ČlánkyCreepypasty

Projekt: Creepypasta 9

Projekt: Creepypasta 9

Předchozí část: Projekt: Creepypasta 8

Finále

Jack otevřel dveře a rozhlédl se. Nikde nic. ,,Podej mi to!“ špitl na Valerii a ta mu podala ruční granát. Jack se napřáhl a zahodil granát do jedné z uliček. ,,Běžte!“ zařval Michal o chvíli dřív, než granát explodoval. Skupinka sprintovala, co jim nohy stačily. Byla už téměř u schodiště, za nimi však běžela masa těl a rudých očí.

,,Za mě!“ přikázal Michal a zastavil. Sám stál naproti té mase, která se zastavila. Kakofonie skřeků se rozléhala. Jack s Vojtou otevřeli dveře a vtáhli Michala s Valerií dovnitř. Dveře se zabouchly, ale masa do nich začala narážet. Michalovy oči celé zrudly a bylo slyšet jak se jednotlivá těla trhají na kusy. Michal padl k zemi.

,,Nezdrží je to moc dlouho.“ pravil, ,,Běžte!“ Jack Michala podepřel a šli do schodů. Brzo se ale začaly ozývat další rány na dveře. Masa je prorazila a hrnula se po schodech nahoru. Naši přátelé měli jen maličký náskok. ,,Michale, udělej to znovu!“ zaječela Valerie. Michal byl stále zesláblý, ale i tak si stoupl. Natáhl ruku na blížící se masu. Pak trhl a schody se začaly bortit. Valerie a Vojta vyběhli nahoru, ale Jack musel táhnout Michala.

V poslední chvíli, když to vypadalo, že spadnou, dopadli na kus schodu který je vynesl nahoru. Vyběhli od schodů a Michal v chodbě padl na zem. ,,Jak jsme to..?“ ztratil Jack řeč, avšak nikdo mi nedokázal odpovědět. Michal zůstal sedět, dokud kompletně nenabyl svou energii. Trvalo to poměrně dlouho.

,,Myslel jsem že se neunavím! Ale asi si na to jen musím zvyknout.“ hlesl když vstával. Společně pak všichni šli ke dveřím, konečně mohli odejít. Nebo možná ne. Před dveřmi totiž někdo stál. Michalův rudý oblak kolem Vojty a Valerie už zmizel, ale on s Jackem viděli kdo tam stál.

Jack vystoupil dopředu:

,,Ahoj, Jacobe.“ Jacobův vždy upravený oblek byl teď potrhaný, na místech nasáklý krví z jeho ran. Šrámy a kousance mu lemovaly ruce a obličej, však stále byl člověkem. ,,No, nazdar!“ namířil na ně pistoli. Jack couvl. ,,Kolik vás tam je?!“ vyštěkl. Valerie a Vojtěch přistoupili k Jackovi. „To jste vy?!“ zbrunátněl Jacob když je světlo zvenčí odhalilo.

To vy jste to tu zničili, tohle je vaše vina!“ ,,Ne!!!“ křikl Michal zpoza skupiny. Vystoupil před skupinu a pomalým krokem se blížil k Jacobovi. ,,Celý tohle svinstvo, je jen tvoje vina!“ ,,Michale? A-ale ty m-m-máš být m-m-mrtvý!“ vyděsil se Jacob. ,,Řekněme, že jsem tvá živá noční můra.“ pousmál se Michal,  ,,Ale zpět k tématu. Kdyby sis ty nezahrával s něčím, čemu jsi nerozuměl, nic z tohohle by se nestalo. Byl jsi hloupý? Pitomý, sobecký? Co byl ten důvod, který tě hnal kupředu?“

,,Stůj už kurva!!“ zařval Jacob a namířil na Michala pistoli. Ten ji však lusknutím prstů nechal odletět pryč. Michal přistoupil k Jacobovi, chytil ho pod krkem a zvedl do výšky. Ačkoliv Jacob kopal jak mohl, Michal ho nepustil. ,,Ty jsi nastolil v tomhle městě peklo. Měl bys být jako oni!“ prskl Michal a jeho ruka se změnila v jeden obrovský bodec.

