Cheerilee’s garden
Když přišla k sobě, zjistila, že leží v málo odsvícené místnosti na jakémsi stole. Na hlavě tušila tvrdou, bolavou bouli, úplně cítila, jak jí tam tepe krev, ale když se pokusila na ni sáhnout, zjistila, že má přední nohy provazem přivázané za hlavou a zadní ke stolu.
Provazy ji držely co nejvíc nataženou, a bylo to víc než nepohodlné.
Taky se zdálo, že má stůl v sobě obrovskou díru, přímo uprostřed jejích zad, což ale naprosto nechápala, proč.
První myšlenka byla ta, že se praštila do hlavy víc, než čekala, a že tohle byla jen halucinace, ale… na to to vypadalo možná až moc reálně.
Pokusila se porozhlédnout, ale nic neviděla. Jenom slabě zářící lampu nad sebou, jinak okolo byly stíny. Ale nevypadalo to, že by tu někdo byl.
Jenže najednou zahlédla, jak se něco ve stínech hýbalo, něco velkého, co rozbilo ten klid a nepohyblivost tady.
„Je… je tu někdo?“ roztřeseně vypískla do tmy.
Apple Bloom a Scootaloo jí při kempování navyprávěly strašidelných historek víc než dost, a spousta z nich začínala právě takhle…
Ale když do kužele světla vkročila Cheerilee, malá kobylka si oddechla. „Oh, slečno Cheerilee! Praštila jsem se do hlavy a nevím, kde jsem, takže… nemohla byste mi říct..?“ pohlédla na učitelku.
Její bílá kůže ještě víc zbledla, když si všimla, že má Cheerilee v ústech kladivo. Vůbec netušila, proč ji to tak vyděsilo, ale v tuhle chvíli jí to přišlo… ne příliš příjemné… A v Cheerileených očích bylo něco, co tam nikdy předtím neviděla…
„Eehmm, slečno?“ vypískla.
Cheerileeina odpověď bylo zvednutí kopyta, na kterém měla takovou tu botu, podobnou té, ve které držela dláto, akorát tady byla dírka o mnoho menší. Tady tahle byla na držení hřebíků.
„Co to dělá-“ začala Sweetie Belle, ale slova přerušil její výkřik, když nechala Cheerilee mluvit své činny za sebe.
Začala do kopýtka jednorožce přibíjet hřebík, a nepřestala, dokud nenarazil na dřevěný stůl.
Kousla se do rtu a pokusila se zachovat klid. Kdyby se jí podařilo teď kopyto odsunout, způsobí si mnohem víc škod a, co bylo horší, bolesti. Ne že by jí provazy dovolovaly moc pohybu, ale stejně nechtěla riskovat.
Se slzami v očích prosila svou učitelku, snažila se přijít na to, jak by se z téhle příšerné noční můry probudila.
„Pro- prosím, nechte toho…, co js… jsem udělala…?“
zapištěla Sweetie Belle a Cheerilee se na ni sladce usmála.
Připravila si další hřebík, do jejího druhého kopyta. Ještě se jí zpříma podívala do očí, aby se ujistila, že bílý jednorožec ví, co ho čeká.
Sweetie Belle spolkla svoje slzy a zakřičela
„Ne! POMOC! SESTRO! RARITY! KDOKOLIV, POMOC!“
Ale žádné odpovědi se jí nedostalo, a Cheerilee si užívala přibíjení dalšího hřebíku, který po několika úderech projel jejím kopytem a zajel až do stolu.
Sweetie Belle zapištěla a snažila se z plných sil se nehýbat, jen aby nebyla veškerá bolest ještě mnohokrát horší.
Fňukla, když si Cheerilee vytáhla další hřebík a přešla ke druhé straně stolu.
„Ne… prosím, ne…“ kvíkla a když Cheerilee začala přibíjet do jejího dalšího kopyta další hřebík, zapištěla bolestí. Takhle přibila i její poslední nohu.
Sweetie Bellinými nohami doslova tepala bolest, jenže jejímu mučiteli to přišlo ještě zdaleka ne dost. Nezajímal ji kobylčin pláč, prosby, prostě jen prorazila každou její nohou druhý hřebík. Přímo pod kotníkem.
