ČlánkyCreepypasty

Scarlet Harvest | pt. 8/16 | MLP Creepypasta

Twist se ještě nikdy předtím necítila tak těžce. Snažila se to srovnat s línou ospalostí z horkého letního dne, nebo s blaženým odpočinkem v neděli ráno. Oba tyhle pocity ale doprovázela bolest nohou, se kterým je většina poníků obeznámená.

Tohle bylo jiné.

Cítila, jako kdyby ji něco těžkého tlačilo na hrudník a znemožňovalo jí pohyb. Pokusila se otevřít oči, ale nemohla. Měla pocit, že by se měla cítit rozrušeně nebo snad vyděšeně, ale nezajímalo ji to. Její mysl byla totiž zatížená také.

Čas jako kdyby šel mimo ní, nevšímala si, jak už je tady dlouho, ale věděla, že na tom nezáleží.

Pomalu, ale jistě tenhle efekt sladkého nezájmu vyprchával a ona se začínala bát věcí, které tehdy věděla, avšak na ně zapoměla. V jejích uších se ozýval pravidelný zvuk, rytmus jejího srdce, a šeptání, její dech. Uvědomila si zásadní rozdíl. Tam byl svět a tady její tělo. Tyhle dva světy byly odlišné, rozhodně ne stejné. Tohle je svět, a ona je… Twist.

Ano, její jméno je Twist.

A tak konečně otevřela oči. Zezačátku nebyla vůbec schopná něco vidět, a tak si její oči musely zvyknout na přítmí, a všechno, co viděla, byla mazanice tmavých, depresivních barev. Slyšela skřípání kamene pod její vahou a cinkání kovu po její levici. Pokusila se hýbnout sebou, ale k jejímu překvapení stále nemohla. To ji znepokojilo. Nevzbudila se už úplně? Kde je teď?

Najednou ji začaly zaplavovat vzpomínky… její taška, třída, Cheerilee a příšerná pachuť v její puse… S šokem jí došlo, co se vlastně stalo a důvod, proč se nemůže hnout, jí byl najednou zcela jasný. Už byla úplně vzhůru a mohla říct, že ji drží jakési kovová pouta a její záda byla opřená o nějaký chladný, drsný povrch – pravděpodobně zeď.

Snažila se co nejmíň panikařit, ale cítila hromadu adrenalinu, který se uvnitř ní shromažďoval, a připravoval se na kompletní únik. Twist začala s pokusy o uvolnění pout, vypouštějíc pár zavrčení a zasténání.

„Ah, konečně jsi vzhůru.“

Hlas pocházel odněkud zleva z jejího pohledu, kam se Twist také otočila. Teda, pokusila se otočit. Jediná věc, kterou tam viděla, byla rozmazaná, fuchsiová koule, která se k ní rychle přibližovala, dokud nezaplnila celé její zorné pole. Twist bázlivě zavřela oči, když najedniu cítila, jak jí po hlavě něco přejelo. Když nashromáždila dostatek kuráže, aby je otevřela, najednou mohla vidět všechno okolo sebe, protože dostala zpátky své brýle. No, byla by radši, kdyby je nedostala.

Zjistila, že se nachází v kamenné budově, kterou v Ponyvillu nikdy neviděla. Kamenné desky, ze kterých byla místnost postavena, byly ohromné, v takovém hodně tmavém odstínu šedi. Místnost byla maličká a mnohem širší, než delší a strop byl překvapivě hodně vysoko, což dávalo z místnosti pocit prostornosti. Přímo pod stropem byly vystavené kovové tyče.

Napravo od Twist byly otevřené dveře do chodby, která byla tak špatně osvětlená, jako tahle místnost. Vlastně si Twist nemohla nikde všimnout jakéhokoliv zdroje světla, jako kdyby místnost vytvářela světlo sama. Na zemi ležely dvě brašny, avšak Twist nedokázala poznat, co bylo jejich obsahem, něco však bylo jistě kovové.

Twist tak začala mít během sekundy strach z Cheerilee,

která stála přímo před ní a s příjemným úsměvem ji intenzivně sledovala.

„Doufám, že ses dobře prospala, protože teď nějakou dobu spát nebudeš,“ řekla skoro mateřským hlasem. „Ale po tom budeš spát hodně, hodně dlouho, takže to snad ani vadit nebude.“

Twist měla pocit, jako kdyby jí v žaludku přistála kostka ledu, ten obrovský kontrast učitelčina tónu a významu jejích slov ji paralyzoval a nanejvýš vyděsil.