,,Ne! Michale, počkej. Počkej. To, to nemůžeš udělat. Vždyť jsme byli tak dobrý tým…“ ,,Tým?! Děláš si prdel?! Žádný tým nebyl!“ zařval Michal a praštil s Jacobem o zem. Vojta se ho pokusil uklidnit ale náhle se nemohl pohnout z místa. ,,Michale, notak, snad si nemyslíš, že to jen tak ukončíš.“ začal se Jacob smát. Sáhl si do kapsy a vytáhl zvláštní náhrdelník.

Prapůvod

projekt creepypasta symbol

,,Víš, co to je?“ zasmál se, ,,Tohle je znak našeho kultu! Jsme všude, vidíme všude, byli jsme tu odjakživa. Sledovali jsme tvé předky, viděl jsi ty ohořelé stavby v lese? Je to pravda. Tvůj rod se táhne až před první indiány! Stejně tak jako my! Víš co je to AW na začátku názvu mé korporace?

Je to z angličtiny. Always Watching, neustále sledující. Ale dříve to mělo jiný význam. Astro wenum! Sláva Astrianovi! Byli jsme předurčeni k vládnutí! Tvá matka se ale vymkla kontrole a pokusila se nás zničit!“

Michal zrudl hněvem a vrazil borec Jacobovi do břicha. Pomalu ho zasouval hlouběji, až Jacob vykašlával krev. ,,Tys zabil mou mámu?!“ vykřikl Michal, když se mu do očí hrnuly slzy. ,,Ano, byl jsem to já,“ pravil Jacob skrz kašel, ,,ale ona nerozuměla svému údělu, ale ty bys mu mohl rozumět!

Michale, třímáš v rukou velikou sílu, sílu tvořit život. Přidej se k nám, my jsme tvá pravá rodina…“ Michal vytrhl bodec z Jacobova břicha a propíchl mu hlavu. Vojta, Jack a Valerie se mohli opět hýbat. Vojta přistoupil k Michalovi a klekl si vedle něj. ,,Co se stalo tvé mamce?“ ,,Když jsem byl ještě hodně malý, zabil ji vrah, když se vracela domů z práce. Toho vraha nikdy nenašli.“

,,Hele, kluci!“ zaslechli Valeriin hlas. Když se otočili, všimli se, že jedna z příšer je opět člověkem. ,,Michal se podíval na náhrdelník který mu Jacob ukázal. Byl rozdrcený. ,,Cože?“ špitl Michal, ,,Takže všechno, co drželo ty zrůdy takové, byl jeden posraný náhrdelník?!“ Michal zhluboka dýchal, vyšel ven a zadíval se na město.

Šedá mračna, jenž se celé dny tyčila na obloze, zmizela, slunce šířilo teplo. Valerie se zhluboka nadechla čerstvého vzduchu. Nemohla odolat a usmála se. Skočila po Jackovi a začala ho líbat. Vojta se postavil před Michala a usmál se. ,,Dokázal jsi to.“ řekl, ,,Můžeme jít domů a znovu začít žít!“ Michal však zůstal stát, na tváři měl smutný výraz. ,,Nemohu, Vojto, vždyť já jsem vlastně mrtvý…“ Vojta také posmutněl. ,,Chci za tátou!“ řekl Michal po chvíli ticha, ,,Chci znát pravdu.“

Poznání

Kluci se vydali na pomalou cestu domů. Pozorovali, jak lidé vychází ze svých úkrytů, jak oslavují, že je po všem. Byl to nádherný pohled. ,,Díky tobě jsou všichni zase šťastný!“ poplácal Vojta Michala po zádech. ,,Díky nám!“ odpověděl Michal. Oba kluci došli před panelák. Když vešli do Michalova starého bytu, jeho otec už na ně čekal. ,,Ahoj, Michale.“ pravil. ,,Ahoj, tati.“ odpověděl Michal a hned se zeptal: ,,Jak to bylo s mámou a kultem?“ Michalův táta pozval kluky do obývacího pokoje a začal vyprávět. ,,Tvoje máma byla členem kultu Astro. Když se zjistilo, že jsi se jí narodil, už dávno věděli, že se stane tahle věc s Creepypastama.

