ČlánkyCreepypasty

Dům na horách 3

Kapitola třetí –  Neočekávaný vývoj událostí

Tak to by bylo vše,“ řekl David, dopil pivo a položil sklenici na stůl. Zní to celkem jednoduše,“ odpověděla Lucy. „Jste si jistý, že jde jen o nějakou „divnou“ kletbu a možná ducha a nic víc?“ O ničem jiném nevím. Pokoušel jsem se toho zjistit co nejvíce. Nechci Vás tam poslat nepřipravené.“ No,“ vstoupil jim do konverzace Mark, „já myslím, že to nebude zas až tak těžké. Vyrazíme teď, nebo?“ Trpělivost mladíku. Do domu se vypravíme za chvilku. Jste očekáváni při západu slunce.“

Jsme očekáváni?“ Zeptala se překvapeně Lucy. „Jak jako, že jsme očekáváni?“ Má kamarádka pro Vás prý všechno připraví do západu slunce. Budete mít kde spát, kam si dát věci a tak dále. Prostě to máte se vším všudy.“ Začínám z toho mít blbej pocit,“ dodal Mark. Není se čeho obávat přátelé. Všechno bude v pořádku. Hlavně potom co osvobodíte ten dům od všeho zlého.“

❄❄❄

Tak jo,“ začal David, „na tomhle kopci stojí to naše sídlečko. Já tam s Váma nepůjdu. Amanda mi řekla, že do toho nemám zasahovat. „ Hádám, že Amanda je ta vaše kamarádka,“ odvětil Mark. Ano. Ale už Vás nebudu zdržovat. Amanda nikdy neměla ráda, když někdo nepřišel na čas. Nemyslím si, že by smrt změnila její názor. Budu Vám držet palce. Mějte se a dobrou noc!“ Dobrou noc Davide a děkujeme!“ Odpověděli sourozenci takřka sborově.

Jak stoupali nahoru, tak se jich zmocňovala čím dál tím větší únava. Nevěděli čím to je. Vždyť ještě před minutou měli energie na rozdávání. To musí být tímhle místem. Po doslova pěti minutách chůze do kopce nemůžeme být takhle unavení. Vyšli jsme jich už tolik, že na to musíme být zvyklí.“ Poznamenal Mark. „To mě teď trápí asi nejméně. Tamto je divnější.“ Řekla Lucy a ukázala směrem k Davidově domovu. „Buď tu čas plyne pomaleji nebo je náš stařík prvotřídní sprinter.“

To… to je kouř? Jak se stihl dostat takhle rychle domů a ještě k tomu zatopit v krbu?!“ Na všechno dostaneme odpověď časem bratře. Jenom nevím, jak se ohledně toho cítit. Buď je naše milá Amanda sakra rychlá a má Davida vážně v lásce a nebo tu něco smrdí.“ Teď to nech být. Musíme tam dojít do západu slunce. Nechci naštvat nějakého ducha hned po tom co jsme přijeli jako někdo kdo neumí držet jazyk za zuby.“ „Takhle tohle byla podpásovka od tebe! Já za to nemůžu! Jak jinak má dívka zareagovat, když jí kdokoliv, i duch, chytne za zadek nebo ji po něm plácne?“

Tvoji reakci bych bral kdyby to byl člověk.

Ale když jsi uprostřed prokletého westernového městečka a máš tam hospodu plnou duchů opilých kovbojů, tak to není úplně dobrej nápad.“ Ale nakonec jsme to zvládli, takže pohoda.“ „To sice jo. Ale přišel jsem u toho o zlatej kříž, kterej mi daroval samotnej papež a měl jsem dva zlomené prsty.“ „Ježiš nebuď padavka.“ Řekla Lucy s provokatérským a výsměvným výrazem v obličeji. Já… víš co? Příště se zachraň před nějakým nadrženým poltergheistem sama!“

Lucy se jen začala nahlas smát. Její bratr jí to oplatil lišáckým úsměvem. Ti dva se vážně měli rádi stále stejně ať už si prožili cokoliv. Úsměvy jim však okamžitě spadly z tváří potom, co se otočili a uviděli před sebou stát onu „chatu“. Byla postavena z černého dřeva, které nebyli schopni identifikovat. Vonělo poněkud zvláštně. Jednu chvíli cítili tu příjemnou, všem známou vůni dřeva, kterou někteří lidé neskonale milují, a za pár vteřin zase něco, co Vám je sic povědomé, ale ani za boha nevíte, o co vlastně kráčí.