„Pro-profím, nemůžeš mě… přece… zabít… Já… já neudělala nic špatného,“ koktala kobylka, jejíž oči se pomalu začínaly plnit slzami.

Cheerilee přešla ke svým brašnám a začala v nich hrabat, očividně něco hledala. „Ale bojím se, že budu muset,“ řekla se značným vzrušením. „Není moc toho, cos udělala, ale co bys nakonec dělala. Už jsem zaloměla na to, jak silné byly tvé vztahy s Apple Bloom…“

Vytáhla kožený váček obsahující všechny možné nože a hodila ho před Twist. „Ale nejdůležitější je, že tě nemůžu nechat mluvit,“ řekla, když vzala ze sáčku nůž a přiložila své rty k Twistinému uchu. „Nikomu jsi neřekla, že jsem to byla já, viď?“

Twist polkla, celé její tělo se strachy třáslo a po jejích tvářích stékaly slzy. Její aktuální situace se zdála beznadějná, ale i když byla vystrašená, nechtěla se vzdát.

„Já… řekla jfem to hodně poníkům!

Každému jfem řekla, že jfi to byla ty! Nevěřili mi, ale jeftli zmizím, poznají to! Takže… takže mě radši nechej jít… pokud… Pokud mě necháš na pokoji… řeknu jim, že jfem fe pletla!“ vykřikla na Cheerilee a nasadila nejvzdorovitější obličej, co svedla. Nic moc to nebylo, ale snaha tam byla.

Cheerilee se odtáhla, pohlédla Twist do očí, a uchechtla se. „Oh, Twist… Jsi špatný lhář,“ zasyčela.

Oko kobylky se zděšením rozšířilo a Cheerilee zabodla nůž přímo naproti sobě hluboko do Twistiného ramene. Ta vykřikla a sledovala, jak její krev objímá čepel nože, která se schovávala hlouběji a hlouběji do jejího masa, než narazila na kost. To ale bylo Cheerilee jedno, ta se napřáhla a zabodla nůž rovnou do ramenního kloubu. Z ostré bolesti se Twist protočily oční bulvy a křik se změnil v prosté bublání. Cheerilee si to fascinovaně užívala; tohle nezažila už dlouho.

Zmírnila tlak na břitvu. „Tak už mi řekneš pravdu?“

Kromě poškrábaných kolen Twist ještě moc bolesti nezažila a Cheerileein rychlokurz bolesti byl příšerně šokující. Cítila horkou, pulzující bolest v místě, kde Cheerilee přesekla svaly a šlachy, a bylo to, jako kdyby v jejím mase uvízlo tisíc jehliček, jako kdyby jí cosi zžíralo zevnitř mezi její lopatkou a kostí přední nohy pokaždé, když se nadechla nebo vydechla. Na tuhle maličkou kobylku to bylo až příliš, ale stále se nechtěla vzdát. Pravděpodobně byla odsouzená k zániku, ale byla tu šance, že Twilight něco objeví a potáhne Cheerilee před spravedlivý soud.

„Ni-nikomu… jfe-em t-to… neřekla…“

Cheerilee se usmála a najednou otočila v Twistiném ramenním kloubu nožem. Olízla si rty, když výkřiky zvedaly po jejích zádech vlnu mrazu. „Roztomilé… Ale jak jsem řekla: jsi prostě špatný lhář…“

„Ok… OK! Tw-Twiligt, já… ukázala jsem jí… krva… krvavé parkety… z divadla,“ fňukla.

Cheerilee s pocitem zadostiučinění vytáhla nůž. Twist zakňučela, když čepel opustila její tělo, a bolest se najednou změnila. Teď to byla taková ta tepající bolest ve zranění. Sklonila hlavu a podívala se na své tělo a na krvavou stopu, která po něm stékala. Pod jejím pravým kopytem se začínala tvořit louže a ten pohled jí zvedl žaludek. Nikdy ji ani nenapadlo, kolik krve v ní může být. Cítila, jak při pohledu na Cheerilee, olizující nůž, zezelenala.

„Mmmmmm… Takže Twilight Sparkle,“ řekla zamyšleně. „Jestli je to ona, mohla by sem jít a najít nás tu… Teda, bude hledat jen tebe, ne mě. Není tu důvod ji zabít, a navíc, pravděpodobně si přivede i své přá-„

Své přátele.