Máš totiž poslání. Právě ty máš být jejich zkázou. Vymýšleli plán, jak tě dostat na svou stranu, teprve v ten den tvá matka otevřela oči. Odešla z kultu a pokusila se ho zničit, přišli na to, a tak ji potom zabili. Promiň, že jsem ti to neřekl…“ Michal zůstal tichý a svého otce objal. Oba věděli, co má v plánu. Rozloučili se a Michal pak s Vojtou za zády odešel.Pozdě večer téhož dne, kdy se Michal rozloučil s tátou stáli ve výtahu. V hlavách jim probíhaly vzpomínky. ,,Co bude teď?“ zeptal se Vojta. Michal nic neříkal, sjel do Laboratoře, nasadil si brnění, helmu vzal do ruky. Když vyjeli do přízemí, vytrhl tlačítko, aby se tam dolů nikdo nedostal. ,,Ty,“ pravil, ,,ty začneš od znova. Jak to vlastně dopadlo s Týnou? Co to dítě?“ ,,Potrat.“ odpověděl Vojta a Michal pokračoval.

,,Postaráš se o Týnu s Nikolou. Budeš žít radostný život, dokud nezemřeš.“ ,,Ale co ty?“ zastavil se Vojta a pohlédl na svého přítele. ,,Já? Slyšel jsi, kultistů je nevím kolik. A já je musím zastavit!“ obrátil se na Vojtu. V Michalových očích byl vidět zármutek. ,,Takže se vidíme naposled?“ posmutněl i Vojta. ,,To nevím, možná se ještě setkáme, ale to ukáže až čas.“ Vojta s Michalem se pevně objali a zůstali tak co nejdéle. Když se z objetí uvolnili, odešel Vojta k sobě domů a Michal se vydal na cestu lesem.

Trojice mocných

Celou dobu přemýšlel. O tom, zda jsou legendy vážně skutečné, o tom zda je doopravdy zvolen k tomu, aby zničil kult. O tom zda je vůbec schopen takového činu. Jak tam přemýšlel, nevšiml si, že došel na planinu, na které stály ohořelé, rozpadlé dřevěné stavby.

Zkoumal jednu ze staveb, přesněji jednu, která byla na stromě, když tu za sebou zaslechl odkašlání. Ohlédl se. Za ním stály dvě postavy. Jedna v černém oblečení, kloboukem posazeným tak, že nebylo vidět do očí a s pláštěm zevnitř rudým, obličej byl stejný jako Michalův. Postava druhá vypadala jako Michal dříve, než byl creepypastou. Blond vlasy a modré oči ladily k bílému pancíři. Na rukou měla zvláštní zařízení, jedno tvořilo meč, druhé štít.

,,Ahoj, Michale!“ pravila ta osoba v černém a podala Michalovi ruku, ,,Já jsem Michtoranus, předchůdce vás dvou, ale říkej mi Maestro.“ ohlédl se na druhou postavu. Ta přikročila a také mi podala ruku. ,,A já jsem Michal jako ty.“ ,,To vy jste tu byli přede mnou?

Vy jste také bojovali s kultem? ,,Já ano, ale tady Michal ne.“ řekl Michtoranus a Michal pokýval hlavou. ,,Takže ty jsi ten hrdina z legendy?“ zeptal se normální Michal toho v brnění. ,,Ano, to jsem. Ale k tomu jindy. Teď tě musíme vytrénovat, abys byl mocnej jako my dva.“ odpověděl mu a dal mu ruku na záda. Tři postavy prošly planinou a zašly do lesa. ,,Maestro, budu mít také nějaké speciální jméno?“ řekl Michal. ,,Ano, od teď tě budene nazývat: Lachim.“

