Cheerliee’s Garden | pt. 5/14 | MLP Creepypasta
Cheerilee’s garden
Scootaloo o několik kroků couvla a hrála překvapenou; připravovala se na to, že se pod ní otevřou padací dveře.
Rychle se dostala dolů a ladně přistála v něčem, co by se dalo nazvat jako kovová klec. Zvedla se vlna prachu, jak klisnička v převleku dopadla dolů. Scootaloo věděla, že z pohledu diváků to kovovou klec tolik nepřipomíná, protože ji ❝ozdobili❞ kameny a různými úlomky.
❝Au!❞ vyjekla, když přistála dole, protože se mříže na dně klece zakously do jejích kopýtek.
Na tomhle dně měla být ještě dřevěná podlaha, která tu nebyla nikde k nalezení, a navíc, pod klecí se vyjímala velká plastová káď, kterou tam předtím neviděla a určitě tam být neměla.
Zapřemýšlela. Možná jen něco pozměnili bez jejího vědomí, ne?
Rychle vytáhla zuby ze svého oblečení pár nití. Pár takových těch nití, které držely celou tu věc pohromadě na jejím těle. Po nějaké chvilce ho ze sebe konečně setřásla. Jo, ten oblek sice vypadal hezky, ale byl dost nepohodlný.
Mohla tu prostě rovnou oblečení nechat, ne? Jenže, dokud show neskončí, nemůže se vrátit do převlékací místnosti a jistojistě to oblečení táhnout za sebou nebude.
Došla ke dveřím klece a pokusila se je otevřít kopytem, jenže k jejímu překvapení se tentokrát neotevřely. Pokusila se o to znovu; nic. Napadlo ji se rozeběhnout a vpálit do nich, ale stále se nepohnuly, navíc toho jenom litovala.
Otočila se a zadníma nohama se dveře pokusila rozkopnout, ale nic, vůbec nic nepomáhalo tomu, aby dveře otevřela. Jenom způsobila to, jak se všude ozývaly ozvěnou její údery.
❝Blbý dveře! Jestli najdu toho, kdo je zamknul, tak ho…❞
zasyčela, když si najednou všimla, jak tam ze tmy okolo klece vystoupila Cheerilee, s hlavou v úrovni té její.
Cheerilee se na Scootaloo jen pousmála a došla ke dveřím klece, mezitím neřekla jedíné slovo.
❝Slečno Cheerilee! Já nechtěla říct nic špatného, opravdu! Mě jenom… hodně naštvalo, jak tu někdo zamkl dveře, to je všechno,❞ řekla omluvným tónem Scootaloo. Navíc, Cheerilee ji alespoň pustí pryč od těchhle mříží.
Oranžový pegas začal cítit, že tu něco nějak nesedí, že tam její učitelka jen nehnutě stojí a její rysy stále vykresluje tma okolo.
❝Oh, no jasně! Haha! To byl vtip! Páni, slečno Cheerilee, to od vás bylo dobré! Očividně jste stále nepřišla o smysl pro humor! Ale teď, eh… mohla byste mě, prosím, dostat ven?❞ poprosila klisnička, nebyla si jistá tím, co je příčinou podivného chování její učitelky.
Cheerilee nadšeně přikývla a přistoupila blíž; po její tváři se rozlil široký zubatý úsměv.
To, co Scootaloo v Cheerileeiných očích viděla, ji šokovalo, jako kdyby v těch velkých, zelených koulích neviděla nic jiného, než nenávist a pohrdání. Cheerilee hmátla po páce na zdi a stáhla ji dolů, hned poté se kovový strop nad Scootaloo začal snižovat, blíž a blíž k ní.
Malá klisnička se už v kleci necítila tak pohodlně, jako před chvílí, vypustila ze sebe výkřik strachu. ❝Počkat! O co jde? Prosím vás, nechte toho! Slečno Cheerilee! Tohle není vtipné, chci jít ven! Pusťte mě ven!❞
Cheerilee přiblížila svou tvář jen těsně k mřížím, a zírajíc na Scootaloo, které se v očích zrcadlil šílený strach a hrůza, řekla lehce,
❝Myslela jsem, že se chceš dostat z klece, nebo snad ne? Tohle tě z ní dostane. Sleduj.❞
Veškerá Scootalooina statečnost se rázem zlomila a její tvář namočily slzy, které nepřestávaly kapat z jejích očí. ❝Ne! Tohle ne-nemůžete u-udělat! Všichni se to do-dozvědí… zjistí to o v-vás! Apple Bloom a Sweetie Belle mě přijdou hledat-t, a…❞
❝HAH!❞ skočila jí Cheerilee do řeči a šíleně se zasmála. ❝Ahahaha! Ty malé hříbě! Tví přátelé jsou na řadě jako další. A pokud jde o ostatní… o to se postarám sama, ok? Ty máš svoje vlastní problémy.❞ Cheerilee se podívala na strop, šinoucí se dolů. Teď už byl asi v polovině své původní výšky.