Náhlé pochopení ji šokovalo jako vhození do ledového jezera hned po pobytu v sauně, protože několik samostatných faktů se najednou spojilo do jednoho, obrovského celku. Po několik měsíců se Cheer ptala sama sebe jedinou otázkou: Jak by mohlo tolik klisniček být najednou těmi špatnými, ve městě, kde šel každý příkladem? A teď to konečně pochopila.

Twilightiné kamarádky. Rarity byla sestra Sweetie Belle, Applejack Apple Bloomina a Rainbow Dash Scootalooina. Snips a Snails vypadali, jako kdyby si ji hodně oblíbili. Pinkie Pie s nimi všemi byla hodně často, a nebylo žádné tajemství, že Fluttershy byla pro Rarity jako chůva, nebo hlídač sester, nebo něco na ten princip. Diamond Tiara a Silver Spoon byly s nimi minimálně alespoň v kontaktu, ale v každém pravidle je vyjímka. Tyhle mohly být prohnilé už od začátku.

Zmizení těch mrňat by mohlo těmi pěti klisnami být zase řešeno, a ty by mohly být ovlivněné… Twilight Sparkle. Cheer slyšela, že některá větší města na tom bývají ještě hůř, že tam bývá ještě víc nemorálnosti, ale tohleto tady bylo špatné.

Nebyla tu cesta, jak to napravit, ale mohla ochránit Ponyville. Mohla se postavit na odpor.

„Ano… Ano!“ řekla triumfálně.

„Ať přijdou! Nedostanou se sem dřív než zítra, pokud vůbec přijdou… A já budu připravená, budu mít možnost to všechno projednou skoncovat!“ Teď to viděla… pachatele, a trest, který jim ona udělí.

„Jfi… jfi blázen,“ špitla Twist se stále uslzelýma očkama přes zaťaté zuby. „Twilight je filná, nedělá jí problém…“

Cheerilee se od srdce zasmála. „Oh, ale to je na tom to krásné. Nezáleží na tom, jak mocná je, její magie… je jí tady k ničemu.“

Cheerilee se s nožem přiblížila blíž a Twist se neodvažovala ani sebou hýbnout, nebo vypustit ze sebe jedinou hlásku. Bojácně sledovala zkrvavený nůž, tepavé zranění v jejím rameni jí připomínalo, jakou bolest a škodu to umí způsobit. Došlo jí, že díky bolestivé ráně už nemůže normálně myslet.

„Divím se, že se ani nezeptáš, kde to jsme,“

řekla Cheerilee s nožem připraveným naproti Twistiné hrudi. „Ale víš ty co, i tak ti to řeknu. Malý příběh od Cheerilee, předtím, než umřeš.“

Kobylka chtěla protestovat proti své temné budoucnosti, ale už veškerou svou kuráž a energii dávno vyčerpala. Její ret se třásl a slzy jí stékaly po tváři. Ve strachu z toho, že čepel nože zatlačí na její hrudník, jen přerývavě dýchala.

„Jednou jsem byla malá kobylka, stejně jako ty, a měla jsem přítele, který pro mě byl skutečně drahý. Jeho jméno bylo Ace High,“ řekla Cheerilee při pohledu do Twistiných očí. „Byl to známější gembler, avšak nesázel peníze. Sázel na srdcích poníků. Věřil, že mohou být lepší, silnější a šťastnější, než jsou, a vždycky měl pravdu. Víš, proč měl vždycky pravdu?“

Twist jenom vyděšeně zatřásla hlavou.

„Protože on si své sázky sám vyplňoval. Byl schopný v každém probudit to nejlepší. Byla jsem hrdá na to, že byl mým přítelem, a byli jsme stále spolu. Sledovávala jsem ho hrát karetní triky se svými kouzly, anebo jsme často chodili prozkoumávat les Everfree,“ řekla. „Vždyť jsme byli děti. A když se nám řeklo, že se k Everfree nemáme přibližovat, ten les nás zaujal. A jednoho dne jsme tam našli velkou pevnost…“

Twistiny oči se rozšířily a Cheerilee s úsměvem kývla.

