, to se neboj,❞ odpověděla ledově s mrazivým pohledem upřeným na Mikovi, ❝ale taky nechci, abyste se tu hned od první chvíle snažili navzájem sežrat.❞
Někdo z kroužku po té poznámce tlumeně vyprskl smíchy.
❝Beztak pochybuju, že se tu dnes po tomhle budeme bavit normálně,❞ poznamenal Mangle. V tu chvíli si do kroužku přisedla May a pokusila se trochu pozornosti převrátit na sebe.
❝Jak se tu jinak daří, jak probíhal den? Co jste doposud dělali?❞ zajímala se. Od některých si vysloužila pohledy, které naznačovaly, že se její otázky příliš nehodí, ale sdílný Toy Bonnie ji svou komunikativností a snahou udržet dobrou náladu nezklamal. Ještě dřív, než se rozpovídal, si k nim přisedla i Sammy, a Jeremy, aby nestál opodál, se k nim taktéž zapojil.
Mike chvíli stál na místě se snahou přijít o veškerou pozornost, která mu byla věnovaná, avšak vedle něj stojící Foxy mu v tom podstatně bránil. Ostatní se sice úspěšně pokusili věnovat pozornost May, ale Foxy se zaměřil čistě na Mika a nedal mu pokoj, stále stál v jeho blízkosti.
❝Uvědomuješ si,❞ začal Foxy tónem, ze kterého bylo znát, jak obrovské množství vzteku se snaží potlačit – jeho hlas stoupal a klesal nepřirozeněji, než obvykle, chvílemi vyjel tak vysoko, jak mluvívají šílenci, ❝že si tady zasloužíš zemřít a že tě všichni chceme vidět trpět?❞
❝Jak jsem mohl vědět, že tu z vás budou racionálně přemýšlející lidé?❞ vnesl mu Mike poznámku se stále klidným hlasem.
❝Zrovna ty, Schmidte. Zrovna ty si myslíš, že můžeš přijít do Freddy Fazbear’s a neočekávat smrt? Zrovna ty?❞
upíral na něj Foxy své zlatavé oči, doširoka rozevřené s kapkou strachu, hněvu a touze po sladké odplatě.
❝Nevím, co máš proti nočním hlídačům, ale všiml jsem si, že třeba Jeremy ti nikterak nevadí,❞ poznamenal Mike. ❝Teda kromě toho, že se ho během jeho práce pokoušíš zabít.❞
❝Sám přeci víš,❞ řekl Foxy a musel se oklepat vztekem, ❝že mezi ním a tebou je jeden podstatný rozdíl.❞
❝Jiná pizzerie?❞
❝…Miku, vždyť tys nás zabil!❞
❝A udělal bych to i podruhé,❞ promluvil Mike bez rozvážnosti, tlumeným a nebezpečně znějícím hlasem, a jeho slova následovala hned poté, co Foxy dopověděl svoje.
Hlas byl nyní dostatečně slyšet na to, aby se May zarazila v půlce věty, jelikož Foxyho i Mikovým slovům plně rozuměla, a s hrůzou a nechápavým výrazem v očích zároveň hleděla na Mika.
« Předchozí díl || Další díl »