Dále bylo na celém tom stavení zvláštní to, že mělo minimum oken.

Tři patra, pravděpodobně velké množství pokojů a tak málo oken? Ne vážně. Na jedno patro po celém obvodě domu připadalo šest oken. Zadní stěna domu, která byla směrem k lesu, z jakéhosi důvodu neměla okna žádná. Ale proč? Když přestali dumat nad vůní dřeva a zvláštním počtem oken, tak si všimli, že dům má vedle sebe ještě malou oplocenou zahrádku. Po té, co si ji prohlédli, si všimli, že kromě sněhu, který byl v tuto roční dobu samozřejmostí, tam lze vidět dvě zvláštní věci.

Kamennou cestu, na které nebyl ani náznak sněhové peřiny, která ji obklopovala, a na jejím konci sochu. Ta vypadala vážně děsivě. Připadala jim jako jakási zvláštní a znetvořená verze boha Radegasta. To Marka i Lucy celkem zarazilo. Tenhle barák je divnej,“ utrousil Mark. „A ještě k tomu je tady tohle… něco. Proč by si někdo nechával vyrábět takovou sochu? Vždyť je příšerná a už jen pohled na ní mě znervózňuje.“ „Né každej je takovej poseroutka jako ty Marku,“ řekla posměšně Lucy. „Ale máš pravdu v tom, že to tu vše vážně divné. Už se nemohu dočkat toho, až odsud vypadneme.“

„Hahaha… víš co?

Nepůjdeme radši dovnitř? Nechci nic říkat, ale západ slunce už je v plném proudu a já bych si rád udělal aspoň tu práškovou Data Masalu pokud dovolíš. Už mám po tom celodenním chození Krkonoš až až.“ „Dobrá, dobrá. Jdeme dovnitř ty chudáčku.“ Když otevřeli dveře, tak se na ně vyvalila vůně, která jim bylo moc dobře známá. Byla to vůně bábovky, kávy a hořícího krbu. To vše znělo velmi lákavě, a proto se oba rozhodli postupovat opatrně. Vešli dovnitř, zavřeli za sebou dveře, sundali si boty a bundy a v tom momentě Lucy něco došlo.

Marku?“ „Ano?“ „Nebylo náhodou zhašeno předtím než jsme vešli dovnitř?“ „Možná jo. A co na tom sejde. Jsme doma u ducha. Jééééjjjj! Raduj se trochu. Z tohohle vedou jen dvě cesty.“ „Nelíbí se mi tón, kterým to říkáš.“ Řekla trochu ztrápeně Lucy, ale pokračovala dál. V domě bylo krásné a příjemné teplo. Všude dostatek světla a uklizeno tak, jak to pravděpodobně dodnes dělají vaše babičky. Důkladně a s láskou. Když vešli do první místnosti, která díky dlouhému, vysokému, dubovému stolu uprostřed ní působila jako jídelní místnost, tak si na stole všimli vysokých svící v krásných stojanech, bábovku, ještě teplou kávu a obálku ponechanou na kraji stolu. Lucy se toho nebála. Přistoupila ke stolu, zvedla obálku a vytáhla z ní dopis a klíč.