Epilog

,,Ale, Maestro, to bylo mý temný dvojče, není to divný? Sice mi ho tady Michal připomíná, ale i tak!“ zaprotestoval Michal v brnění. Tu náhle se brnění obou Michalů změnilo tak, že na sobě měly prvky obou brnění. Akorát normální Michal ho měl v černé barvě. Maestro neodpověděl, pouze šel dál a pousmál se. ,,Jak jste vlastně teda udělali to Creepytanium?“ zeptal se po chvíli Michal. ,,Jednoduché to nebylo…“ odpověděl mu Lachim a telepatií mu ukázal své vzpomínky. Ukázal mu i tu s prvním subjektem. ,,Chtěl jsem oživit svou mámu, ale Creepytanium nebylo perfektní. Ožila ale vypadala jako roztavená.

Utekla z laboratoře a my už ji nechytili.“ posmutněl Lachim a Maestro mi položil ruku na rameno. ,,Michalův příběh všichni znají a brzy budou znát i ten tvůj. Pokud chceš, najdeme tvou matku, ale teď máme jiný úkol.“ Lachim se pousmál a přikývl. Michtoranus, ačkoliv býval vždy klidný, se ale náhle zarazil. Otočil se na Lachima a zeptal se ho: ,,Vaše přítelkyně, tebe a Vojty, co o nich víš?“ Náš Michal, nyní Lachim, se zarazil. ,,Co je s nimi?“ zeptal se opatrně. Michal s Maestrem si vyměnili nervózní pohledy.

Maestro k Lachimovi a položil mu zářící ruku na čelo. Lachimem prošla vlna nově nabité síly. Zakymácel se a málem i upadl, ale Michal se teleportoval za něj, dávaje mu něco k podepření. ,,Vaše dívky jsou asistentkami ředitele Jacoba!“ pravil Maestro, ,,Dal jsem ti moc je zničit. Jsi nyní jako já a Michal.“ Lachim cítil planoucí agresi ve svém nitru. Začal se soustředit. Holky našel u Vojty v pokoji. Věděl co zamýšlejí. Ihned běžel k Vojtovi domů, přičemž tiše doufal, že nepřijde pozdě.

Poslední duel

,,Takže Michal je navždy pryč?“ zeptala se Týna, tišíc plačící Nikolu. ,,Jo, odešel aby zachránil svět před lidmi jako byl Jacob.“ přiznal Vojta. Nestyděl se za těch pár slz, které upustil. Ztratil přeci přítele. ,,To je taková škoda.“ přestala Nikola plakat. O pár vteřin později ležel Vojta zpacifikován na zemi. U hlavy mu Nikola držela pistoli. Týna se začala hystericky smát.

,,Co to má bejt?!“ křikl Vojta na holky. Tentokrát se rozřehtaly obě. ,,Já ti říkala, že je to ubožák.“ mrkla Týna na Nikolu. ,,To jo, bez Michalova vedení sotva něco udělá.“ přitakala Nikola. Vojta se ale nechtěl vzdát. Vždyť uměl měnit formu! Nechal své tělo roztéct a zhmotnil se za Nikolou. Ale ta hbitě uškočila a střelila ho do stehna. Vojta začal silně krvácet. Chytil si ránu a spadl na bok.

,,A teď, namířila pistoli Týna, ,,chcípni!“ Výstřel. Kulka prořezává vzduch. A je zachycena obří černou rukou. Stěna k sídlišti je stržena touto rukou a do pokoje v prvním patře skáče Lachim. Ruka se zkrátí a vrátí do původní podoby. ,,Čau, Vojto!“ usmál se, když mu lusknutím prstů vyléčil ránu na noze. Vojta nemohl věřit svým očím. ,,Kdyžtak jsem teď Lachim.“ pravil jeho přítel a postavil ho na nohy.

