Hučení CRT
Všichni si pamatujeme CRT (cathode ray tube / katodová trubice) televize a počítačové monitory a mnoho lidí je stále má. Ale jak plyne čas, tak jich čím dál tím více ubývá. Pamatuješ si ty staré velké sestavy, které vážily tunu? Byly skoro vytlačeny tenčími a lehčími HDTV sestavami, ale určitě si stále pamatuješ, jak si ty věci táhl z Best Buye, naložil je do auta, dotáhl je domů, následně s nimi praštil někde v obýváku a snažil se zašroubovat ten malý podělaný koaxiální kabel, který se ti blbě držel, zezadu do televize.
Určitě si pamatuješ stání u či dotýkání se televizní obrazovky, když byla zapnutá či po tom, co byl televizor vypnut, a cítění statické elektřiny. Ale především si stoprocentně pamatuješ jaký zvuk ty televize vydávaly. Nebo možná ne. Konec konců ne každý ho slyší, jelikož jde o velmi vysoký tón. Ale těm, kteří ho slyšet mohou, to zní jako „hučení“ nebo „kňučení“ po celou dobu, kdy je televize zapnutá. Avšak vysoká frekvence neznamená, že ten zvuk nemůžete zaslechnout. To platí i pro starší lidi, jejichž sluch pomalu slábne. Já ten zvuk slyším velmi dobře. A bojím se ho. Povím Vám proč.
Vše to začalo před rokem.
Všiml jsem si, že hučení vycházející z mého starého televizoru je čím dál tím hlasitější. Slyšel jsem, že tohle televize začnou dělat časem, když zestárnou, takže jsem to zpočátku nechal být. Avšak pak to začalo nabývat na hlasitosti víc a víc a víc. Nakonec to bylo tak otravné a rušilo mě to natolik, že jsem se nedokázal dívat ani na zprávy bez toho, aniž by mě ten blbý zvuk nedonutil vypnout tu podělanou bednu. Zdálo se, že přišel čas na to, abych se rozloučil se svou starou spolehlivou televizí a našel si novou.
Tady to však nekončí. Další den, během toho co jsem se pokoušel dívat na jeden pořad, začal televizní kanál, na kterém jsem to sledoval, vypadávat. Myslel jsem si, že jde o poruchu na straně poskytovatele, a tak jsem zavolal na zákaznickou linku Comcastu. Jejich zaměstnanci mi však řekli, že jak na mé, tak na jejich straně nevidí žádný problém. Došel jsem tedy k tomu, že je to opět tou hloupou televizí. Pohrál jsem si se všemi spoji, nastavením i tlačítky. Nic se nezměnilo. A ten problém se zhoršoval. Hučení nabývalo na hlasitosti a jednoho dne se začaly dít vážně divné věci.
Místo toho, aby to jen vypadávalo, to vypadalo, jako by se v jednom momentě pokoušely zapnout dva programy. Na monitoru se objevily horizontální pruhy. Každý druhý pruh byl kousek normálního kanálu a ten zbytek byl… černý. Další den byly ty pruhy červené, následující tmavě modré, pak byly opět černé atd. atd. Pokaždé, když se změnila barva, to hučení nabíralo na hlasitosti. Jelikož jsem byl zvědavý, tak jsem tu televizi zapínal každý den, abych mohl vidět (a slyšet) každou změnu.
Avšak jednoho dne
se ten kanál zapnul úplně normálně. Byl jsem překvapen. Následně začala obrazovka problikávat do černa v náhodných intervalech. Po nějaké době zůstala černá. Ani zvuk už nefungoval. A to hučení bylo natolik hlasité, že mě z něj dokonce začaly bolet uši, takže jsem tu televizi vypnul. To co se stalo potom mnou opravdu otřáslo.
Místo normálního bílého světla, které z televize vyšlo, když jste ji vypnuli, jsem uviděl červené světlo a mám takový pocit, že jsem během toho, co se to vypínalo, na zlomek vteřiny viděl… obličej. Ano. Byl sice velmi zkreslený a zmizel doslova ihned potom, co se objevil, ale jsem si jistý, že šlo o obličej.
To mě opravdu vyděsilo. Mé srdce bušilo jako o závod a bál jsem se i dýchat. Neustále jsem si opakoval „Televize je vypnutá. Nemáš se čeho obávat…“ a po chvilce jsem se konečně uklidnil. Následně jsem šel plnit svoje povinnosti a den probíhal jako každý jiný. Tedy aspoň do té doby, než jsem se dostal do postele.
Nejsem úplně tvrdý spáč, takže když jsem slyšel podivný zvuk vycházející z obývacího pokoje, tak jsem se probudil okamžitě. Poslouchal jsem.
Bylo to hučení CRT.
Moje srdce poskočilo,
když mi to došlo. Opatrně jsem vykoukl z mé ložnice do chodby mého malého bytu. Vybledlá záře vycházela zpoza rohu, za kterým byl obývák. Z místa, kde byla má televize.
Neměl jsem na vybranou. Musel jsem vyjít ven a přijít tomu na kloub. Po špičkách jsem postupoval skrz chodbu. Mé srdce bylo čím dál tím více. Nevím proč jsem šel po špičkách. Žil jsem sám, takže to stejně bylo jedno. Avšak cítil jsem se, jako bych sám nebyl. To bylo to děsivé.
Vykoukl jsem za roh velmi, velmi opatrně a dostatečně na to, abych viděl na to, co měla být temná, prázdná obrazovka televize. Místo toho jsem viděl velmi jasnou obrazovku televize, která osvěcovala celou místnost jako maják. I když v sobě měla připojený kabel a zelené světýlko signalizovalo, že signál má, tak vše, co televize ukazovala, bylo zrnění. Což celou situaci dělalo ještě děsivější.
Faktem je,
že se televize zapnula jen tak sama od sebe bez toho, že bych se jí vůbec dotkl. Navíc během toho co jsem spal. Panikařil jsem, a tak jsem vyběhl a vytáhl ji ze zásuvky. Hučení utichlo a v místnosti byla tma. Ztěžka jsem dýchal a po chvíli jsem se odvážil podívat ještě jednou na teď už prázdnou obrazovku.
Dalším faktem o CRT televizích je to, že pokud jste byli v tmavé místnosti a vaše oči si už na tmu zvykly, tak jste mohli vidět, jak obrazovka po vypnutí televizoru lehce září. Nevycházelo z ní světlo, avšak velmi lehce a vybledle zeleně zářila. Tyto televize používají fosforový potah na vnitřní straně skla, který promítal obraz na obrazovce pokaždé, když se elektrony vevnitř trubice zasáhly fosfor. Fosfor se používá také například v hodinkách svítících ve tmě, které pohlcují okolní světlo a následně ho vyzařují zpět. Fosfor na displeji se chová podobně. Pohlcuje okolní světlo a udržuje zbytkovou energii z doby, kdy byla televize zapnutá. To vysvětluje to záření ve tmě.
Ale v tomto případě jsem při pohledu na obrazovku uviděl více něž jen pouhou záři.
Viděl jsem slabý obraz obličeje.
Toho obličeje, který jsem viděl již předtím.
A velmi slabě jsem slyšel také ono příšerné hučení CRT.
Zdroj: Creepypasta Wiki
Další creepypasta: V Hlubinách