„Ano! Jsi právě teď v Everfree… Trvalo nám několik dnů, než jsme našli cestu dovnitř, ale nebyli jsme schopni ji najít, dokud nenastal den, kdy jsme venku v lese našli ležet kámen. Vzali jsme si ho, a když jsme se dostali blízko budovy, otevřely se dveře… Začali jsme to tam prozkoumávat, každý pokoj i chodbu. Došli jsme k závěru, že tohle bude pozůstatek z temnějších dějin, našli jsme totiž mučící nářadí a deaktivované pasti.“

Jak se Cheerilee začala vžívat zpátky do příběhu, přestala dávat pozor na nůž, jehož špička se zabořovala do Twistiného hrudníku. Sice jen lehce, nebylo to srovnatelné s bolestí v rameni, ale bolelo to.

„Interiér tady je ozářen magií, a Aceova samotná kouzla tu uvnitř přestala fungovat… Byli jsme fascinovaní. Objevili jsme tajné chodby a pokoje, ze kterých hodně obsahovaly pasti a jejich mechanismy. Bylo to celoživotní dobrodružství.“

Twist s úlevou vydechla, když Cheerilee povolila tlak na nůž.

„Ale jednoho dne… Ace zemřel,“ řekla v těžko slyšitelném šepotu. „Byla to moje chyba… Pasti… Já je pořádně nevypnula…“ vypustila několik slz, což Twist hodně udivilo. Chtěla něco říct, ale bála se Cheerileeiné reakce na to, že by třeba zničila tenhle moment. „Nikdy jsem to nikomu neřekla. Jak bych mohla? Jeho rodina se nedlouho poté odstěhovala. Mysleli si, že se prostě ztratil… A tehdy jsem si něco uvědomila. Uvědomila jsem si, že jestli chci odčinit jeho smrt, musím se jím stát. Musím se stát někým ještě lepším, než byl on. Potřebovala jsem nechat poníky růst, podporovat jejich silné stránky a vylepšovat jejich schopnosti.“

„A tak… jfte fe ftala… učitelkou?“ zeptala se Twist potichu, vyděšená z toho, co bude následovat.

„Ano. A šlo mi to dobře… Pomáhala jsem poníkům, splácela jsem tenhle velký dluh a pomalu na Acea zapomínala. Šla jsem dál… Dokud nepřišli tví přátelé a všechno NEZHATILI!“ řekla s hlasitým zavrčením.

Twist vykřikla, když najednou zabořila Cheerilee nůž do jejího břicha a vytvořila tak malý, horizontální řez.

„Ne, profím… profím počkejte…“ žadonila Twist, zatímco se po jejím čele kutálela perlička potu, ale Cheerilee si toho očividně nevšímala; už s mluvením skončila a na nic teď nebrala ohledy.

Jak se Cheerilee koukala na ten řez, co právě udělala, tak rychle nožem zajela pod onu kůži a začala ji odřezávat směrem dolů. Twist pištěla a vypouštěla ze sebe všelijaké pazvuky, když se její břicho kopyty Cheerilee otevíralo a odhalovalo tak orgány. Po Twistiném těle tekla krev, zabarvujíc jak její, tak Cheerileeinu kůži do šarlatové barvy.

Cheer si dávala pozor, aby nedošlo k poškození žádného z orgánů, a zastavila se, když dosáhla pupíku kobylky. Twist zavrčela, když se najednou Cheerilee odtáhla a nonšalantně odložila nůž, a zaťala proti odporným pocitům, které vyvolávala dolní část jejího těla, zuby. Na chvíli se z toho cítila tak na nic, že si nevšimla, jak Cheerilee odešla, aby vytáhla něco z tašky. Vzala to a předstrčila to přímo před Twistin nos.

„Vidíš to?“ zeptala se Cheerilee, když zvedla skleničku plnou malinkých, mléčně bílých kuliček. „Nepředpokládám, že víš, co tohle je.“

Twist jen nešťastně zavrčela.

Cheerilee se zamračila s trochou zmatení. „Ne, očividně ne. Tohle,“ řekla a zaklepala na sklo, „jsou vajíčka. Vajíčka Everfreeských brouků. Nesmírně obtížná k nalezení, ale získala jsem je jenom pro tebe. Nejsi potěšená?“

„Já… nikdy neslyšela o…“ pípla Twist slabě, pokoušejíc se nevyhodit obsah svého žaludku.