V dopise stálo:

„Milí Davidovi přátelé, moje jméno je Amanda. Ale to už Vám ten starý hlupák snad řekl. Proč mu říkám starý hlupák? Je to proto, že sám nebyl nikdy dostatečně odvážný na to, aby mi pomohl zlomit prokletí tohoto domu. Vždy vycouval těsně před tím, než jsme vše dokončili. Lituji, že Vás do toho musím zatahovat, ale jste má jediná naděje. Nemohu odejít na onen svět díky prokletí tohoto domu. Je tu již od pradávna. Generace za generací v naší rodině se ji pokoušela zlomit, ale nikdo nevěděl jak. Já na to přišla, ale obávám se, že Vás bubu muset připravit na nejhorší. Dům si prakticky dělá co se mu zachce. Prahne po duších všech, kteří nejsou chráněni znamením naší rodiny. Ty se snaží pouze zabít. Ano chápu. Také to nezní moc pozitivně. Ale aspoň Vaší duši nesežere nějaký zpropadený dům uprostřed hor.

Plán je následující.

Každý den Vám budu nechávat úkoly a budu se snažit pomoci jak jen budu moci, ale nic neslibuji. Můžu Vám nachystat postele, připravit jídlo a vyprat prádlo. Nic Víc pro Vás bohužel udělat nemohu. Dnes se seznamte s domem. Pořádně si ho projděte a zapamatujte si co nejvíce to jde. Bude se Vás snažit oklamat. Tak jak ho vidíte dnes ho už nikdy vidět nemusíte. Dveře budou zamčené a jindy zase odemčené. Kuchyně bude jednou na pravé straně chodby a další den na druhé. Budete mít halucinace. Budete chtít zemřít. Ale to si s Vámi jen hraje prokletí tohoto domu.

Poslední co Vám řeknu je, že v každé podezřelé situaci hledejte chybu. Něco co tam zkrátka nepatří či nemůže být. Jedině tak se můžete z toho klamu vysvobodit. Snad se mu nepovede proti Vám obrátit i mě. Hodně štěstí

Amanda“

Wow… to zní zajímavě. Hooodně zajímavě… nechceme jet domů?“ Zeptal se Mark. Nebuď baba Marku. Však to není… nic… nového… dobře! Fajn! Taky se bojím no. Ale co? Jak těžké může být zlomit kletbu nějaké přerostlé chalupy, která vypadá jako z hororu?“ Pronesla nervózně Lucy. Myslím že na to brzy dostaneme odpověď…“ Řekl Mark, polkl a u toho ukázal na zrcadlo nad krbem. Lucy se otočila směrem k zrcadlu a vyvalila oči, když si přečetla to, co se na něm objevilo. Byla tam totiž krví napsaná zpráva, která zněla:

VÍTEJTE MOJI NOVÍ PŘÁTELÉ. JSTE PŘIPRAVENI NA TROCHU ZÁBAVY?

Tak tohle je už i na mě moc,“ pronesla Lucy.

To mi povídej.“ Opáčil ji Mark a u toho si usrkl z kávy a kousl si do bábovky. Lucy ne něj hodila zmatený a lehce naštvaný pohled. „No co je? Nehodlám umřít hladem a únavou, když už se ten barák tak snaží. Pokud mám umřít, tak nějak originálně prosím!“ Zakřičel Mark na celý dům, a když se chtěl následně opět napít kávy, tak se spálil. „Au!“ Káva byla ještě před chvílí pitelná, tak co se děje? Podíval se do hrnku a uviděl na povrchu kávy z její krémy vytvarovaný nápis: S radostí příteli. Bude mi ctí. Dobrá. Takže už i káva je proti mně. Super…“ „Nemáš si moc vyskakovat bratře.“ Odvětila mu Lucy, poplácala ho po rameni a šla si pro svůj hrnek kávy a bábovku.

Další část: Dům na horách 4 

4/5 (6)

Jak se ti líbil příspěvek?

Štítky

Migdos

Zdravím! Moje jméno je Migdos a normálně působím na platformě jménem YouTube na kanále Project Masked. Mezi mé záliby patří práce s videem a zvukem, streaming a samozřejmě "TROCHA" explozí a plamenů. Na DT jsem díky Nautileen, takže pokud to tu jednou shoří na popel, tak víte, za kým jít...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Back to top button
Don`t copy text!
Close
Close