❝NE!❞ zakřičela malinká klisnička a zvedla svoje přední nohy, chystala se s nimi zabrzdit strop, aby ji o dno klece nerozmačkal. Zpočátku to vypadalo nadějně, mechanismus stroje kvílivě protestoval a na chvilku se málem úplně zastavil.
Ale jak na malého pegase tlačil a tlačil, tak po chvilce byl vzdor skoro marný. Tlak na jejích zadních kopytech, které jí byly oporou na dně klece, byl až moc velký, a Scootaloo slyšela i cítila, jak jí pomalu kopýtka praskají, ale neopovažovala se pohnout, protože měla strach, že ji lis rozmačká rovnou.
Stroj, který ji tlačil dolů, nepolevoval, a její praskliny se zvětšovaly a rozšiřovaly. Scootaloo pištěla bolestí a Cheerilee tam stála a celé to sledovala.
Konečně ze sebe Scootaloo vypustila bolestiplný výkřik, když se její kopyta rozbila a kovové trubky jakožto dno klece jí zajely až do masa, a začala se po nich řinout krev, která skapávala dolů do kádě. Scootaloo skousla ret a s nesmírnou bolestí zalapala po dechu, mříže jí začaly oddělovat maso.
❝Prosím… p-prosím… přestaňte… prosím, já… já budu hodná… Přísahám!❞
vypustila ze sebe s dalším vypísknutím bolestí.
❝Osm měsíců, OSM MĚSÍCŮ!❞ vykřikla Cheerilee ve vzteku, najednou, jako mrknutím oka, přepnula z úsměvu na hněv. ❝To je čas, který jsi měla na to, abys ukázala trochu inteligence, a neuspěla jsi!❞ V záchvatu vzteku Cheerilee snížila páku ještě o něco níž a kovový lis začal nebohého pegase tlačit proti mřížovanému dnu ještě větší silou, snažil se ji rozmačkat o něco dříve.
❝Pro dobro všech květin na světě musí plevel, jako jsi ty, zmizet.❞
Scootaloo se znovu pokusila o výkřik, když se kovové mříže dostávaly přes její maso dál a dál. Zastavily se u jejích kostí a tlačily na ně. Malé hříbě se pokusilo vykřiknout, ale vše, co z jejích úst vyšlo, byl nechutný bublavý zvuk, následovaný vlnou zvratků, které vyhnala z žaludku ven ta nelidská bolest. Jediná věc, která malou Scootaloo držela při vědomí, byla hromada adrenalinu, která se snažila ji donutit vydržet veškerou tu bolest.
Zvratky a žaludeční kyselina dopadly na mříže klece a spolu s krví skapávaly do spodní kádě.
Cheerilee o několik kroků couvla, když viděla, že bude Scootaloo zvracet, aby jí ten nechutný obsah jejího žaludku nepotřísnil kopyta. Stroj pokračoval v tlačení Scootaloo dolů, a i když se hystericky snažila rameny, hlavou a předníma nohama vzdorovat, Cheerilee jasně viděla, že pro malého poníka už není záchrany.
Podlaha narazila na kosti jejích nohou, které začaly praskat.
Ze Scootalooiného hrdla vyšel výkřik nevýslovné bolesti.
Bolely ji nejen nohy, ale i zbytek těla, její hrdlo se sžíralo samo kvůli kyselinám ze žaludku a stálému křičení, z koutku úst jí odkapávala krev, její ramena nevypadala, že by byla schopná unést veškerý ten tlak ještě o něco déle.
Už to pro její maličké nožky začalo být příliš a kosti v kopýtkách se rozbily úplně. Mříže se jí masem dostávaly výš, jak ji kovový strop tlačil dolů, její mladé, čerstvé maso bylo rozkrájeno jako máslo a kostičky byly na dva kusy. Nová bolest, stokrát horší, než kdy předtím, v ní vyvolala novou vlnu zvracení, ale ze žaludku jí vyšla jenom krev.
Její tělo už veškerou tu bolest snášet nemohlo a Scootaloo cítila, jak omdlévá, ale kdykoliv se jí zlomila další kost, vrátilo ji to prudce do reality.
Lis byl hrozně rychlý, nebylo možné tomu nějak zabránit.
Krev se ve velkých kapkách rozprskávala ve spodní nádobě, kde začala tvořit velkou kaluž. Scootalooiné potrhané nohy připomínaly otevřenou lahev kečupu, kterou někdo držel vzhůru nohama, ale bylo to mnohem horší.