Okolo kopyt se vytvořily maličké loužičky krve, které stékaly přes okraj stolu až na zem. V tu chvíli Cheerilee upustila kladivo, předklonila se a nechávala pramínky krve, tekoucí ze stolu, skapávat na svůj jazyk, aby ochutnala Sweetie Bellinu teplou krev.
Byla lepší, než Scootalooina, protože tahle ještě nestíhala chladnout.
Maličká klisnička stále ještě tence brečela, když ji Cheerilee obcházela a vytáhla něco, co tu měla schované. Pak sklonila hlavu a pod kovovým válcem zapálila oheň, přesně nad místem, kde Sweetie Belle cítila díru ve dřevě, jen ještě pod tím válcem. Oheň hned vzplál a začal se ho dotýkat, kouř se zvedal ke stropu a vesele si tam kroužil.
Cheerilee se za ním podívala, ale nedělala si z toho nějak velké starosti. Místnost sice byla špatně větraná, ale aby ji zaplnil kouř… na to by byla potřeba mnohem delší doba, než jakou plánovala.
Uplynula minuta nebo dvě, Cheerilee sledovala maličké plamínky a čekala, přemýšlela nad zábavou, kterou si užila se Snailsem.
Bílá kobylka najednou přestala brečet a dojemně zafuněla, když ke své učitelce zvedla uslzené oči. Chováním téhle fialové klisny byla zmatená, ale doufala, že jí pustí.
„Prosím… slečno… Po-pokud mě necháte jít, nikomu to ne-neřek…nu… slibuji!“
pokusila se s roztřáslým rtem říct, ale Cheerilee se nenamáhala odpovědět. Najednou se odněkud z místnosti ozval pištivý zvuk. Jako kdyby zesiloval, jako kdyby se přibližoval. A za chviličku to znělo jako obrovská hromada krys, které jako kdyby se bály o svůj život, ale… nedávalo to smysl…
Její učitelka udělala krok k jejímu stolu a znovu se sklonila, poté zuby sundala z kovového válce víko, takový placatý kus plechu, a odstranila tak poslední bariéru mezi válcem a Sweetie.
Pištění se ještě zesílilo, ale Sweetie Belle to stále nedokázala pochopit. Co měly krysy co dočinění s-
Náhle klisnička zalapala po dechu, když na svých zádech ucítila desítky drápků, jak se krysy pokusily vyrazit vzhůru z přehřátého válce a najít způsob, jak tomu horku uniknout.
I v tomhle horečném stavu poznaly rozdíl mezi jejich tvrdým kovovým vězením a kobylčiným něžným tělem, a byly připravené vynaložit nějaké úsilí ve vytvoření si cesty ven, pokud by to mohlo znamenat šanci na další den.
Zoubky a drápky se daly do práce a začaly trhat a škrábat kobylčina záda, a její výkřiky bolesti nepomáhaly pohnout se svědomím hejna malých hlodavců.
Sweetie Belle se zkusila prohnout v zádech, která však byla připoutaná, a tak tu nebyla sebemenší šance, nemohla se zvednout ani o desetinu palce.
Krysy za nepříliš dlouhou chvilku vytvořily v její kůži slušnou trhlinu a v hlodání pokračovaly dál. I když Sweetie křičela, i když házela hlavou ze strany na stranu, což bylo jediné, co teď svedla, nepomáhalo to a ona se vyhnout bolesti nemohla.
Zoubky trhaly její maso, žíly, šlachy a tepny bez sebemenšího problému. Cítila, jak se zuby krys setkaly s páteří, a nemohla uvěřit tomu, že pokračovaly i tam a pokoušely se prokousávat její kostí. Koneckonců byl jejich cíl se osvobodit, tak proč by jim mělo něco bránit.
Klisnička ječela jako siréna, u úst se jí vytvářela pěna, svaly se jí křečovitě stahovaly a její tělo sebou házelo, jak jen to provazy povolily. Bez ohledu na to, že mohly hřebíky v jejích kopytech rozšířit už tak dost bolestivé rány, pokračovala.