„Víš, popravdě to nejsou ani brouci,“ vysvětlovala Cheerilee, držíc sklenici. „Pony, který je takhle pojmenoval, to bral jenom podle jejich vzhledu… Ale mají důležité odlišnosti. Třeba jsou prudce jedovatí, a jejich reprodukční cyklus je oohromně zajímavý. Chceš si to poslechnout?“

Twist měla ten pocit, že ať se Cheerilee chystá říct cokoliv, nic dobrého to nebude. Ne že by se Cheer starala o nedostatek jejích odpovědí, zdálo se, že si až moc užívá a drobné detaily ji nezajímají.

„Víš, samičky kladou vajíčka do jiných – nejlépe žijících – živočichů,“

řekla a rozevřela onu díru do břicha, kam nasypala obsah sklenice.

Twist vyjekla, jak se její rány dotkla hromada maličkých vajíček, která se dostávala mezi vnitřnosti a všude možně. Cheerilee tohle očividně očekávala, a tak pak už prostě mířila pryč. Ještě před tím se znova objevila před kašlající Twist s jehlou a nití, se kterou začala zašívat břicho své oběti. To samozřejmě vyvolalo další sérii výkřiků a kňučení její oběti.

„A pak, když se začnou líhnout… larvy hodují ve svém hostiteli, dokud neztloustnou dostatečně na to, aby byly připravené na svět okolo. Pak ve svém hostiteli ještě nějakou dobu nabírají energii, a nakonec se prokoušou ven,“ řekla Cheerilee, než se usmála. Tím nejvíc maniackým úsměvem, co byl vůbec kdy kde možný.

„N-ne, to-tohle fe nemů-nemůže ftát…“ žadonila Twist a její představivost způsobovala, že už předem cítila ve svém břiše spoustu malých nožiček.

„Oh, neboj se… Vnitřnosti jim přijdou nejchutnější, takže nezemřeš hned,“ řekla Cheerilee a přiblížila se k jejímu uchu. „Teď se půjdu podívat na pár pastí, ale neboj, za pár hodin se vrátím… abych viděla jejich narození,“ vzala si ještě zpátky Twistiné brýle a zamířila ke dveřím.

„Ne…“ zašeptala Twist.

„Ale počkej, neunavuj se tolik obavami, ano?“

„Ne…“ zopakovala hlasitěji a její oči se v nevíře rozšířily.

„Protože, víš proč?“ řekla Cheerilee, když prošla dveřmi. „Už jsi stejně dávno mrtvá!“

„NNEEEEEE!“

zavyla Twist, když se masivní dveře zabouchly. Nebyl tu nikdo, kdo by ji zachránil, kdo by slyšel její pláč…

————————–

Předchozí: Cheerilee’s Garden

Seznam dílů:

1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl
6. díl
7. díl
8. díl
9. díl
10. díl
11. díl
12. díl
13. díl
14. díl
15. díl
16. díl

Následující: Scarlet Harvest: Part Two

Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.

Překladatel: Nautileen

Autor: Unahim

Originál: Scarlet Harvest

Zatím bez hodnocení.

Jak se ti líbil příspěvek?

Nauti

Možná ode mě neuslyšíte hru na píšťalku, kterou byste snad od DarkTownského krysaře mohli čekat, ale místo toho vám povím spoustu příběhů a prohledám spoustu faktů, abych prokázala některé teorie. V Creepypasta komunitě se uvádím jako NautiFears, ale říkám si Nautileen. Lidi mi obvykle říkají Nauti ^^ Mohli jste mě však znát i jako Stiak nebo Akkaris. Překládání Creepypast se věnuji od roku 2015 a psaní samotnému od svého dětství, a obojím se zde hodlám prezentovat, akorát výhradně s děsivým kontextem. Kromě překladů Creepypast, zvrácených dětských pohádek a vlastních psaných příběhů tu však najdete i mé researche a myšlenkové pochody, například ve vyhledávání zajímavostí o Slender Manovi či satanismu anebo sepsání článku Save the Creepypasta Fandom. Aby toho nebylo málo, vypomáhám s instagramem DarkTownu a uspořádávám art soutěže, do kterých se můžete zapojit i vy. Také velmi aktivně spolupracuji s Migdosem, pyromanem DarkTownu, který předčítá Creepypasty na Youtube. Snad se v našem městě budete cítit příjemně... a případně mi promiňte nějakou tu krysu, která mi uteče...

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!