V jejích očích se místnost, kde byla, už pomalu rozmazávala, Scootaloo byla až moc slabá na to, aby pokračovala v křičení a její přední nohy už pomalu taky vypovídaly službu, za chvíli je očividně spustí dolů.
Po době, která se zdála jako desetiletí, i když to bylo jen pár minut, projely kovové mříže prvními velkými kostmi, a lis se z ničeho nic zastavil. Cheerilee zvedla páku a v jejích očích přímo zářilo šílenství.
Scootaloo nebyla schopná pohybu, a nebylo jasné, jestli je ráda, že lis vyjel zpátky nahoru, do původní výšky. Kovové mříže byly zakleslé v polovině jejích nohou, které nebyla schopná zvednout, a když se o to pokusila, jen se dostala do fyzicky nemožné pozice, a z hrůzostrašným výkřikem se jí nohy v polovině zlomily, a kusy masa se odtrhávaly od kostí.
Byla to ta nejpříšernější bolest, kterou kdy mohla zažít, a když si začínala myslet, že už to všechno končí, v sekundě ale poznala, jak se mýlí.
Roztřeseně pohlédla na roztrhané zbytky svých nohou, které byly k jejímu tělu stále připojené, a na krev, která z nich vytekla. Bylo to příšerné, sledovat své vlastní nohy, na které nebude schopná se postavit.
Její tělo bylo najednou skoro zcela bledé, kvůli tomu, kolik krve ztratila, a šanci na to, aby přežila, by mohla mít jenom s okamžitou lékařskou pomocí, které se tady asi jen tak nedočká.
Cheerilee tam v klidu stála, s kopytem na páce. Třásla se vzrušením a zářila radostí, že se její sny začínaly plnit, a medovým hláskem se Scootaloo zeptala:
❝Poslední slova, ty můj malý pleveli?❞
Scootaloo ji přes veškerou bolest, kterou cítila, jen těžko slyšela, a bylo jí jasné, že ji už začala objímat smrt. Její tělo ztratilo už příliš krve a ona sama byla natolik zesláblá, že i když se pokusila říct něco jako co by chtěla říct Rainbow Dash, že se chce omluvit za to, že nikdy nebude jako ona, vyšlo z ní jen bublání a zase něco vyplivla.
❝Nemyslím si. KAŽDOPÁDNĚ, KDO MYSLÍŠ, ŽE BY TO CHTĚL SLYŠET?❞ vyjekla až skoro hystericky Cheerilee a spustila páku co nejníž.
Malá oranžová klisnička viděla, jak lis rychle sjížděl dolů, a nebyla schopná udělat nic jiného, než dát si přední nohy nahoru jako ochranu hlavy.
S odporným křupnutím narazil lis na tělo kobylky a tlačil ji zkrze mříže.
Cheerilee pootočila hlavu, zavřela oči a na chvíli si před ně dala přední nohu.
Ucítila, jak se jí na tváři rozprskla horká krev. Když otevřela oči, viděla, jak kovová konstrukce plnila celou klec a Scootaloo nebyla nikde k nalezení. Krev ležela rozlitá všude okolo klece a stejná kapalina stékala ze spodních mříží. Vzrušená Cheerilee, které se nadšením třásly nohy, přešla ke kádi, dávala si pozor, aby nestoupla do nějaké louže.
Chvíli jenom prostě zírala na krvavé jezero, překvapená tím, kolik… věcí se vešlo do malého tělíčka poníka. V moři krve plavaly kusy masa a kostí, jako malé lodičky. Když Cheerilee zvedla hlavu, aby pohlédla na dno klece, viděla, jak tam ještě z mříží visí malé kousky jejího těla, ale bylo jasné, že tohle přežít nemohla.
Když si Cheerilee přehrávala celou událost od začátku, zastavila se. Zapoměla, že jí na tvář cákly kusy Scootaloo, ale… chutnalo to překvapivě dobře.
Tohleto je určitě myšleno tím, že ❝pomsta chutná sladce❞, zamyslela se Cheerilee a znovu si olízla rty, než si očistila tvář.
Pak si všimla, jak Scootalooiné oči plavou mezi tou hromadou krve, a zírají do stropu. Když se už očistila celá, při pohledu na ně se začala hystericky smát. Naprosto hystericky. Nemohla se zastavit.
Vždyť už dlouho neviděla nic tak zábavného!
————————–
Seznam dílů:
1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl
6. díl
7. díl
8. díl
9. díl
10. díl
11. díl
12. díl
13. díl
14. díl
Následující: Scarlet Harvest
Chcete-li překlad jakkoliv využít, je vaší povinností nejprve se dohodnout s překladatelem.
Překladatel: Nautileen
Autor: Unahim
Originál: Cheerilee’s Garden