Lachimovy oči kompletně zrudly

a když promluvil, černé brnění rezonovalo: ,,Myslím, že bychom jim měli nakopat prdel.“ Zpoza Lachima se vynořil Michal. Když spatřil holky, rozšířily se mu oči. ,,Vy?“ nasadil překvapený výraz. Holky ho, jak vidno, také poznaly. No také aby ne! Vždyť to byly jeho známé. Nikola a Týna byly dávné kamarádky Michala v bílém. První Lachim se kdysi dávno spojil s kultem. Těmto dívkám první Lachim darival nesmrtelnost. Po těchto dívkách Michal šel.

Michal s Lachimem vytasili své meče, Vojta se schoval za ně. Přišla salva výstřelu. Holky držely pistole a střílely. Vyprázdnily zásobníky. Nebylo jim to nic platné. Všechny náboje byly buď vyblokovány, rozseknuty, nebo zkrátka magií odtlačeny pryč. Jakmile nebylo co střílet, natáhl Vojta ruce a vyhodil holky ven z pokoje.

Ty dopadly tvrdě na trávu a Michal s Lachimem k nim přiskočili. ,,Já si beru Nikolu, ty Týnu!“ zavelel Michal a jal se útočit na svojí bývalou přítelkyni. Vedle Lachima přistál Vojta. Bylo vidět, že touží po odplatě. S Lachimem na sebe kývli a vyrazili proti Týně, která vytáhla druhý zásobník. Vojta jí podkosil nohy, načež jí Lachim vykopl vysoko do vzduchu. Vojta se od něj odrazil a pěstmi, které si nechal zvětšit, ji srazil zpět na zem.

Týna se pokusila vstát a to na ni dopadla mrtvola Nikoly.

V hrudi jí zela velká díra. Michal přistoupil k Lachimovi a Vojtovi. Všichni tři se usmáli. Týna se dala na úprk. Lachim vzal Vojtu a natáhl ho jako prak. Vystřelil Michala, a ten dopadl před prchající dívku. Michalo ruka začala hořet. Týna se pokusila vystřelit, ale bylo jí to marné. ,,Úder tisíce vybuchujících sluncí!!!“ zařval Michal a udeřil Týnu ohnivou rukou do obličeje. Oheň jí kompletně sežehl kůži. Nos se zlomil. Tlak ji poslal zpět k Lachimovi a Vojtovi. ,,Tornádový kop miliónu hurikánů!!!“ vzkřikl Lachim a roztočil se. Vítr kolem něj se smrskl do malého tornáda kolem jeho těla. Kopl Týnu do břicha. Veškeré zbylé kosti byly rozdrceny v prach. Proud vzduchu jí sekal do těla. Týna, stále při smyslech, vyletěla opět vysoko do vzduchu. Lachim popadl Vojtěcha a vyhodil ho za Týnou. ,,Finišovačka!!!“ vyhrkl Vojta a přetvořil svou ruku na bodec, který vrazil Týně skrz tělo.

. . .

Michal s Lachimem pak všechno opravili a rozloučili se. Byl čas skutečně odejít. Ach, jak smutné to bylo loučení. Michal, Lachim a Maestro se pak vydali do světa  A vězte, že to co dokázali, bylo nad všechna vaše očekávání…

Poděkování

Gratuluji čtenáři, došel jsi na konec příběhu! Doufám, že se ti líbil a že o něm případně povíš svým přátelům.
Doporučuji ti přečíst si i mé další příběhy. Snad je shledáš stejně závaznými jako Projekt: Creepypasta

Všechny části příběhu najdete na Projekt Creepypasta
Pokud chceš znát příběh Michtorana (Maestra), přečti si: Kronika Parentie
Více záhad: Paraweb

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Michtoranus

Ahoj, poutníku. Mé jméno je Michtoranus a budu tvou spásou. Má mysl nebere konce. Často a velmi rád v ní bloudím, což dává vzniknout mým příběhům, v nichž se odráží mé myšlenky a názory. Jestli mě chceš poznat, pojď a přečti si mou tvorbu. Už jako velmi mladý jsem psal a s postupem času jsem se zdokonalil. Možná, že i ty poznáš krásy psaní a nebudeš se jen bezcílně toulat internetem.

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Podívej se

Close
Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close