Kopyta jí začala více krvácet, ale záda na tom očividně byla hůř.
I když jí kopyta nesmírně bolela, byla to její nejmenší starost. To, že se krysy prohlodaly skrz její páteř a dostaly se tak k jejím břišním orgánům, pro ni bylo mnohem horší. Cítila, jak se škrábou okolo jejích střev, nebo je rovnou přehryzávaly.
Tyhle nepříjemné a mučivé pocity zapříčinily, že Sweetie Belle zezelenala a i když se pokusila obsah svého žaludku vyhodit někam mimo sebe, spoustu nechutného obsahu jejího břicha dopadlo na její tělo.
Bolestné výkřiky byly pro Cheer rajskou hudbou, a když sledovala, jak se válec pod kobylkou přeplnil krví, která začala skapávat do plamene a se syčením se tam vypařovala, roztřásla se jí vzrušením kolena.
Jak se krysy dostávaly skrz tělo malé kobylky, její křik se měnil v nechutné bublání. S každou chvílí byly její orgány trhány na kusy a dezorientované krysy hledaly cestu ven. Některé se pokoušely prohlodat se ven na druhou stranu od jejího zadečku.
Některé byly zase prostě bezradné a třeba hryzaly v kruzích nebo na úplně špatné strany.
Jak jedna z krys roztrhla její bránici, začalo se Sweetie ještě hůře dýchat, a Cheerilee si sama se sebou začala dávat sázky, co ji zabije jako první: Ztráta krve, nebo poškození životně důležitého orgánu?
Netrvalo dlouho a jedna z krys začala dělat na jejím břiše bouli, hryzala, škrábala, až její čenich vykoukl ze Sweetie Belliného břicha.
Tohle byla pro Cheerilee jedna z nejroztomilejších věcí, co kdy viděla, tenhle malý chlupatý tvor, vykukující z těla hříběte svýma zvědavýma očima, byl prostě úžasný. Vyšel celý z něžného, krví promočeného těla, a následovalo ho několik jeho příbuzných, kteří následně všichni spolu utíkali někam pryč do stínů místností.
Bledé tělo nebohé kobylky se teď křečovitě zmítalo, že ani provazy už ho pomalu nedokázaly udržet. Vrtěla se, proud krve jí stékal už i z úst po bradě, hřebíky páraly její nohy, nebo byly její silou ze stolu vytaženy.
Po několika bolestiplných sekudnách, během kterých většina krys utekla, už vytrhla všechny hřebíky, které zanechaly ošklivě krvavé stopy v jejích nohou, nebo hodně viditelné cesty v jejích kopytech, a někdy dokonce obojí. Ale Sweetie Belle byla myslí už tak daleko, že na to nebrala ohled.
Ještě naposledy její tělo ohormně cuklo, naposledy vydala uši rvoucí zvuk, a poté zemřela.
V následném tichu bylo slyšet ještě tiché odkapávání krve, a Cheerileeino vzrušené lapání po dechu. Krev, přetékající z válce, už dávno uhasila plamínek, který Cheer předtím zapálila.
Po dalších několik momentů se Cheerilee snažila uklidnit a zastavit chvění svého těla, když se najednou ozval ještě pištivý zvuk. Důvod, proč Sweetie před smrtí vydala ještě ten dusivý zvuk, se právě ukázal: jedna z krys se pokoušela dostat se ven skrz její krk a teď byla v jejích ústech, pokoušejíc se vylézt přes zuby. Cheerilee se dala do šíleného smíchu, a v tomhle veselí se stále držela, když mířila nahoru do šaten.
A celou cestu přemýšlela nad jedinou věcí:
Proč ji něco takového nenapadlo už dřív? Vždyť smrt je něco tak úžasného!
————————–
Seznam dílů:
1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl
6. díl
7. díl
8. díl
9. díl
10. díl
11. díl
12. díl
13. díl
14. díl
Následující: Scarlet Harvest
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Autor: Unahim
Originál: Cheerilee’s Garden
